Zimní speciál časopisu Neovlivní.cz: Tak dalších 30?

Milí čtenáři,

seznamte se s paní Marií Pospíšilovou (na přiloženém snímku).

Ve svých 87 letech je zřejmě nejstarší předplatitelkou časopisu Neovlivní.cz. A především: Je to nesmírně statečná dáma. Za komunistů třeba půjčovala klukovickou hospodu Na Zavadilce, kterou vedla, máničkám z The Plastic People of the Universe. Celý život věděla, na které straně má stát.

A podobně to mají ti, které jsme oslovili s žádostí o rozhovor pro náš zimní speciál. Ptali jsme se jich, jakých podle nich bylo posledních třicet let, které od pádu komunismu uplynuly. A jak vidí další třicítku. Posunujeme se správným směrem? Nebo je třeba začít „troubit na poplach“?

Zajímavé je, že ač své životy prožil každý z nich někde úplně jinde a jinak, na jednom se rocker, vysokoškolská profesorka, filmař či vědec shodnou: věří mladým lidem. A doufají, že nebudou opakovat naše chyby. Jak říká třeba moderátorka Světlana Witowská, trestní stíhání premiéra už u našich dětí neprojde: „My v sobě pořád máme normalizaci. Ale jsem optimistka, myslím, že za třicet let se tyhle věci dít nebudou, protože to politikům současná mladá generace prostě nedovolí.“

Ještě svůj časopis nemáte? Předplatit si jej můžete snadno, objednávkový formulář najdete na tomto odkaze ». Předplatitelům magazín rozesíláme tento týden. Předplatné časopisu na příští rok můžete věnovat také jako dárek pod stromeček.

Vysokoškolská profesorka a rektorka Danuše Nerudová současně varuje před tím, abychom starší generaci přesunuli na vedlejší kolej. „Pokud se nenaučíme spolu mluvit a naslouchat vzájemným problémům, tak se nám může stát to, co se stalo ve Velké Británii, kde starší generace odhlasovala té mladší brexit. A ti mladší teď starší viní z toho, že kvůli nim nemají budoucnost.“

A historik Jakub Rákosník zase připomíná, že si politiku nemáme příliš spojovat s konkrétními jmény. „Neúcta k institucím je pro demokracii daleko nebezpečnější než to, že je tu a tam nějaký gauner v ministerské funkci,“ říká.

Jak ale zaznívá v rozhovoru s ekonomem Filipem Matějkou, občas je dost těžké politiky ignorovat, protože do značné míry ovlivňují, co bude za další čtvrtstoletí. A navíc se nijak zvlášť nesnaží. „Téměř zcela ignorujeme dalekou budoucnost a zaměřujeme se jen na úzká řešení. Nevidíme les pro stromy. Přitom daleká budoucnost je téměř to jediné, na co může mít vláda a celospolečenské rozhodování vliv. Důchodcům zlevňujeme jízdné místo toho, abychom nastavili přístupný systém investic, ze kterého budeme za třicet let všichni těžit. Učitelům zvyšujeme platy z roku na rok místo toho, abychom řekli, že jejich platy budou vždy například o třetinu vyšší než průměrný plat,“ vypočítává Matějka.

Ale buďme upřímní, dost si toho dokážeme pokazit i sami. „Průměrnost v Čechách je peklo. To je prostě důvod, že nejsme tam, kde bychom být mohli,“ míní vědec Michal Pěchouček.

Možná je tedy zásadní to, co navrhuje muzikant David Koller: „Myslím, že je důležité, abychom věci, které řešíme, řešili s dobrou náladou. Protože jinak to na nás bude vidět a budeme se chovat depresivněji a utápět se v marasmu.“

Paní Pospíšilová to ví. Teď je zase na nás, v jakém stavu předáme svým dětem zemi my.

Přeji vám hezké svátky a úspěšný start do další třicítky

Vaše Sabina Slonková