Dovoz střelné zbraně z Itálie, část 2

Po neochotě policajtů řešit hypotetické situace jsme to riskli a koupili brokovnici, abychom je mohli postavit před hotovu věc a donutit jednat. Teď šlo o to, získat všechny potřebné papíry na obou stranách.

Zašel jsem tedy na oddělení zbraní, kde jsem začal výměnou ZP, protože mi platnost končila za 6 měsíců, na všech žádostech i povoleních se vypisuje číslo ZP a nikdo netušil, jak dlouho celá věc ještě potrvá, takže bude jistější celou administrativu absolvovat s novým ZP. Na žádosti o ZPL pro trvalý dovoz je potřeba vyplnit předpokládaný termín dovozu a také hraniční přechod, bylo tak načase si rozmyslet, jak bude probíhat transport.

Prvotní plán byl dojet si pro ni autem. Do Milána je to kousek, navíc žena se hned do výpravy vecpala taky s cílem prošmejdit město, zatímco my budeme úřadovat. Už nevím kde, ale zahlédl jsem někde informaci, že buď povolení k vývozu nebo dovozu nedostanu bez povolení k transportu přes všechny zúčastněné země, ale berte to jako neověřenou informaci. Horší bylo, že zrovna v létě 2017 kvůli čmoudům rakouští celníci zavedli důkladné prohlídky aut na hranicích, včetně armády a obrněnců. Nechtěl jsem zkoušet, co by následovalo, kdyby mi našli v kufru brokovnici bez potřebných papírů. Napsal jsem proto na rakouskou ambasádu žádost o povolení k transportu. Poslali seznam věcí k vyplnění s tím, že to nebude problém. Bohužel, po vyplnění typu zbraně se to jako problém ukázalo, v Rakousku je zákaz pumpovacích brokovnic, o samonabíjecích nemluvě, takže mi byla žádost zamítnuta. Alternativa přes Švýcarsko a Německo by narazila na ten samý zákaz v Německu a jet na východ přes Slovinsko, Maďary a Slováky už byla dost velká zajížďka, navíc by bylo potřeba povolení 3 zemí.

No nic, poletíme. Neměl jsem s tím žádné zkušenosti, takže jsem si představoval, že letět se zbraní musí být papírovací očistec, ale ukázalo se, že ten obchodník měl pravdu a žádná hrůza to není. Tedy alespoň na naší straně. Zašel jsem opět na policajty, kde už mě znalo celé oddělení, vyzvednul si nový ZP a rovnou zažádal o nákupní povolení, evropský ZP (pro jistotu) a ZPL pro trvalý dovoz. Na fotce jsem jim ukázal italskou CIP značku na zbrani a prý dobrý, takže nebude muset na zkušebnu, uf. Trochu překvapení bylo to, že kromě formuláře žádosti o ZPL k trvalému dovozu, který jsem měl už stažený a předvyplněný, na mě ze šuplíku vytáhli jakýsi milionkrát okopírovaný formulář Předběžný souhlas s dovozem zbraní nebo střeliva do České republiky. Ačkoliv o něm na některých stránkách je zmínka, tak se mi dopředu nepodařilo zjistit, jak vypadá. Formulář byl dvoujazyčný, měl vlaječku eurosajuzu a seznam evropských směrnic, a mimo jiné se do něj vyplňovalo jméno prodejce, adresa, číslo pasu, jeho platnost, místo vydání atd. Na to jsem nebyl vůbec připravený a Marco nezvedal telefon, takže jsem tentokrát odešel s prázdnou.

Už s kopií Marcova pasu jsem se další týden znova dostavil na služebnu a podal všechny žádosti. Za ten poslední formulář se nic neplatí, je to v rámci ZPL. Zavolal jsem na policejní prezidium a tam mi řekli, že předběžný souhlas zavedli po sjednocení předpisů v rámci EU a tím pádem úplně stejný dokument bych měl dostat pro vývoz z Itálie. Vlastně by to asi mělo nahradit ZPL, ale ten k tomu vydávají pořád, protože umožňuje nezaregistrovanou zbraň na území ČR držet. Každopádně tenhle evropský předběžný souhlas je ten úplně nejdůležitější dokument pro zahraničí, ačkoliv u nás o tom není moc povědomí. To bylo zřejmé i tehdy, když jsem si koncem října přišel vyzvednout hotové dokumenty.

Policajt mi totiž ukázal potvrzený předběžný souhlas, ale odmítal mi ho vydat s tím, že to je pro ně do složky (he?) a mně přece stačí ZPL. Naštěstí když jsem trval na tom, že to potřebuju, tak se ani moc nebránil a udělal mi kopii. A když jsem prudil dál, že neověřená kopie je mi k ničemu, tak mi dal originál a kopii si založil on. Jinak je potřeba říct, že z naší strany šlo všechno naprosto hladce, papíry byly vždy max. do týdne a postupně mi na služebně i čím dál víc fandili. Teoreticky by všechny úřední dokumenty určené pro zahraničí měly mít před překladem apostilu, tedy doložku Ministerstva zahraničních věcí nebo spravedlnosti o tom, že je vydal kompetentní úřad a že jsou platné. Na oddělení legalizace MZV mi ale řekli, že policejní dokumenty nepotvrzují a ať zkusím nadřízený úřad, tj. policejní prezidium. Zavolal jsem tam, ale tohle prý nikdy nepotvrzovali a v zahraničí s tím podle nich problém nikdy nebyl, tak jsem to nechal být.

Ideálně bych teď měl nechat dokumenty přeložit do italštiny někým oprávněným v Itálii, ale mnohem lehčí bylo nechat to přeložit tady. Překlad předběžného souhlasu i ZPL byl do druhého dne, Ing. Donzello už jich prý několik dělala, což dost přidalo na jistotě, že to jde správným směrem. Správně by i ten překlad asi měl mít apostilu, ale Ministerstvo spravedlnosti chce nejdřív ověření krajského soudu, kde je překladatelka registrovaná, a to už i mně přišlo na palici. Na začátku listopadu jsem poslal poštou všechny dokumenty Marcovi a zároveň jejich skeny emailem, aby mohl hned začít jednat, protože čas běžel a naší vohnoutské poště to nakonec trvalo neuvěřitelných 15 dní!

Zde ještě malou vsuvku. Originály dokumentů může pošta ztratit nebo si je můžou chtít italští policajti nechat, ačkoliv je potřebujete na cestu zpět a přihlášení. Nemůžu nabádat k protiprávnímu jednání, ale někoho by proto na mém místě možná mohlo napadnout nevydávat originály z ruky a talošům poslat kvalitní barevné kopie. Což jsem já samozřejmě v žádném případě neudělal, že.

Teď byla řada na Marcovi, který si mezitím vsugeroval, že bude potřebovat ještě nějakou licenci na vývoz. To jsem osobně považoval za blbost, to bude jen pro firmy, ale uvidíme, co mu řeknou. Měl holt silnější i slabší dny. Nejdřív to nesmyslně zase zkoušel u Carabinieri, ale ti ho podle předpokladu poslali za státníma policajtama. Tam mu naštěstí rozmluvili tu licenci a potvrdili, že potřebuje jen ten můj přeložený předběžný souhlas k dovozu a kopii mého pasu, protože do jeho povolení k vývozu se zapisují ty samé informace, tj. číslo pasu, platnost, kdo ho vydal atd. To ho dost znejistělo, protože se mu to zdálo na italské poměry až příliš jednoduché (opravdu si nedělám prdel). Problém byl v tom, že odmítali povolení vydat s tím, že to dělají Carabinieri, protože u nich má Marco zbraně včetně SPASky registrované, takže oni musejí nejdřív zaregistrovat prodej. Z toho se Marco trochu připosral, protože mi vysvětloval, že Carabinieri si víceméně dělají, co chtějí a nepřipouští žádné diskuze. Kdo někdy kupoval v Itálii třeba auto, tak mi potvrdí, že takhle se tam chovají všichni úředníci. Integrale by jistě mohl vyprávět.

Pak Marco začal ještě panikařit, že jestli Carabinieri nebudou souhlasit s vývozem, ačkoliv podle státních policajtů jsou dokumenty v pořádku, tak bude mít hrozný průser a může skončit v base. A prý zná několik případů, kdy zcela legitimní záležitosti dopadly špatně. Snažil jsem se hysterku uklidnit tím, že dokud nic neprovede, tak ho nemůžou zavřít (cha!) a přesvědčit ho, ať se vykašle na Carabinieri a tlačí na státní. Tam mu ale neustále opakovali, že má sice papíry v pořádku, ale musí si to vyřídit u Carabinieri, kteří fyzicky mají jeho složku a řeší se u nich změny vlastníka. Achjo, není nad to, když jednu agendu spravují dvě nezávislé instituce.

Šel tedy zpět ke Carabinieri, kde po chvíli dohadování přišel nějaký capo di tutti capi, který mu vysvětlil to, co jsme věděli od začátku, tedy že jen Polizia di Stato může vydat povolení k vývozu. Pak zvedl telefon a zavolal na Ufficio Armi, kde jim údajně slušně, ale velmi důrazně vysvětlil, ať přestanou vymýšlet kraviny a začnou laskavě dělat svoji práci. Další týden, když už měl i papíry, co jsem posílal poštou, u stáťáků zažádal o povolení k vývozu a zhruba měsíc a půl na to (presto presto!) v půlce prosince vyzvednul hotové Accordo preventivo per il trasferimento di armi da fuoco, tedy předběžný souhlas s převodem střelných zbraní. Formulář sice vypadal úplně stejně jako ten můj, ale to by nebyla Itálie, aby něco nebylo špatně.

Že byl italsko/německý, to nebyl problém. Ale nebylo na něm explicitně napsáno, že je to souhlas s vývozem, spíš s převodem/převozem v rámci států EU. No dobrá, snad to bude jen slovíčkaření. Když jsem se zeptal, proč je cílový stát přelepený korekturní páskou, tak prý tam bylo předtištěno Italia, tak to zamazali. Asi je to teda formulář sloužící primárně k dovozu a oni si s tím poradili po úřednicku. Horší už bylo, že místo čísla pasu vyplnili moje rodné číslo a netušil jsem, jak na to budou na letišti koukat. Navíc, ačkoliv mu prý u žádosti slibovali vydat i nějakou obdobu ZPL, která by mě opravňovala držet zbraň na území Itálie, nedostal nic. Byl jsem z toho bordelu docela nejistý, ale Marcovi překvapivě narostly koule a řekl Hele, buď je to necháme opravit a další dva měsíce budeme čekat, nebo to prostě riskneme. Ještě mu prý oznámili, že k opuštění Itálie budeme potřebovat tenhle předběžný souhlas, kopii kupní smlouvy a kopii jeho výpisu registru zbraní, kde je napsáno, že on byl majitelem brokovnice. Mě bylo už teď jasné, že k opuštění Itálie budu potřebovat hlavně štěstí.

Najednou on byl ten optimista a já už se viděl v italské base na doživotí za nedovolené ozbrojování, na letišti určitě s kufrem na pušky nebudu vůbec budit pozornost. No nic, nebylo cesty zpět, jde se na letenky. Do Milána letí přímý spoj od ČSA, nejbližší vhodný byl za 4 dny, 22. prosince. Byly sice i levnější lety nízkonákladovkama, ale většina z nich vůbec nepovolovala zbraně a sportovní vybavení na palubě. U ČSA byl bágl v ceně, za zbraň nebyl žádný příplatek a domluva byla lehčí. Na infolince ČSA jsem jen nahlásil záměr cestovat se zbraní, udal rozměry kufru a přibližnou váhu. Bylo docela zajímavé mít na rezervaci letenek mezi klasickými informacemi o zavazadlech a jídle hlášku WEAPON REQUESTED – 1 SHOTGUN SEMI-AUTOMATIC. Už druhý den se to změnilo na WEAPON CONFIRMED, já letenku zaplatil, koupil zámečky na kufr, který mi Marco slíbil darovat, rozloučil se s rodinu (možná navždy), a dva dny před Vánoci s baťohem plným lejster a flaškou absintu nastoupil do letadla.

15.12.2019 Redguy

Související články: