Zatímco dnes němčina na Václavském náměstí nikoho nepřekvapí, v roce 1940 každý Čech koukal na naše západní sousedy s nenávistí v očích. V tehdejším protektorátu Prahu ovládali nacisté, což i umělci nesli s těžkým srdcem. A herec Ladislav Pešek se málem dostal s přívrženci nacismu do těžké šarvátky.
„Tramvaj zabrzdila. Ulicí jde průvod. Pištci a bubeníci jako středověcí krysaři táhnou ulicí. Parádní uniformy SA-mannů, praporečníci s německými a italskými standartami a za nimi dlouhý průvod uniforem a horliví pražští Němci. A především Němky. Ty jsou přímo hysterické. Jdou, pravice napřaženy, a řvou, jako když je na nože bere: Heil Hitler! Heil Hitler!" popisoval atmosféru tehdejší doby Ladislav Pešek ve své životopisné knize Tvář bez masky.
Uliční průvod slavil tehdy vstup Itálie do války. Češi to odnášeli ponížením a ranami. Když Peškovi spadl klobou mezi nacisty, podupali mu ho. A právě tehdy se slavný herec málem pustil do šarvátky. „Napěchovanou tramvají se cpe takové sražené malé pivo v uniformě SA. Pod nosem kartáček jako Hitler. Tupý obličej odulý vztekem. Fackuje lidi kolem sebe napravo, nalevo: ‚Neumité sdrafit? Nicht grüssen?' ječí," vzpomínal Pešek na situaci, která ho přivedla do varu. „Najednou mám černo před očima. Cpu se do tramvaje. Musím se k němu dostat," dodává.
K jeho štěstí se nic nestalo. V poslední chvíli ho zastavil kolega, který s ním cestoval z představení. Vysvětlí Peškovi, že by kvůli němu nakonec Němci zavřeli úplně všechny okolo. „Dívám se na toho ratlíka a vím, že Roland má pravdu. Zaplavuje mě taková vlna nenávisti, jakou jsem ještě nepoznal. Drtivá bezmoc ponížení," cítil vztek i po letech slavný herec. Válku nakonec na rozdíl od jiných přežil bez větší újmy.
