Pokud se ekologických témat neujmou klasické strany, udělají to populisté, říká filozof Binka

Jsou ekologická témata z podstaty levicová, nebo konzervativní?

Myslím si, že obojí. Rozhodně si myslím, že ochrana přírody a životního prostředí je bytostně konzervativní téma. A proto mě vždycky udivovalo, že konzervativní strana jako ODS nemá coby jednu z důležitých priorit ochranu přírody a že se k tomu vymezuje vysloveně negativně. Zároveň si ale myslím, že i v levicovém myšlení jsou předpoklady pro to zelenat a zazelenat. V tomhle smyslu je to postavené skutečně nad polaritou konzervativní–liberální–levicové. Ve všech základních politických směrech socialismu, liberalismu a konzervatismu má zelené myšlení místo. A vždycky jsem si říkal, že je velká škoda, že čeští konzervativci a liberálové se toho tématu nechopili a že se vlastně s tím tématem minuli.

Co podle vás znamená pojem ekofašismus?

První důležitou věcí je, že v českém prostředí je tento termín nadužíván ad absurdum. Pokud se podíváte na české environmentalisty, tak mezi nimi budete skutečně těžko hledat reálného ekofašistu. V českém prostředí se podobné označení používá pro lidi, kteří s reálným ekofašismem nemají vůbec co do činění, a je to spíš taková forma nálepky nebo nadávky pro ty, kteří vyznávají nějaké environmentální hodnoty, anebo ty, kteří environmentální hodnoty vyznávají radikálně. Ale v žádném případě neplatí, že co radikální environmentalista, to ekofašista. Ekofašistů je v české společnosti nebo mezi českými environmentalisty skutečně velmi pomálu, spíš bych řekl, že žádný.

Čtěte také

Když nemají vodu, ať postaví vodovody. Česká vláda odmítá brát vážně klimatickou krizi

Z jakých myšlenek tedy vychází skutečný ekofašismus? Kde můžeme najít jeho kořeny?

Mohu se sem tam podívat na nějaké hnutí, na nějaký sociologický nebo sociálně politický pohled, ale spíš budu mluvit o myšlenkových konceptech. Určitě je pravda, že když historicky půjdeme třeba do nacistické Třetí říše či do italského fašismu, tak tam najdeme myšlenky, které měly nějaký environmentální nebo pseudoenvironmentální charakter a které zároveň byly fašistické nebo nacistické. Určitě v té době existoval myšlenkový směr, který můžeme charakterizovat jako zelený nacismus anebo zelený fašismus. To byli autoři, kteří se snažili vnášet nějaké prvky biologického pohledu do světa lidí. Říkali, že stejně jako probíhá boj v biologickém zvířecím světě, tak stejný souboj probíhá i ve světě lidském. A že i lidé se dělí do skupin, které mají různou kvalitu. Je to vlastně rasismus, který zároveň oceňuje nějaké prvky toho, co se děje v přírodním světě. Jednotící je představa, že existuje nějaká biologická charakteristika, která nám umožňuje lidi seřadit na ty vyšší, střední a nižší, a podle toho poznáme, kam patří. A zároveň byl zelený nacismus spojován s myšlenkou, že árijské rasy charakterizuje jejich dobrý vztah k přírodě a hluboké propojení s přírodou. Tuto myšlenku objevujeme také u některých autorů současných – znovu zdůrazňuji, že rozhodně ne českých. Například u finského autora Penttiho Linkoly se na několika místech tato myšlenka objevuje.

Čtěte také

„Kapitalismus stojí na nekonečné expanzi. Klimatické krizi v něm zabráníme obtížně,“ říká politolog Císař

Jak vnímáte reflexi environmentálních témat na současné české politické scéně?

Cítím tu velký údiv, protože velká většina české veřejnosti podporuje ochranu životního prostředí, ale u politických stran tento hlas skoro nejde vidět. Máme pár politiků, kteří myslí zeleně, ale vůbec to neodpovídá rozdělení společnosti, kde je těch řekněme antienvironmentálních lidí asi deset procent a dalším dvaceti procentům je příroda lhostejná. Je to pořád jen třetina společnosti, ale ta je v Parlamentu zastoupena výraznou většinou. Řekl bych, že zelená témata čekají na objevení. Od ODS nebo TOP09 nemůžeme chtít, aby byly hlubinnými ekology, ale mohly by ta témata otevřít jinak, víc pragmaticky, v rámci hledání průniků. Dveře mají otevřené a udivuje mě, že do nich ještě nikdo nevstoupil.

Existuje nebezpečí, že budou ekologická témata zneužita populisty a autoritáři?

Myslím si, že ano. Významnost environmentálních témat v čase poroste. Populisté jsou ryzí oportunisté, témata jsou jim v reálu ukradená, ale jakmile budou cítit, že mohou politickou podporu získat skrz téma klimatické krize, tak ho zvednou. Čím méně budou klasické politické strany zvedat důležitost environmentálních témat, tím víc prostoru bude pro populisty.