„God, what a horrible noise! Give me some beautiful Schönberg…“ Tak zní jeden z komentářů na YouTube pod videem, na němž klavírista Miroslav Beinhauer hraje Šest skladeb pro šestinotónové harmonium Aloise Háby. Jsou to jediné sólové skladby, která pro výjimečný nástroj vznikly a navzdory vyděšenému komentáři znějí spíš měkce než příšerně, jak na základě vlastních zkušeností zdůrazňuje i Beinhauer. Šest skladeb pro šestinotónové harmonium nebo smyčcový kvartet op. 37 Hába dokončil v roce 1928, první nahrávky na harmonium se ale cyklus dočkal až letos na jaře právě díky Miroslavu Beinhauerovi. V rozhovoru jsme se dotkli toho, jak vznikl jeho zájem o Hábovu hudbu, jak je složité přeučit se z klavíru na šestinotónový nástroj, jak dlouho trvá naučit se v nezvyklém systému slyšet chyby i možností vzniku novodobých kompozic.
Jak jste vůbec došel k zájmu o Hábu a ještě snad o to nejobtížnější z jeho práce. Proč se klavírista začne zabývat hrou na šestinotónové harmonium?
Když se na festivalu New Opera Days Ostrava v roce 2018 připravovalo premiérové nastudování Hábovy šestinotónové opery Přijď království Tvé, pár týdnů před premiérou odřekl hráč na harmonium, a produkce sháněla někoho, kdo by byl ochotný se na něj co nejrychleji aspoň trochu naučit a pochopit ten systém. Rozhodl jsem se tehdy, že to zkusím, a chytlo mě to natolik, že už jsem u šestinotónového harmonia zůstal.
Z New Opera Days Ostrava vás ale neoslovili náhodou, nějaké zkušenosti se současnou hudbou i přímo s festivalovým týmem už jste přece měl…
To každopádně. Já však nechci být čistě interpretem současné hudby a hudby 20. století, zajímá mě veškerá hudba. Už dříve jsem ale vystupoval na festivalu Ostravské dny, který pořádají stejní lidé, a spolupracovali jsme dlouhodobě. Záskok u harmonia byl výjimečná záležitost, ke které došlo na poslední chvíli.
Při provedení opery Přijď království Tvé jste ale nehrál jen na harmonium, používal jste také syntezátor. Nestihl jste se na harmonium všechno naučit, nebo co vás k tomu vedlo?
Vedly mě k tomu časové důvody. Partituru jsem dostal opravdu jen pár týdnů před premiérou, měl jsem na to snad jen čtrnáct dní. Šestinotónové harmonium je v té opeře centrální nástroj, kolem kterého je napsáno všechno ostatní. Rozhodně nebylo v mých silách naučit se na harmonium celý part opery a myslím, že by to nebylo v silách žádného člověka. Nejdřív je totiž potřeba zvládnout samotný systém toho nástroje a teprve potom začít studovat hudbu. Dohodli jsme se proto s dirigentem, že se naučím především ta místa, kde má harmonium nějaké sólo nebo kde je více slyšet, a zbytek že se bude hrát na syntezátor.
Ptám se na obtíže nácviku proto, že mě zajímá, co znamená pro klavíristu přeučit se na šestinotónový nástroj, který má úplně jinou klaviaturu. Musel jste se učit úplně všechno od začátku?
Přesně tak. Je samozřejmě výhoda, když má člověk, který s šestinotónovým nástrojem začíná, nějaké ponětí o hudbě celkově, měl by ji umět harmonicky vnímat. Je to ale něco úplně jiného než klavír. Na harmoniu, na které jsem cvičil já, jsou tři manuály, jejichž systém hraní je naprosto jiný než na klavíru. Poměrně náročný úkol představuje i zahrát chromatickou stupnici, kterou je potřeba hrát minimálně přes dva manuály.
To ale znamená, že na šestinotónové harmonium nelze provést věci, které jsou na klavíru úplně banální – řekněme pravou rukou onu zmíněnou chromatickou stupnici a levou akordický doprovod?
Nelze říci, že by to vysloveně nešlo, ale provedení je mnohem náročnější. Na klavír hraji asi dvacet dva let, ale přesto nebylo možné se za dva týdny naučit hrát na úplně nový nástroj, který je navíc mnohokrát složitější než normální klavír, protože je na něm třikrát více tónů.
Provedení opery Přijď království Tvé je ale už nějaký čas za námi a vy jste se od té doby evidentně sblížil s nástrojem mnohem víc. A výsledkem je, že jste natočil sólové skladby, které Alois Hába pro šestinotónové harmonium napsal. Jak dlouho vám trvalo, než jste se na něj naučil hrát tak dobře, abyste se mohl pustit do nahrávání?
Úplně na začátku jsem získal partituru těch skladeb – ta byla uložená v Českém muzeu hudby stejně jako samotné harmonium. Zběžným pohledem jsem si řekl, že bych se to mohl za nějaké dva až tři měsíce naučit a potom s tím jít do studia. Přece jen už jsem měl s harmoniem z předchozího roku nějakou zkušenost, nebylo to pro mě první seznamování a systém hry už jsem vcelku chápal. Vymyslel jsem si tedy ambiciózní plán, kdy jsem zrušil na dva měsíce veškeré další hraní, abych se mohl plně soustředit každý den výhradně na Hábu a dokázal jeho hudbu zachytit. Začal jsem s tím přibližně v půlce března, a posledního dubna jsem natáčel. Byl to poněkud šibeniční termín, ale vzhledem k tomu, že jsem v Praze nedělal nic jiného, než že jsem šel po snídani do muzea a hrál tam až do večera, tak se mi to podařilo zvládnout. Myslím, že natáčení dopadlo dobře.
Při psaní kritiky na provedení Přijď království Tvé jsem odhadoval, že pro opravdu nekompromisní nastudování této opery by se musel divadelní soubor někam zavřít přibližně na půl roku a nic jiného necvičit.
Ano, to je docela možné, jen by to asi stálo spoustu peněz, opera je také mnohem delší. Šest skladeb pro šestinotónové harmonium má jen asi dvanáct až třináct minut a navíc jsou určené pro sólový nástroj. Opera ale byla mnohem těžší také v tom, že part harmonia je v ní hodně akordický, a hrát trojzvuky, čtyřzvuky nebo dokonce vícezvuky v šestinotónovém systému je tak strašně těžké, že si to těžko lze představit. Šestinotónové akordy jsou samostatnou kapitolou a velmi často se u nich stává, že se jejich jednotlivé tóny hrají zároveň na všech třech manuálech. Opravdu je mnohem jednodušší hrát na šestinotónové harmonium nějakou doprovázenou melodii.
Zatím jsme mluvili o tom, jak přeučit ruce, aby se směstnaly nebo rozložily do tří šestinotónových manuálů…
To je ale také největší úskalí! Protože jako klavírista mám naučené hmaty a vím, kam na klavíru sáhnout. Při učení na šestinotónové harmonium jsem ale musel před každým akordem přemýšlet, kam a jak tu ruku vůbec napasovat. Klaviatura šestinotónového harmonia je vlastně trochu podobná jako u klavíru, ale ve skutečnosti úplně jiná – a to je asi nejhorší.
Jistě, ale mně teď šlo o to, jak si na šestinotónový systém přeučit sluch. Není to tak, že člověk při cvičení ze začátku vůbec nemusí slyšet, když dělá chyby?
Nemám sice absolutní sluch, mám ho jen vycvičený, ale podle mé zkušenosti si člověk po několika dnech až týdnech a několikahodinovém denním kontaktu na zvuk nástroje zvykne. Potom už jsem byl schopen spolehlivě rozeznat, jestli jsem udělal nebo neudělal chybu. Myslím si, že je to pouze otázka tréninku sluchu a že je to možné u každého člověka.
To je dost pravděpodobné. Ostatně Hába se podle vlastních vzpomínek seznámil s mikrointervaly u lidových hudebníků na rodném Valašsku, kteří je intonovali navzdory tomu, že neměli žádné hudební školy.
Do určité míry záleží na tom, jaké má člověk hudební vzdělání. Pokud je to hudební analfabet, nejspíš mu přeučení na mikrointervaly bude trvat déle. Já jsem ale našel v šestinotónech i v hudbě Aloise Háby zalíbení a o to lépe mi šlo přeučování i cvičení.
Ovšem pokud někdo vyrůstá v hudebním prostředí, kde jsou mikrointervalové postupy zcela běžnou záležitostí, tak mu nejspíš budou dělat menší potíže než školenému hudebníkovi, který je vycepovaný v půltónovém systému.
To je pravda. Východní kultury, které mikrointervaly běžně používají, se v nich dokážou pohybovat mnohem lépe. Měl jsem na mysli spíš konzumního posluchače, který přichází do styku především s populární hudbou a nemá vůbec žádnou zkušenost s klasickou hudbou, natož s Aloisem Hábou.
Když se řekne Alois Hába, většina lidí si představí čtvrttóny, my se tu bavíme o šestinotónech a jeho Nauka o harmonii jde až ke dvanáctinotónům. Jsou pro vás jako pro posluchače příjemnější čtvrttóny, nebo šestinotóny?
První věc je ta, že Hába má skutečně mnohem víc čtvrttónových skladeb. V šestinotónovém systému napsal pouze těchto šest skladeb, operu Přijď království tvé, pár věcí pro smyčcové nástroje, a to je vše. Z mého pohledu znějí šestinotóny mnohem libozvučněji a bohatěji než čtvrttóny. Když jsem cvičil v Českém muzeu hudby, tak tam byl kromě harmonia také Hábův čtvrttónový klavír, a když si na něj člověk zahrál, působil dojmem, že je nějak zvláštně rozladěný. Šestinotóny jsou proti tomu natolik specifické, že vytvářejí úplně samostatný hudební typ a připadají mi přirozenější – jistě i proto, že jsem s nimi strávil tolik času.
Zdá se tedy, že Feruccio Busoni měl pravdu, když Hábovi doporučoval používat menší mikrointervaly než čtvrttóny. V důsledně čtvrttónovém nebo šestinotónovém systému už dnes asi nikdo nekomponuje, ale z mikrointervalů se dávno stala běžná součást hudby. Nepůsobí šestinotóny na posluchače příjemněji i proto, že se jedná spíš o jemné rozmlžení běžných půltónů, než jejich tvrdé rozladění čtvrttóny?
Moje profesorka klavíru neměla s mikrointervalovou hudbou žádné zkušenosti, a když si zkusila zahrát jak na čtvrttónový klavír, tak na šestinotónové harmonium, zdály se jí šestinotóny mnohem příjemnější. Snad to tedy platí i obecně.
Existují i jiné skladby pro šestinotónové harmonium, nebo pro něj kromě Háby nikdo nic nenapsal?
Pokud vím, tak pro sólové šestinotónové harmonium existuje pouze tato jediná věc. Hába měl sice ještě rozpracovaný koncert pro šestinotónové harmonium a orchestr, ten však nedokončil. Když jsem ale dal svoji nahrávku na YouTube, ozvalo se mi několik vyznavačů mikrointervalové hudby, kteří byli naprosto nadšení, protože vůbec netušili, že něco takového existuje. Na internetu jsem našel jen jednu skladbu, kde figuroval zvuk šestinotónového harmonia, ale v tomto případě byl vytvořený elektronicky. Takže o žádné další skladbě pro šestinotónové harmonium nevím, a to jsem si dělal rozsáhlou rešerši. Ozvali se mi i lidé, kteří by pro šestinotónové harmonium něco rádi zkomponovali. Je tu ale problém, jak by se mohli k takovému nástroji dostat, když je jich na světě jen několik kusů. Nemohou si na něj tedy jednoduše zahrát a vyzkoušet si jeho zvukové možnosti.
Na světě jsou ještě jiná šestinotónová harmonia kromě těch dvou vyrobených podle Hábových návrhů?
Jedno harmonium je přímo v expozici Českého muzea hudby a na ně jsem také nahrával. Druhé a starší, pro které Hába svých Šest skladeb původně komponoval, je v depozitáři Národního muzea v Litoměřicích. Tam jsem pak také ještě objevil dvě další šestinotónová harmonia, která mají úplně jiný systém a klaviaturu. Byl jsem schopen podle sluchu analyzovat, že se jedná o šestinotónová harmonia, ale nedokázal jsem na ně hrát, protože jsem se naučil jiný systém. Možná budou součástí mojí další práce.
Miroslav Beinhauer (1993) studuje v doktorském programu na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, jeho školitelem je Jindra Bártová. Na stejné akademii vystudoval hru na klavír pod vedením Heleny Weiser. Absolvoval studijní stáže na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni u Jana Jiracka von Arnima a na School of Arts v Gentu pod vedením Daana Vandewalleho. V rámci svého doktorského studia se zabývá Aloisem Hábou a jeho klávesovou hudbou. V dubnu roku 2019 nahrál ve světové premiéře šestinotónový opus č. 37 Aloise Háby. O kvartetní verzi Šesti skladeb pro šestinotónové harmonium nebo smyčcový kvartet se Beinhauer zmínil ve své studii pro muzikologickou revui Opus musicum: „Opus 37 nastudovala a nahrála dvě smyčcová kvarteta: Hába Quartett a Stamicovo kvarteto – úpravu pro smyčcové kvarteto provedl Hába a revidoval Johannes Kotschy. Skladba v této úpravě zní místy velmi odlišně, šestinotóny zde nejsou tak striktně dodržovány jako v originální partituře.“