Divadlo na Vinohradech zařadilo na svůj repertoár druhou Shakespearovu hru. Po inscenaci Romeo a Julie, jež měla premiéru před čtyřmi lety, sáhli tvůrci nyní po jedné ze Shakespearových komedií, Jak se vám líbí. Tvůrčí tým je velmi podobný jako tenkrát: režie se ujal Juraj Deák, stejně tak se o scénu a kostýmy postarali David Bazika a Sylva Zimula Hanáková. Jediná změna je u hudby, kdy Ondřeje Brouska nahradil Petr Malásek. Zřejmě proto jsou si obě inscenace v mnohém podobné.
Uzurpátor Frederick si činí nárok na zemi a vyhání současného vévodu do Ardenského lesa. Ten zde žije i se svou družinou a Žakem, nabručeným nihilistou. Kromě nich je v lese také skupinka pastýřů a pastýřek, kteří do hry přispějí svými vlastními trápeními. Do Ardenského lesa záhy prchá i Orlando se svým sluhou, jelikož v zápase porazí Frederickova šampiona, a tím se mu znelíbí. Zášť si novopečený vévoda následně vybije na Rosalindě, dceři svrženého vévody, jež dosud byla jeho rukojmí.
Vyhání ji, přičemž se k ní připojí i Frederickova dcera Célie a Šašek. Společně odchází – kam také jinam – do Ardenského lesa. Rosalinda ovšem v převleku za muže. V lese potkává Orlanda, který se vyzná z lásky k Rosalindě a ta jej, stále v mužském oblečení, popichuje, aby se jí dvořil. Když už je všeho právě tak dost a zamotané, že to skoro rozplést nejde, oslaví se čtyři svatby a Frederick v náhlém pohnutí mysli kapituluje a vrací zemi původnímu vévodovi.
Shakespearovy komedie jsou, na rozdíl od jeho tragédií, plné zmatků, převleků a různých omylů a záměn. To vše má být podnětem komických situací, které se v závěru promění v oslavu života a plodnosti, jež je symbolizována mnohočetnými svatbami. U této konkrétní komedie je důležité i období jejího vzniku. V roce 1599, kdy ji Shakespeare pravděpodobně napsal, musely divadelní společnosti totiž konkurovat dalším světským a široce oblíbeným zábavám, jakými byly zejména veřejné popravy, ale také zápasy a v neposlední řadě dětské pěvecké sbory. Jako reakci na tyto soudobé trendy zařadil slavný dramatik do svého příběhu nejen zápasnické souboje, ale také zpěvy. Pastýři tak několikrát vystoupí a zazpívají. Poslední „vycpávkou“ příběhu jsou pak disputace mezi rozverným Šaškem a trudomyslným Žakem.
Podobně jako Romea a Julii předkládá Juraj Deák divákům i komedii Jak se vám líbí doslovně, tedy téměř bez dramaturgických zásahů a v plném znění překladu Martina Hilského. Jeho čarování s jazykem a slovní hříčky jsou nespornou výhodou této inscenace, určité osekání by však text snesl. V době, kdy jsme muzikály téměř přesyceni, není podle mého vyloženě nutné v činohře zpívat. Pokud tedy není píseň napsaná tak, aby doplňovala děj novými informacemi nebo jej posouvala. Pastýřského „békání“ se však netýká ani jedno. Stejně jako Romeo a Julie trpí taktéž Jak se vám líbí rozvleklostí a pasážemi, jež děj zbytečně zdržují.
S jednotlivými rolemi se herci popasovali více či méně zdárně. Nejlépe se dařilo Tereze Císařové jako Célii a Marku Adamczykovi v roli Orlanda. Jeho protějšek, Rosalindu, si zahrála Šárka Vaculíková, jíž by role zřejmě dobře sedla, nebýt toho, že se měla vydávat za muže. V pánském oblečení sice dosáhla chlapeckého vzezření, ovšem její vysoko posazený hlas jí na věrohodnosti značně ubíral. Obrat v myšlení postavy se poněkud vymstil také Dennymu Ratajskému v roli Olivera, Orlandova bratra. Ten v první části prahne po Orlandově smrti, pak z ničeho nic a nepochopitelně obrací a stává se vzorným příbuzným. Náhlou změnu charakteru postavy však neměl Ratajský možnost řádně rozehrát, jelikož byl zastíněn dalším dějem – vzplanutím Oliverovy lásky k Célii a omdlením Rosalindy.
Přes divoce barevný kostým a číro na hlavě se Václavu Vydrovi dařilo hrát jeho Šaška vcelku střízlivě. Povedená je scéna s pastýřem Korinem, kterému Šašek spílá, že je nemrava, jelikož nepoznal dvorské mravy. Následně mu vynadá do pasáků, neboť si „z kopulace skopové populace“ učinil živnost. Bohužel v druhé části jeho vtípky ztrácejí lesk a od chvíle, kdy se shání po Audry a jejích kozách, se již veze na vlně laciného humoru.
Scénu David Bazika postupně proměňuje v souladu s dějem. Z tmavého Frederickova paláce postavy prchají do barevné přírody s blankytně modrým nebem a příběh je završen v záplavě bílé barvy, kterou oživí tak trochu (vlastně dost) kýčovitá duha. Kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové byly opět na pomezí starého a nového. Zatímco Rosalinda měla oděv připomínající módu 20. let 20. století, kalhoty i košile Orlanda měly současný střih a Žak by se rázem ztratil mezi hipstery. Kostýmy ostatních se pak pohybovaly někde mezi těmito dvěma milníky. Podobně nekonzistentní naneštěstí byla i hudba, která střídala několik stylů, což na mě osobně působilo velmi rušivě.
Ač Divadlo na Vinohradech má několik opravdu vydařených inscenací, tato k nim bohužel patřit nebude. Přitom by stačilo tak málo. Vyškrtat v dnešní době přebytečné pasáže a sjednotit výpravu.
DIVADLO: JAK SE VÁM LÍBÍ
Překlad: Martin Hilský
Režie: Juraj Deák
Dramaturgie: Barbora Hančilová
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Petr Malásek
Pohybová spolupráce: Martin Pacek
Korepetice: Jana Balašová Trčková
Zápas: Petr Nůsek ARGO
Foto: Viktor Kronbauer
Hrají: Šárka Vaculíková, Marek Adamczyk, Jiří Šesták, Tomáš Dastlík, Tereza Císařová, Viktor Javořík, Václav Vydra, Daniel Bambas, Denny Ratajský, Jaroslav Satoranský, David Steigerwald, Dominick Benedikt, Oldřich Vlach, Jiří Roskot, Sabina Rojková, Antonie Talacková, Jan Filipenský / Ondřej Berný, Lukáš Pelikán / Richard Závada / Sebastian S. Sorrosa
www.divadlonavinohradech.com
