7°C
K českým Vánocům patří betlém a váš dědeček namaloval jeden z nejslavnějších a také nejvíce českých. Tak se vás musím zeptat, jestli také stavíte betlém?
Ne!
Jak to?
Dostáváme ho jako autorské výtisky. Takže ty motivy mám jako svoji každodenní práci. To budete mít krásný titulek: Lada Betlém nestaví.
To je dobré, to použiji. Mimochodem, Josef Lada a Josef Wenig asi jako první u nás zasadili betlém do české zimní krajiny. A váš dědeček vůbec rád maloval zimu. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Velkou část jeho díla tvoří volná tvorba a tam se věnoval všem čtyřem ročním obdobím. Ale zima je prezentována určitě nejvíc. Zřejmě na ni měl z Hrusic nejhezčí vzpomínky. To ještě byly ty opravdové zimy, které trvaly několik měsíců a ne několik dní jako dneska. A musíme vzít v potaz, když potom v době druhé světové války a po válce maloval obrazy na zakázku, tak po něm velice často chtěli nějakou zimní scenérii.
Jenže ona ta zima u Ladů v Hrusicích musela být hodně drsná. Ta původní chalupa, co už dneska nestojí, měla hliněnou podlahu a Josef Lada ve svém životopise vzpomíná i na zdi, po kterých stékala voda.
Taky na těch obrazech interiéry najdete minimálně. Skoro všechno jsou to exteriéry - dětské hry, sněhulák, kostely. Uvnitř to jsou vánoční stromky, nadílky, ale toho není moc.
Mezi obrazy je jeden, který se hodně posílá jako pohlednice „Šťastné a veselé Vánoce“, jenže ve skutečnosti není ani šťastný, ani veselý, ale naopak velmi depresivní.
Okno se stromkem, smutní lidé. To je jeden z těch smutných obrázků, ale z reality. Když si přečte Kroniku mého života, tak zjistíte, že to jeho dětství nebylo vůbec idylické. Dárečky? To neexistovalo. Sešli se u stromku, povídali si a pak děti lítaly venku za ponocným. Takže ten obrázek vychází vlastně z reality. Chudí lidé se opravdu koukali do oken těch bohatších domácností, které si stromeček a nadílku mohly dovolit.
Tak to bylo, když Pepíček Ladů svoje obrázky maloval na pytlíky od mouky. Nesnažil se to později, když sám dárky dával, nějakým způsobem vynahradit?
Já opravdu nevím, co přesně dával svým dvěma dcerám pod stromeček, ale vzhledem k tomu, že maminka si nikdy nestěžovala, tak to asi probíhalo v rámci tehdejších možností.
Mám představu, že v rodině, jejíž jméno je spojeno s malířem Vánoc, musí být svátky něco úplně extra. Jaká byla realita?
Když jsem byl já malý, tak jsme s tatínkem dopoledne strojili stromek. K obědu byla hovězí polévka a štrúdl. A pak nastalo nekonečné čekání. Když se setmělo, tak mě zavřeli do pokoje a tam jsem čekal zase. No pak někdo zazvonil na zvoneček a bylo to tam!
Promiňte, ale napadla mě situace, že jako malý kluk rozbalujete oblíbený „tvrdý“ dárek a s otráveným výrazem říkáte: Ježkovy voči, zase knížka od Lady. Stávalo se to?
Oba rodiče pracovali doma - máma malovala a táta dělal editora díla Josefa Lady. Musím říct, že toho slavného předka zase tolik neupřednostňovali. Já jsem měl spoustu jiných knížek, třeba Děti z Bullerbynu nebo Medvídka Pú. A že bychom si museli předčítat Bubáky a hastrmany - to opravdu ne. Takže v tomhle byli rodiče velmi otevření. Samozřejmě, když vyšla nějaká knížka v reedici, tak mi ji ukázali, já si ji prohlédl a dal do knihovničky. Ale měl jsem mnoho a mnoho jiných autorů.
Teď se role prohodily a jste to vy, kdo nakupuje dárky. Jak to vypadá?
Já se vždycky snažím vyhlásit moratorium, ať si napíší o dárky do 30. listopadu. Já i mí dva synové, kteří provozují e-shop, totiž máme před Vánocemi nejvíc práce. Jenže on to moratorium skoro nikdo nedodržuje, takže některé dárky se tam objevují třeba v půlce prosince. A pak to shánět je docela kumšt. Já už jsem to dneska začal taky řešit přes ten internet, kde vám to přivezou. Ale to zase znamená, že musíte být doma. Ono je „hezký“, když vám pak napíší, že to přivezou mezi osmou a osmnáctou. A nakonec to přijede zrovna v okamžiku, kdy jdete do sprchy.
Štědrý den u Josefa Lady v roce 2019 je jiný, než v ostatních rodinách?
Já stavím stromeček 23. prosince v nočních hodinách. No, a ráno jsou všichni překvapení, že tam stojí. Přes den také máme tu hovězí polévku, třeba s vánočkou. A k večeři pak jsou řízky se salátem.
Vy nemáte kapra?
My jsme se zrovna s manželkou sešli, že já jsem neměl s rodiči kapra a ona v podstatě taky ne. Takže kromě toho, že nestavíme betlém, tak nemáme ani kapra.
Děkuji, to už ten titulek máme prakticky komplet. Zůstalo alespoň něco z Vánoc?
Když byli kluci menší, šel jsem připravit dárky. A aby neslyšeli to štrachání, tak jsem si k tomu vždycky pustil hudbu. Střídal jsem po roce Black Sabbath a Led Zeppelin. Letos mi to vychází na Sabbaty. No, a když je to všechno nainstalované, tak zapálím prskavky. S tou synchronizací je problém - musím vypnout Zeppeliny, zapálit prskavky a svíčky, pustit koledy, zazvonit na zvoneček a pak se ještě schovat, jako že tam nejsem.
O Vánocích se také posílají pohlednice a opět velmi často s ladovskými obrázky. Vy sám tuto tradici dodržujete?
My v rodině vždycky vybereme v rodině nějaký svůj motiv jako péefko. Na každý rok jiný. Buď to souvisí s nějakými událostmi, které se staly, nebo která budou mít výročí. Ale obrázek Josefa Lady posíláme vždycky.
Za rozhovor jsme poděkovali, možná v něm nebylo dost vůně purpury na plotně, ale za to byl velmi autentický. Ostatně maminka malíře Josefa Lady budoucímu mistrovi říkala: „Kresli jen to, cos opravdu viděl!“
Ten pán se mi líbí, stejně jako obrázky jeho dědečka. 
