Organizace pomáhá postižené umisťovat do chráněných bydlení, poskytuje zkušenosti moldavským sociálním pracovníkům a nově se také duševní nemoci snaží destigmatizovat.
Projekt chráněného bydlení pomáhá v terénu koordinovat i Člověk v tísni, který v Moldavsku působí už 16 let. Jednou ze čtyř oblastí, ve které v zemi Člověk v tísni pomáhá, je právě sociální začleňování postižených.
„Líbí se mi tu svoboda. Nebudí vás noční křik na pokojích po šestnácti, žádný budíček a přitom je pořád co dělat,“ říká Tolja, čtyřicetiletý obyvatel chráněného bydlení ve vesnici Bădiceni na severu země.
V nedalekém skleníku společně s ostatními pěstuje zeleninu, ručně vyrábí svíčky nebo zavařují broskve, okurky a rajčata.
Sami perou, uklízí a pomáhají místním
V domě uprostřed Bădiceni spolu bydlí šest lidí. Ve vsi je ale ještě další chráněné bydlení, další dva domy poskytují postiženým domov v sousední vesnici Zgurița. Dohromady chráněná bydlení poskytují útočiště 24 lidem, dalších devět lidí pobývá ve dvou domech v Cocieri v západní části Moldávie, na hranici se separatistickou Podněsterskou republikou.
„Klienty vybíráme podle toho, jak se kdo s kým snese, samozřejmě musí mít předpoklady k samostatnému životu,“ uvádí ředitel badičenského ústavu Ion Gulica.
Klíčovým předpokladem pro zařazení do chráněného bydlení a na cestě k samostatnosti je právě vzájemná snášenlivost. Tolja i další, kteří žijí v chráněném bydlení si společně sami perou, uklízí, chodí do práce a nebo si přivydělávají drobnými pracemi pro místní obyvatele.
Moldavským sociálním pracovníkům pomáhají čeští odborníci
Místní sociální pracovníci mají pomáhat právě díky zkušenosti s českým systémem. Do Moldavska jezdí na supervize čeští odborníci a ti moldavští naopak přijíždějí na odborné stáže do Česka.
Chráněné bydlení se celkově zatím podařilo poskytnout zhruba stovce lidí. V ústavech však podle psychiatra a spolupracovníka organizace Jana Pfeiffera žije až zhruba dva tisíce lidí s diagnózami, které by šly léčit ambulantně.
