Vánoční fejeton: Zlaté prasátko? Ne, jsem tlustá jako vepř

Je těžké se soustředit na každodenní život, když bezpečně víte, že při jediném kýchnutí džínovina na vašem zadku exploduje do všech stran. A tak cupitáte a doufáte, že se vám nerozváže tkanička. Svoji roli v tom hraje osobní hrdost, která člověku zabraňuje si pořídit oblečení v odpovídající velikosti.

Moje kamarádka Lucka tento problém vyřešila s elegancí sobě vlastní. Našla si švadlenu, která si její aktuální míry diskrétně zapisuje do notýsku a nevyzradí je ta dobrá žena, ani kdyby měla na obličeji klec se vzteklou krysou. 

Že moje rozměry zas jednou překročily hranici estetiky, poznám například tak, že mi policisté přestanou odpouštět špatné parkování, kamarádky se chtějí kamarádit a pánové se naopak kamarádit moc nechtějí.

Od léta si namlouvám, že za můj náhlý přírůstek váhy může vyšší pracovní i společenské vytížení. Nežádoucí kila navíc tak přičítám expandujícímu mozku a tvrdnoucím játrům. Proč se mi ale do kalhot nevejde zadek, zůstává stále neobjasněno.

Vzhledem k tomu, že koupit si kalhoty mých reálných rozměrů mi sebeúcta nedovolí, stojím před podstatným rozhodnutím. Mám tři možnosti. Za prvé, chodit ven nahá, na což je paragraf. Za druhé, nejít už nikdy ven, postupně se před televizí vykrmit a udělat kariéru jako hvězda pořadu „Nejtlustší lidé světa“. Za třetí, přestat jíst a začít cvičit.

Nejlákavější mi připadá dvojka, ale po vnitřním boji jsem usoudila, že na kariéru v oblasti morbidní obezity není nikdy pozdě. A tak zkouším trojku. Zhubnout. Kdysi jeden člověk vydělal majlant tím, že si nechával posílat na svůj účet padesát korun za zaručený recept na hubnutí. Platícím zájemcům pak poslal tři slova: „Nežer a cvič“. To teď dělám. Za týden hladomoru a nelidského utrpení jsem zhubla dva gramy. Tímhle tempem budu už za 48,8 roku na své původní váze. Řekněte, není skvělé, že v 82 letech zase dopnu svoje minišortky?

Právě jsem se vrátila z hodiny pilates. Instruktorku Taťánu dnes někdo zřejmě opravdu naštval, protože na hodině to vypadalo jak po bitvě u Kresčaku. Skučení a láteření postupně vystřídaly prosby a sliby cvičenců, ale Táňa se nedala obměkčit a počítala tak pomalu, že jsme slyšeli vlastní metabolismus tuků.

V honbě za důstojnou váhou jsem se také zkoušela uchlácholit tím, že jsem matka dvou dětí a společnost ode mě nemůže legitimně očekávat, že budu kdovíjak štíhlá, pružná a mít zadek jako dva kmínky. Bezprostředně nato jsem potkala spolužačku z gymnázia Verču, matku dvou dětí, která je štíhlá, pružná a má zadek jako dva kmínky. To mě, přiznávám, rozhodilo.

Vánoční fejeton Když se bramborový salát promění v časovanou bombu

Takže si buď koupím pórek a budu se mučit v posilovnách, nebo si koupím kalhoty svojí velikosti. Ale jak pronesla moje kamarádka Helena, z pekla dvaačtyřicítky už se člověk nikdy nemusí vrátit. 

Usoudila jsem tedy, že budou Vánoce a o Vánocích se prostě nehubne. Naopak je slušné trochu ztloustnout. Počítám s tím, že také ztloustnete a já nenápadně splynu s kolektivem. Na jaře se pak potkáme v posilovně nebo u švadleny.

Prozatím jsem si na internetu objednala legíny univerzální velikosti s pružným pasem. Přivezli je v diskrétním obalu. Materiál je pružný a v tahu vydrží. Bohužel mají jednu významnou chybu, dorazily ve zlaté barvě. Jak se tak na sebe dívám do zrcadla, musím ale konstatovat, že to má jednu nespornou výhodu. Letos poprvé Pražané skutečně uvidí zlaté prasátko.