Třebaže se ničeho nedopustila, nic nezavinila, neutíká z domu, nechodí za školu, dobře se učí a nejsou s ní kázeňské potíže. Je obětí zdlouhavé války svých rozvedených rodičů o to, kdo ji bude vychovávat.
Brněnský soud rozhodl, že proto, že se školačka bojí otce, kterého údajně viděla, jak bije matku a praštil s ní o zeď a matka ji proto otci odmítá dávat na víkendy, vybuduje si vztah k otci úředně.
Půl roku má strávit právě v krizovém centru, kde bude mít jasný řád: schůzka s otcem - pár hodin v sobotu. Schůzka s matkou - pár hodin v neděli. A ani pak se domů nevrátí, ale přestěhuje se do Prešova k otci. A začne nový život. Vánoce v krizovém centru zatím netráví jen proto, že soudce nestihl vypracovat písemně svůj rozsudek a zaslat jej jak otci, tak matce.
„Soud nám zatím písemně rozsudek nezaslal, proto Vánoce trávíme spolu ještě jako rodina. Samozřejmě až přijde, tak se ale proti němu odvoláme,“ vysvětluje maminka dívky. Do krizového centra bude muset dívka nastoupit okamžitě, jakmile bude soudní rozsudek pravomocný. Strach matky, že o dceru přijde ještě před Vánoci, byl tak silný, že štědrovečerní večeři, stromeček a rozdávání dárků připravila pro děti o měsíc dříve - 24. listopadu.
Boj o péči
Dívka se po Vánocích vrátí do základní školy, kam chodí a kde už se s ní děti pozvolna loučily, protože věděly, že na půl roku odejde do brněnského krizového centra a pak na Slovensko, do Prešova, kde její otec bydlí. Jen pro pochopení - dívčin otec se vrátil ke své původní ženě, se kterou má dva syny, které dívka nikdy neviděla. Malou školačku od roku 2014 měla v péči matka, která ale podle soudů selhala, když otci bránila se s dceru vídat, ačkoliv je podle zákona povinna mu to umožnit.
Opilec svou ženu vláčel po zemi za vlasy, skončil na záchytce |
„Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči. Bylo nesporně prokázané, že matka bezdůvodně, trvale, jakož i opakovaně brání otci ve styku s dítětem. Soud dospěl k nespornému závěru, že situace mezi rodiči je dlouhodobě konfliktní, rodiče nejsou schopni konstruktivně komunikovat a vzájemně se domlouvat ohledně dítěte,“ píše v rozsudku Okresního soudu v Brně soudkyně Jana Lorencová, jejíž rozhodnutí pak potvrdil i odvolací soud.
Přiznává však, že dnes už má dívka obavy a strach ze setkání s otcem. Zejména proto, že tvrdí, že viděla, jak otec matku bil. Incident, který dívka vypráví s tím, že právě ten v ní vyvolal strach z otce, by mohl mít reálný základ. Odehrát se měl na Štědrý den v roce 2012. Otec Jozef podle obžaloby – kterou má MF DNES k dispozici – měl dlouhé hodiny matku znásilňovat a pak i zbít v pokoji, kde s ní spaly všechny čtyři její děti.
Jak to doopravdy bylo
Jenže ani tento případ vůbec není jednoduchý. Například je velmi komplikované dopátrat se dnes toho, zda otec matku skutečně znásilnil. Tátu totiž po incidentu policie zatkla, na půl roku skončil ve vazbě a státní zástupkyně brněnského městského zastupitelství byla přesvědčena, že k trestnému činu došlo, a proto ho i obžalovala.
„Obviněný žalované jednání popřel, vypověděl, že manželka si vše vykonstruovala, je konfliktní, nikdy ji neznásilnil a poškození na hlavě si způsobila sama tak, že prudce pohnula hlavou na posteli, aby se udeřila do temene,“ napsala rovnou do obžaloby zástupkyně Libuše Poulová.
Dítě se může stýkat s druhým z rodičů i v týdnu, připomíná Ústavní soud |
Jozef nikdy odsouzen nebyl – v Česku bylo sice nařízeno hlavní líčení, ale pak byl případ kvůli jeho zdravotnímu stavu předán na Slovensko do Prešova, kde nyní žije. A tam byl zastaven. Následně byla matka obviněna z křivého obvinění. Nakonec ale i to skončilo zproštěním obvinění. MF DNES chtěla o situaci mluvit i s otcem dívky, avšak ten odmítl. „Máte zlé číslo,“ řekl do telefonu a zavěsil. Na následné SMS zprávy už nereagoval.
Všechno špatně
Pro hlubší představu, jak fatální dopady mají hádky rodičů na jedenáctiletou dívku, uveďme pár citací lékařů, soudních znalců a dalších odborníků.
Soudní znalkyně Jaroslava Chudobová popsala, že dívka má skutečný strach z otce a fixuje se na matku. Oba rodiče jsou podle ní nezralí, nestabilní rivalové a nevyřešené spory a soudy jim znesnadňují vzájemnou komunikaci. „Má strach, že si ji vezme táta a ona neuvidí svoji rodinu. Citlivě prožívá konflikty mezi rodiči a je jimi výrazně traumatizována.
Rodiče před ní neskrývají špatný vzájemný vztah, matka odmítá komunikaci s otcem, otec si pořizuje nahrávky. Opakované traumatické zážitky z porozvodových sporů se staly pro dívku neúnosné. Situaci řeší vazbou na matku, u níž aktuálně žije a která ji na sebe fixuje,“ napsala Chudobová a doporučila vztah s otcem budovat na neutrální půdě krizového centra.
Nikdy neztrácejte naději, vzkazuje obětem autorka knihy o domácím násilí |
Lékařka Dana Gotzmannová zase dívku popsala jako úzkostnou, se strachem z odloučení a stanovila diagnózu: depresivně-úzkostná porucha a úzkost z odloučení. „Má poruchy spánku, před kontaktem s otcem nemůže usnout,“ varuje Gotzmannová.
Podle psychiatričky Zuzany Horvátové, která vyšetřovala pro změnu matku a její chování, může být matka labilnější kvůli bulimii, kterou trpěla. A sociální úřednice ve Šlapanicích, kam rodina podle trvalého bydliště spadá, zase opakovaně ve svých posudcích popisují, že matka dceru otci nedává a odkazuje se na doporučení lékařů a její přání. Přičemž ony jí neustále zdůrazňují, že i otec má právo dceru vídat navzdory sporům, které mezi sebou dospělí mají.
Matka, nebo otec
Podle soudů ale otec bude větší zárukou, že se vztah mezi rodiči narovná tak, aby se alespoň dokázali domluvit na péče o svou dceru. Už okresní soud, který dívku svěřil do péče otce – tehdy dokonce rovnou, ještě bez toho, že by musela být půl roku v krizovém centru – jej popisoval jako vhodnějšího pro výchovu.
„Soud vyhodnotil, že lepší výchovné záruky pro další zdárný vývoj nezletilé dává otec, který na rozdíl od matky nemá výkyvy v projevech chování, nemá manipulativní tendence a postoje a nevyvolává v dítěti pocity strachu, obav a úzkostí z matky nebo jiných osob,“ napsala soudkyně do rozhodnutí, nicméně připustila, že změna školy, učitelů, spolužáků, kroužků, aktivit i to, že dívka nemluví slovensky, protože na Slovensku žila rodina jen do jejích dvou let, bude velká.
„Na druhé straně nebude ale nikterak nepřekonatelná a extrémně výrazná, neboť Slovenská republika má relativně obdobný vzdělávací systém jako Česká republika, je zde i určitá obdoba a shoda v jazyce,“ uzavřela soudkyně a dovysvětlila, že odebrat dítě matce a dát jej do krizového centra považuje za krajní řešení, které by ale situaci ještě více vyostřilo a dítě více stresovalo. Odvolací soud ovšem krizové centrum schválil.
Dospělí Češi si na slabší dovolí. Dvě třetiny dětí zažijí špatné zacházení |
A co víc: v Krizovém centru pro děti a dospělé v Hapalově ulici v Brně, kde by měla strávit půl roku a zvykat si na otce, soudce Krajského soudu v Brně Jiří Zrůst rovnou vyčlenil i hodiny, kdy se bude moci potkat s rodiči. „Otec je oprávněn se osobně s nezletilou v tomto zařízení stýkat za přítomnosti pověřeného pracovníka každou sobotu od 13 do 16 hodin, matka v neděli od 13 do 16 hodin,“ napsal soudce.
Jenže to nebude možné. „O víkendech není v provozu ambulance a psychologové jsou přítomni pouze v pracovních dnech. O víkendech jsou v zařízení jen dva zaměstnanci, takzvané tety, které se věnují dětem na lůžkové části a většinou v této době jsou s dětmi mimo na vycházkách, výstavách, v kině,“ píše v dopis - který má MF DNES k dispozici - vedoucí krizového centra Iva Pokorná soudci. A přimlouvá se, aby malá dívka mohla například na víkendy alespoň k rodiči, který ji má do péče převzít. Tedy k otci do Prešova.
Dopis prezidentovi
Advokátka matky Helena Morozová namítá, že pro dívku bude rozsudek českého soudu obrovskou změnou, kterou nemusí zvládnout, a soud nevyřešil základní kritéria: dívčino pokrevní pouto ke třem sourozencům, rodinné vazby či to, že přetrhne její šanci dostat se na taneční konzervatoř, kam nyní skládá zkoušky.
Týrala vlastní děti i vnoučata. Pravidla svěřování do péče se zpřísní |
„Nezletilá by totiž jejím svěřením do péče otce přišla nejen o své rodinné zázemí, na které je již odmalička zvyklá, tedy blízkost svých sourozenců, ale i o přátelské vztahy ve škole a v uměleckém kroužku. Najednou by si měla zvyknout na otce, jeho bývalou manželku a dva dospívající bratry, tedy nejméně tři osoby, se kterými ji nevážou žádné vazby a vůbec tyto osoby nezná. Nevlastní bratry dokonce nikdy neviděla. S těmito osobami by měla sdílet jednu domácnost a pravděpodobně s nevlastními bratry i jeden pokoj. Navíc bude nezletilá nucena začít žít ve státě, který je sice s českým státem podobný, gramatika a jednotlivé jazykové výrazy jsou však zcela odlišné,“ říká advokátka Morozová.
Matka dívky stále věří, že rozsudek zvrátí. I proto už se její matka, babička Alexie, obrátila s dopisem na prezidenta. „Vysvětluji jí, že zatím bude muset do centra na takový výlet. A ona si myslí, že pak se vrátí. Neumí pochopit, že má odejít z rodiny jako jediná,“ říká matka.
