Souběžně s velkou betlémářskou výstavou začala koncem listopadu v Muzeu Vysočiny v Jihlavě výstava nazvaná Vánoce v přírodních materiálech. Poukazuje na skutečnost, že i v dnešní přetechnizované době přetrvává mezi lidmi manuální řemeslná zručnost.
V malém sále v přízemí muzea představuje výstava do 5. ledna výrobky z různých materiálů od jedenácti tvůrců z regionu Vysočiny, z Mnichova Hradiště a Hluboké nad Vltavou.

Nositelky tradic lidových řemesel
Dekorace vyrobené z orobince (rákosu) vystavuje Iveta Dandová. Autoři výstavy připomínají, že z této vodní rostliny se vyrábělo už ke konci 17. století, kdy mniši kapucíni tuto výrobu naučili  místní obyvatele v Mnichově Hradišti.  
Orobinec se sklízí v době vegetačního klidu, po vyschnutí se loupe a středová jadérka a šupiny se používají k pletení. Plete se tedy z orobince z loňské sklizně, který se před použitím tři dny napařuje horkou vodou. Oplétáním dřevěných forem vznikají ošatky, klobouky, tašky apod.  
Jak zdůraznila kurátorka výstavy Dana Oberreiterová, patří I. Dandová k posledním výrobcům ovládajícím tyto pletařské techniky. Byla proto oceněna i titulem Nositel tradic lidových řemesel.
Tento titul uděluje Ministr kultury ČR od roku 2001 každoročně vynikajícím lidovým výrobcům. Ocenění vychází z projektu, který UNESCO nazvalo Žijící lidské poklady. Jeho cílem je zachovat tradiční řemesla ohrožená zánikem, zdokumentovat jejich postupy a předávat tyto dovednosti následovníkům. 
Dalším Nositelem tradic lidových řemesel je na výstavě Ludmila Dominová z Hluboké nad Vltavou se svými precizními výšivkami z rybích šupin. K této zručnosti (původem z Třeboňska) se dostala při opravách částí lidových krojů, kde se šupiny používaly jako aplikace na zástěry a šněrovačky. 
Technologii přípravy a použití šupin pak Dominová zdokumentovala a rekonstruovala mimo jiné i zpovídáním pamětníků. Výstava tuto technologii detailně přibližuje v textu. 

Kamarádky z Polné 
„Postavičky z šustí a slaměné dekorace jsou ukázkou řemeslného umu Lenky Holasové a Miluše Bahounkové,“ zve na výstavu  Oberreiterová. 
Lenka Holasová z Polné absolvovala kurzy různých technik, jako jsou drátování, výroba ze slámy, batika, výroba ručního papíru, pletení košíků apod. Jako vychovatelka v DDM Polná s technikami seznamovala děti v kroužcích, pořádala i kurzy pro dospělé. 
V současné době je v penzi a výrobě se věnuje společně s kamarádkou Miluší Bahounkovou. Ta se ručním pracím učila od své babičky. Tvoření figurek z kukuřičného šustí ji velmi baví, vyrábí je i na konkrétní přání lidí. 
Jaroslava Plášilová-Chlupáčová představuje své malované kameny inspirované zimní přírodou. 
Vystaveny jsou rovněž odrátované rybičky z tvorby Věry Studené, drátenice – autodidakta z obce Kuklík u Sněžného. Ta drátuje sklenice, porcelán, vejce či kameny. Je mistrem Cechu česko-moravských uměleckých dráteníků a lektorkou kurzů, které jihlavské muzeum pořádá od roku 2011. Věnuje se také textilním technikám. 
Vystavené svíce ze včelího vosku vyrobila Monika Bednářová z Mikulovic na Třebíčsku. S manželem zde provozují firmu na výrobu medových produktů, včelstva mají na zahradě i v lese. Svíčky jsou stáčené z pláství, nebo lité.  
Figurky z různých druhů šišek, ořechových skořápek či kukuřičného šustí vyrábí Miloslav Janů z Nové Vsi u Nového Města na Moravě. „Rozhodně překvapí nejen dospělé, ale i děti, které se zde možná budou trošičku bát,“ uvažuje kurátorka výstavy. 
Autor začal s výrobou v roce 2015, při dlouhé rekonvalescenci po autonehodě. Vyrobil už na dva tisíce figurek, výhradně originálů. Jde o postavičky z pohádek a filmů, ale třeba i členy kapely Kiss.

Betlémy z přírodnin
Na výstavě nescházejí betlémy z přírodnin. Jejich ukázka ze sbírky Bohuslavy Veitové z Polné je doplněna její ručně vytvořenou keramikou. Tvoří dekoraci, ale např. i repliky domů typických pro Polnou. 
Asi 15 let sbírá Veitová betlémy z různých materiálů. Nejstarší – kameninový, byl prý součástí hracích hodin a je z počátku 20. století. Ve sbírce má sběratelka např. i náušnice s betlémským motivem nebo betlém z africké Keni s černošskými postavičkami. 
Velký dřevěný betlém Aleše Hinka z Třeště je stylizován do autorova oblíbeného období gotiky. Má 37 figurek lidí a 31 figurek zvířat z lipového dřeva. Anděl, zvoník a horník jsou rozpohybováni za pomoci ozubených koleček ze staré audiotechniky a ze stavebnice Merkur. Nechybí pohyblivý větrný mlýn či katedrála a model chalupy ze 14. století. 
S vyřezáváním začal autor betlému v roce 2011, tvoří i podložky pod trofeje, šperkovnice, truhly či domovní čísla. U jeho betlému na muzejní výstavě čeká na děti úkol najít postavičku Rákosníčka. 
Pavla Kvasničková z Jihlavy vystavuje svůj plstěný betlémek z ovčího rouna. Různým „malým“ řemeslům se začala více věnovat na mateřské dovolené. Zpracovává přírodní materiály, ráda recykluje. Vystavené betlémové figurky z ovčího rouna vyrobila za sucha pomocí plstící jehly.   
Více než sto let staré, ale i zcela současné betlémy jsou  vystaveny v jihlavském muzeu také na souběžné výstavě Vánoce s vůní dřeva, vanilky a skořice. Ta pokračuje do 7. ledna ve velkém sále v přízemí muzea.
 

Diskuze k článku