Bylo jasné, že se o dítě musí starat někdo jiný než rodiče. A tak se Anna Vrbová stala pěstounkou tehdy tříměsíční pravnučky. Nedávno získala ocenění Pečující osoba Zlínského kraje pro rok 2019.
Příběh zahrnuje čtyři generace žen jedné rodiny. Novorozenou holčičku, její mámu, babičku a prababičku.
Nejprve chtěla dítě do péče babička, tedy dcera Vrbových. „Jenomže vnučka s malou tehdy bydlela u nás a manžel velmi prosil, abychom si miminko vzali my, abychom ji měli doma. Věřil, že se uzdraví a bude mi s ní pomáhat,“ vypráví žena.
S holčičkou byl prakticky neustále. Když ležela nebo si hrála v postýlce, vyprávěl si s ní. Ale i když začala běhat, držela se poblíž pradědy. Jeho stav se postupně zhoršoval a vždy, když k němu přijel lékař, holčička žadonila, aby jí pradědečka neodvážel do nemocnice.
„Mohlo to být třeba v noci, probudila se a snažila se doktora uprosit, aby mu dal jen antibiotika a nechal jí ho doma,“ vypráví Vrbová.
Muž zemřel před čtyřmi lety. „Dodnes malá trvá na tom, že pro něj musí být o Štědrém dnu prostřeno a večer po rozbalení dárků mu jdeme zapálit svíčku na hřbitov,“ popsala Vrbová.
Dnes je holčičce osm let, chodí do třetí třídy a podle prababičky je jí všude plno. Chodí na zpěv, na klavír, do dramatického kroužku, na švihadla nebo třeba do gymnastiky. A tvrdí, že bude gymnastkou. Žijí v Kateřinicích, některé kroužky má v sousední Ratiboři, jiné ve Vsetíně. A prababička ji všude doprovází.
Soudce se ptal, jestli vím, co dělám, vzpomíná žena
Ráda už by aktivity trochu omezila, aby měla holčička víc času i na školní přípravu. „Ale ona je na všechno šikovná a vždycky mě uprosí,“ směje se žena. A přidává historku, která ji pobavila.
Vaneska chodí i do kroužku vaření, prý proto, aby mohla o víkendu vařit místo prababičky. „A já prý můžu ležet. Smála jsem se, že tedy zrušíme všechny ostatní kroužky, jen to vaření musíme nechat,“ vypráví.
Získat dítě do péče před lety nebylo snadné. „Soudce se mě ptal, jestli vím, co dělám. Ale já jsem věřila, že to zvládneme,“ přibližuje.
I když každodenní péče a zodpovědnost leží na ní, má podporu rodiny. O víkendech jí pomáhá dcera, Vanesčina babička, která s nimi ale nebydlí a do Kateřinic dojíždí víc než 30 kilometrů. A životní styl prý změnila i maminka dítěte. „Stará se, chodí se s malou učit, tak snad to bude pravda,“ přeje si žena.
Jako pěstounka má řadu povinností, například se musí neustále vzdělávat. Školení pro pěstouny zajišťují úřady i neziskové organizace. Na Vsetínsku třeba spolek Maková.
„Funguje to dobře. Vždycky pozvou odborníky, zároveň připraví program pro děti. Nebo organizují výlety, pravidelně volají, jestli něco nepotřebujeme,“ popsala Vrbová.
I když se potýká se zdravotními problémy, tvrdí, že by se nerozhodla jinak. „Manželovi doktor říkával, že je tady tak dlouho díky té malé. A mě také ze všeho dostává,“ usmívá se.
