Italské město Valenza leží v regionu Piedmont, zhruba hodinu cesty od Milána. Cestou autem míjíme domky italského venkova i pole se zralým obilím. Vlastně nic nenasvědčuje tomu, že za pár chvil zastavíme v nejmodernější manufaktuře na výrobu šperků na světě. Ale je to tak.
Na prosklenném plášti budovy, od nějž se odráží prudké italské slunce tak, aby nebylo z bezpečnostních důvodů vidět dovnitř na řemeslníky pracující u svých stolů, ale který zároveň propouští dostatek světla, se skví známé logo Bvlgari. Značka jej stále píše římským pravopisem, kdy písmeno V označuje samohlásku U. Už vstup do recepce, obložené světlým mramorem a tmavým dřevem, dává tušit, že luxus a modernost si tu podává ruku s tradicí a řemeslnými dovednostmi italských mistrů.
Ikona značky Bulgari. Prsten z ‚potrubí‘ slaví dvacetiny |
Nová manufaktura – jak Italové říkají manifattura – byla otevřena v roce 2017, po 18 měsících stavby. Na celý projekt dohlížel její provozní ředitel Nicolo Rapone. „Proč jsme se rozhodli právě pro Valenzu? Je historicky spjata se šperkařstvím, v tomto redionu sídlí mnoho našich externích dodavatelů a také se tu už před rokem 2017 vyráběly šperky Bulgari,“ říká elegantní Ital ve své kanceláři, kde má během rozhovoru na sametem vystlaných tácech vyloženy novinky ze šperkových kolekcí Bulgari, jež se zde vyrábějí. A vyrábějí se tu úplně všechny.
  |
Při prohlížení klenotů italského domu působí Nicolo Rapone naprosto uvolněně, ostatně šperky z drahých kovů a kamenů má v popisu práce. Já naopak stále musím po očku sledovat statného bodyguarda, jenž nekompromisně dohlíží na jemné květiny z diamantů zdobící náramky Fiorever, na závěs ve tvaru hadí hlavy Serpenti, na kolekci Diva´s Dream s barevnými drahokamy, nebo na jedinečné prsteny B.zero1.
S Římem ve znaku
Značku Bulgari založil Řek Sotirios Boulgaris v 70. letech 19. století. Později se přestěhoval do Říma a v roce 1905 byl otevřen slavný butik na via Condotti, kam chodila nakupovat šperky například herecká hvězda Elizabeth Taylor se svou životní láskou Richardem Burtonem. Dveře si tu podávaly nejen slavné italské herečky, ale i styloví muži a ženy z jet-set éry minulého století.
Řím je stále živou součástí dědictví značky Bulgari, která od roku 2011 patří do luxusního koncernu LVMH. Inspiruje designéry k návrhům šperků a ve věčném městě se stále ručně vyrábí kolekce vysokého šperkařství. Letos ji značka představila na Capri, nese název Cinemagia a jasně říká, že Bulgari rozhodně glamour svět filmových hvězd nehodlá přenechat někomu jinému.
O tom, jak důležitý je právě Řím, svědčí i fakt, že starořímský domus, jehož ústředním místem byla čtvercová dvorana, inspiroval i architekturu moderní manufaktury ve Valenze. V jejím středu se nachází rozlehlé atrium o velikosti 600 metrů čtverečních, které slouží zaměstnancům dílen k odpočinku a k tomu, aby si mohli popovídat se svými kolegy. Kolem něj se pak tyčí třípatrová budova s jednotlivými šperkařskými ateliéry.
Dnes by už Bulgari její zakladatel stoprocentně nepoznal. Značka je hrdá na své italské kořeny a všechny její produkty (kromě hodinek, jež se vyrábějí ve švýcarském Neuchatelu a jeho okolí) jsou stoprocentně italské. Kromě šperků produkovaných ve Valenze a Římě, je Bulgari proslulá svými šátky vyráběnými v Comu, parfémy zase vznikají v Lodi a doplňky jako například ikonické kabelky ve Florencii.
Ve stejném století, kdy začal Sotirios Boulagris vytvářet své šperky, působil v italské Valenze zlatník Francesco Caramora. Právě on vytvořil z Valenzy místo, jež je centrem šperkařského řemesla dodnes. Postavil zde budovu Cascina dell´Orefice (Zlatníkova farma), která je dnes součástí nové manufaktury o celkové rozloze 15 000 metrů čtverečních, kde pracuje na 700 lidí. Původní stavení svou zděnou bílou fasádou kontrastuje (nebo ji vlastně doplňuje) s moderní skleněnou částí manufaktury, jíž se přezdívá Skleněný dům.
Právě tento přístup, kdy se staré stává součástí nového, odpovídá filozofii značky Bulgari a vystihuje její vztah k tvorbě šperků, kdy jsou staré řemeslné techniky doplňovány nejmodernějšími výdobytky technologií, jako jsou například 3D tiskárny nebo ohromné stroje, jež byly pro značku upraveny na míru. „Využíváme moderní technologie, ale pouze ve jménu řemesla, abychom dostáli našemu úkolu vytvářet ty nejlepší šperky,“ vysvětluje Nicolo Rapone, „technologie nám dávají nové možnosti, jak šperky vyrobit, jak naplnit naše kreativní představy.“
Čisté kameny
„Je to skvělé, že máme všechny naše lidi pod jednou střechou – našli jsme novou energii, jsme rychlejší a proces výroby je mnohem jednodušší. Můžeme lépe růst a lidé tu rádi tráví svůj čas,“ říká Nicolo Rapone ještě před tím, než se vydáme na cestu do nejrůznějších částí manufaktury. Nicolo Rapone nemluví do větru, o zaměstnance je tu – zdá se – skvěle postaráno. Příkladem může být třeba světlá místní kantýna, kde se všichni mohou naobědvat zcela zdarma: na výběr je množství zeleniny, ovoce, několik druhů těstovin a samozřejmě nechybí ani pravá italská pizza.
O tom, že jsme v Bulgari, svědčí i množství velkoformátových fotografií visících na bílých zdech zdejších chodeb: dokonale vyladěná zátiší se šperky střídají portréty filmových hvězd i černobílé momentky z jejich života. Vše odkazuje na italský termín dolce vita, který tak proslavil filmař Federico Fellini a který k Bulgari patří stejně jako smaragdové oči hada v kolekci Serpenti nebo pružný prsten B.Zero 1, slavící letos dvacet let na trhu.
V jednotlivých ateliérech, kde vznikají šperky, už vládne o poznání méně glamour atmosféra. Ve vzduchu je cítit soustředění mužů a žen na jemnou práci, díky níž mohou vzniknout šperky. Mezi jednotlivými částmi manufaktury, jimž se zde říká isole (ostrovy) vyniká – hlavně svou rozlehlostí a dvojitými bezpečnostními dveřmi – místnost, jež je věnována logistice. Právě sem totiž míří jak surové materiály, jež se v manufaktuře zpracovávají, tak odtud do distribučního centra značky v irském Dublinu odjíždějí hotové skvosty. Já mohu zrovna pozorovat, jak ženy coby novodobé Popelky trpělivě pomocí pinzety přepočítávají ne hrách, ale zářící diamanty, které pak balí do malých bílých obálek.
Všechny diamanty Bulgari podléhají velmi přísným pravidlům, nejen pokud jde o jejich kvalitu, ale také nesmějí pocházet z konfliktních zemí a každý zákazník má záruku, že byly vytěženy eticky. Ostatně přísným standardům značky musejí dostát i externí dodavatelé, s nimiž značka z kapacitních důvodů spolupracuje a kteří pocházejí z Itálie, právě zejména z oblasti Piedmontu. „Není snadné se stát naším dodavatelem,“ říká lakonicky Nicolo Rapone.
A není také snadné stát se zlatníkem, jenž tu může pracovat. Většina z nich pochází z Itálie (byť ne pouze z Piedmontu) a má za sebou šest až sedm let studia a praxe. Kvůli novým pracovním silám značka založila i Bulgari Academy, kde se italští studenti mohou vyučit řemeslu. Bulgari sice spolupracuje se všemi školami v Itálii, ale vlastní akademie, kde studuje přes čtyřicet lidí, jí dodává jistou soběstačnost.
V Bulgari pracuje 54 % žen a průměrný věk tu činí méně než čtyřicet let, což je samozřejmě další dobrá zpráva pro budoucnost šperkařského řemesla, na kterém značce tak záleží (dříve byl průměrný věk zaměstanců 47 let).
Tradice a technologie
Vstoupit (a hlavně z něj odejít) do šperkařského ateliéru znamená postavit se na speciální automatickou rohožku, která z podrážek bot vysaje obdobně jako vysavač z koberce prach. A třeba také zlatý prach, který by se na botách mohl nechtěně usadit.
I když má člověk tendenci na to při prohlídce jednotlivých dílen díky jejich neokázalé atmosféře zapomenout, přece jen se tu pracuje s jedním z nejvzácnějších materiálů na planetě Zemi – se zlatem. Do reality šperkařského řemesla mě ostatně hned uvádějí zlaté cihly a ingoty, které si můžeme prohlédnout. CNC stroje je pak obrábějí do požadovaných tvarů, jiné jsou utavené ze zbytků zlata po starobylé technice, kterou tu v manufaktuře využívají (byť samozřejmě v moderním hávu). Jde o techniku ztraceného vosku, jíž poprvé použil v době renesance Benvenuto Cellini.
To už si mohu prohlédnout součásti jednotlivých šperků, které jsou vyrobeny z vosku. Buď jsou vytištěny ve speciální místnosti se šesti monumentálními 3D tiskárnami, nebo se tvoří ručně pomocí forem. „3D tiskárny využíváme pouze dva roky, do té doby nedosahovaly takové kvality, kterou jsme pro Bulgari potřebovali,“ říká Nicolo Rapone.
Na 3D tiskárnách se tisknou komplexnější, náročnější součásti šperků, jejichž výroba by trvala dlouho. Voskové odlitky ze 3D tiskárny mají fialovou barvu, ty vyrobené tradičněji barvu modrou. Jednotlivé kousky se pak podle druhu složí k sobě, takže připomínají miniaturní vánoční stromky. Forma s voskovým stromkem se pak peče 16 hodin ve speciální troubě, aby se vosk ztratil. A místo něj se do formy – pomocí vakua – naleje slitina zlata. Zlato podobně jako krev v žilách proudí formou nahoru a dolů tak dlouho, dokud nezaplní všechna prázdná místa. Technikou ztraceného vosku se vytváří zhruba polovina šperků Bulgari, na ty ostatní jsou pak použity jiné cesty, například metoda tubogas.
Díky technice tubogas (její název je odvozen poněkud nepoeticky z plynového potrubí), s níž značka Bulgari přišla jako první na světě, lze vytvářet pružné náramky nebo prsteny, jako je slavný B.zero1, jehož tvar je inspirovaný římským Colosseem. I když některé značky tuto výjimečnou technologii napodobují, žádný z jiných pružných šperků nedosahuje kvality klenotů Bulgari.
Na počátku výroby je zlatý drát, jenž se pomocí speciálního stroje vytvaruje do písmene U. Poté je vyčištěn a namotán na dutou trubku. Dovnitř se naleje vosk a trubka se nařeže na plátky požadované tloušťky. Pro B.zero 1 se mimochodem ročně použije 1 025 kilomterů drátu o váze 25 tun a kdyby se všechny slavné prsteny vyložily vedle sebe, utvořily by řadu dlouhou 18 kilometrů.
Výroba šperků tím samozřejmě nekončí. V jiných odděleních (celkem jich je v celé manufaktuře osmnáct) se zase šperky leští nebo se do nich zasazují drahé kameny.
Šetrná k přírodě
Stejně jako Bulgari velmi pečlivě dbá na kvalitu svých šperků i etičnost kamenů, není jí lhostejné ani životní prostředí. Proto nová manufaktura splňuje nejpřísnější certifikáty, jako je třeba mezinárodní LEED. Vše začíná zdánlivými drobnostmi, jako je zavedení dvou linek autobusů z centra Valenzy do manufaktury, které mohou místní zaměstnanci využívat zdarma. Díky tomu se snížil počet zaměstnanců, kteří do manufaktury přijíždějí vlastním autem, o celou polovinu.
Na ekologii se myslelo už při stavbě budovy, při níž byly využívány hlavně materriály z okolí. Továrna je také vystavěna tak, že se snížila spotřeba vody o 60 % a umělého osvětlení o 40 %. Celých 95 % odpadu se recykluje. Třicet procent materiálů potřebných pro výrobu šperků pak pochází z lokálních zdrojů a další třetina z nich z recyklace.
Itálie – právě díky Bulgari – tak zůstává stejně jako v minulosti šperkařskou velmocí. A po prohlídce manufaktury si myslím, že se to rozhodně v příštích dekádách nezmění.
