Jak vypadají Vánoce v Turecku?

Už loni se mi sešlo pár dotazů na Vánoce v Turecku. Přestože jde o muslimskou zemi, kde Vánoce vlastně neexistují a mně přišlo, že s výjimkou osobních emocí není moc co sdílet, něco jsem nakonec přece jen napsala. Letos trávíme Vánoce v Česku, a tak jsem měla v plánu toto téma přeskočit úplně. Jenže pak mě Deník N požádal o malý vhled do tureckého Adventu, a já si uvědomila, že i Vánoce, které tak úplně neexistují, nejsou vlastně nezajímavé. A taky že ne každý máte předplatné Deníku N, abyste si můj text přečetli tam. A tak se s vámi podělím o článek i tady na blogu. Krásné svátky! 

"Na Vánoce jedu do Prahy" – "Christmas için Prag’a gidiyorum," odpovídám své lektorce turečtiny na otázku, kde strávím letošní svátky. A protože nevím, jak se turecky řekne "Vánoce", použiju anglické slovíčko Christmas. Čekám opravu, ale kupodivu nic se neděje – a to ani když nějakou podobnou verzi se slovíčkem Christmas zopakují moji spolužáci. "Proč jste nás neopravila?" ptáme se sborově, abychom se dozvěděli, že nebylo co. Turecko coby muslimská země nemá Vánoce, a tak pro ně nemá ani slovo. Používají buď neutrální "svátky", anglické Christmas, běžně také Noel. Nejčastěji ale mluví o druhé půlce prosince jako o Yil Başi - Novém roku. Ten se v zemi slaví od roku 1926, kdy díky Atatürkovým reformám a modernizaci země přestal platit islámský kalendář a vystřídal ho kalendář gregoriánský, který známe i my. 

Odkud je Santa? Z Turecka přece! 
Když jsem vloni letěla z Vídně do Ankary uprostřed Adventu, bylo to jako výlet z pohádky do reality. Z města plného světýlek, sváteční atmosféry a dárkového šílenství do ulic, kde nebyla žádná výzdoba, žádní lidé ve vánočních čepičkách a když někomu blikaly na balkóně barevné žárovičky, říkali jsme si s mužem: "Aha, tak tam bydlí cizinci." Měla jsem strach, kde seženu vánoční stromeček a aspoň nějaké ozdoby, ale když jsem opustila od představy živého vonící stromku, nakonec to bylo překvapivě jednoduché. Stromky ve velkém prodával nejen obchodní dům Ikea, ale třeba i turecký Koçtaş, něco jako obdoba českého Bauhausu. Stejně tak se pohodlně daly sehnat i blikající žárovičky, svíčky, baňky, řetězy a speciální slavnostní balení sladkostí a kávy. Vlastně jediné, co jsem nenašla, byl adventní kalendář s otevíracími okýnky pro syna. V Turecku však přece jenom bylo něco jinak. U stromku ani žádných jiných vánočních dekorací nepsali, že jsou vánoční. Stromek se kupoval pod názvem yılbaşı ağacı, tedy novoroční strom, ozdoby jsou pak označené jako yılbaşı süsleri, tedy novoroční ozdoby. Ulice v Ankaře sice vyzdobené nebyly a ani letos nejsou, ale velká obchodní centra si v ničem nezadají s těmi evropskými. V restauracích a obchodech je to pak jak kde: je rozdíl mezi čtvrtěmi, kde žijí konzervativnější a chudší obyvatelé a částmi města, kde se koncentrují prozápadně smýšlející Turci a cizinci a kde se spíš domluvíte anglicky. Tam se pak dá na reklamním plakátu kromě pojmů "zima, radost, oslavy, sladké svátky" sem tam zahlédnout i anglický nápis Vánoce a narazit na Santa Clause neboli Noel Baba. Což je vlastně zajímavé, že tak málo, když si vezmete, že Santa vlastně pochází z Turecka – přesně z Demre nedaleko Antalye. Demre je starověké město Myra a bylo domovem Svatého Mikuláše z Myra, ze kterého se díky reklamě na Coca – Colu postupně vytvořila postava Santa Clause. 

Červené kalhotky do každé rodiny
Zcela zvláštní kapitolu tvoří zdobení novoročního stromku v tureckých domácnostech. Potkala jsem Turky, kteří mají stromeček od konce listopadu minimálně do konce ledna – a to hlavně kvůli dětem. Znám takové, kteří ho strojí před Silvestrem a po Novém roce hned likvidují. A čím dál častěji od nich slýchám, že v Turecku přibývá lidí, kteří stromeček zdobívali a už nezdobí, a dokonce tuto tradici začínají odsuzovat jako prozápadní. "Ničí nám podívanou, zábavu a hodnoty, na kterých Turecko ještě donedávna stálo," řekl mi třeba Sezgin, jehož rodina stromeček zdobí a upozorňuje mě, že výzdoba postupně mizí i z některých městských částí moderních měst jako Istanbul nebo Izmir, kde ještě donedávna bývala. "Ruší ji s odůvodněním, že se nejedná o islámské svátky a k výzdobě není důvod." Co se podle něj zatím drží, je tradice dávání drobných dárků u příležitosti Nového roku. V žádném případě se nejedná o nákupní šílenství jako třeba v Česku. A dárky neleží pod stromečkem, ale Turci si je předávají osobně. Často jsou to sladkosti. Ale celkem běžně se objevuje to, co jsem od turecké chůvy svého syna obdržela loni já – červené kalhotky. Červené spodní prádlo je hit a obchodníkům, kteří jsou před koncem roku schopní kromě tradičního zboží nabídnout aspoň cosi jako tangové šňůrky díky tomu vzrostou tržby klidně i o dvacet procent. Aby měl ovšem tento dárek ten správný efekt, je potřeba obléknout si ho hned na Silvestra. Totiž jedině máte-li ho pod šaty, když odbíjí půlnoc, máte nakročeno na opravdu šťastný a bohatý nový rok.