Vyzkoušeli jsme nejrealističtější závodní simulátor. Opravdu jako skutečnost

Nějaký ten simulátor jsem už zkusil, díky svému kamarádovi z Octavia Cupu – Lukáši Folkovi, jsem odjel i jeden virtuální závod právě s cupovou škodovkou (s 3D brýlemi na očích), představu o závodních simulátorech jsem tedy měl. Ty od Petra Lisy a Pavla Dyka jsou ale tak neskutečně vymakané, až to bere dech. Až je to nepochopitelné. Bez sebemenšího přehánění.

Virtuální závod v Octavia Cupu: Náročnější než realita

Standa mi to natřel

Začnu trochu od konce, a to cenovkou. Firma Motorsport Simulator se soustředí na co nejreálnější zážitek, Petr co by IT specialista i reálný jezdec si dává záležet na špičkovém zpracování, tak hlavně na věrném chování fyzikálního modelu jako v reálném autě. A když tohle převedeme na peníze, tak aktuální top model Elektra Xperience, který jsme se Standou v pražských prostorách firmy MyRace otestovali, přijde na tři a čtvrt milionu. Za počítačovou hru nehorázné peníze, jak se ale pokusím vysvětlit níže, tohle není počítačová hra.

Jako první se do skořepiny se šestibodovými pásy posadil Standa, Petr Lisa mu v menu vybral Spa a Porsche 911 GT3. Standu jsme nechali Standou a s Petrem si šli chvilku povídat. Je to hodně zajímavý člověk, byl také mnoho let v cyklistické reprezentaci a dosáhl mnoho titulů MČR a třikrát byl čtvrtý na Mistrovství Světa v dráhové cyklistice. Po skončení kariéry v cyklistice se začal věnovat počítačům a občas hrál hry. Jako kluk vždy snil o závodění na motokárách, jenže mu chyběly finance. Počítače mu umožnily jezdit na simulátorech, tak si koupil volant a pustil se do virtuálních závodů. Dostal se do online komunity, kde se jezdilo neoficiální a pak i oficiální mistrovství ČR, kde začal docela rychle vyhrávat. Nakonec přišel vstup do světové ligy a postup mezi nejlepší světové hráče. V té době měl už svojí IT firmu a to už nebylo daleko k nápadu simulátory vyrábět. Ještě ale k sobě potřeboval šikovného konstruktéra, toho nakonec našel mezi svými simulátorovými soupeři – ano, už zmíněný Pavel Dyk. A zbytek už vlastně znáte – firma Motorsport Simulator, která vyrábí simulátory pro jak amatérské jezdce, tak pro špičkové závodní teamy z celého světa.

A před třemi lety se Petr vrhl na závodění skutečné. Jezdí okruhy i vrchy a i s takovou bestií, jakou je prototyp Norma M30 kategorie LPM3, dosahoval prakticky hned časů na úrovni letitých profíků (Petr je také letošní vítěz 24H Series European Championship). Tohle by pro vás mělo být první varování, že je tenhle simulátor opravdu jiná liga. A že dokáže jezdce připravit i na extrémně rychlou techniku.

S plackou Norma v Brně: Šílená kouzla s přítlakem

Standu jsme po půlhodině museli ze sedačky vystřihávat, nechtělo se mu. Nakonec zajel Spa za 2:26 a musím říct, že když jsem viděl jeho poslední kolečko, docela jsem koukal. Šlo mu to. Hodiny s playstationem nepřišly nazmar. Pak Petr Lisa přikurtoval mě, dal jsem si dvě kolečka s vodící čárou (stopa, brzdné body, plyn, prostě kompletní tahák) a potom dvě kolečka bez čáry. Dostal jsem se na 2:28, což Standa naštěstí nekomentoval.

Fakt jak TCR

Už tohle byl úžasný zážitek, porovnání s realitou jsem však přirozeně neměl, s 911 GT3 jsem ve Spa opravdu nejezdil. Největší rozdíl proti dosavadním simulátorovým zkušenostem byl ve vnímání podvozku. I z těchto několika koleček mě bolely ruce, jak mě simulátor na brzdách tlačil na volant. Další tlumiče se pak staraly o to, abych cítil přilnavost zadku. Tohle byla proti předcházejícím simulátorům naprostá novinka. Pořád mi ale chybělo porovnání se skutečností. Petra jsem tedy poprosil, aby mi navolil Most a speciál TCR. Přesně na tuhle kombinaci mám díky Petrovi Fulínovi a Petrovi Čížkovi velmi čerstvou zkušenost, na začátku listopadu jsem zajel 1:44 a kousek. S tím, že jsem přesně věděl, kde jsem jel na tisíciprocentní jistotu, abych auto ve zdraví Petrovi vrátil.

Jak jsem zajel svoje nejrychlejší kolo v Mostě

Ve virtuálním prostředí jsem se o plechy bát nemusel, tedy jsem přitlačil (hlavně na brzdách před dvojkombinací po šikaně a potom před hokejkou) a hned jsem měl 1:42 a něco. Naprosto šokující ale bylo to, jak strašně moc se zážitek z jízdy a celkový vjem podobal skutečnému TCR. Prakticky dokonale jsem cítil brzdy, jak moc musím tlačit na pedál. Těžko uvěřitelné bylo vnímání zadku, jak mi při prvních metrech klouzaly studené pneumatiky. Těžko popisovat a věřit tomu, jak moc se tahle „počítačová hra“ blížila tomu, co jsem zažil před pár týdny v Mostě. Vlastně jediné, co chybělo, byla géčka v zatáčkách. TCR ale zase není tak rychlé, aby se vám dělalo v oblouku blbě, takže vám ve finále v simulátoru vlastně ani nechybí. S plackou (jako je třeba Norma M30 LMP3), to už může být složitější, tady bude reálná adaptace určitě složitější. Ale to, co jsem zažil v prostorách MyRace, je tak z pětadevadesáti procent Čižínovo mostecké TCR. Tohle fakt není normální „simulace“.

Teď museli ze sedačky vystřihávat mě. Trávil bych tady hodiny, během té jediné jsem se nakonec dokázal dostat pod 1:42. Musím říct, že jsem pořád v šoku z toho, jak moc se simulátor blíží skutečnosti. Vím, už se opakuju.

Až jsem začal přemýšlet, do jaké míry může simulátor Petra Lisy a Pavla Dyka připravit nějakého zelenáče na opravdový závoďák. Třeba právě na TCR. Samozřejmě by měl umět alespoň trochu řídit, ale za volant skutečného speciálu by usedl prvně. Jen se simulátorovou zkušeností, max pár koleček s něčím trošičku silnějším na okruhu. Stando, ty kluku, to je dobrej nápad, ne?