„Je to pro nás nejdůležitější období. Klíčové jsou pro nás dostatečné zásoby moučkového cukru. A vzhledem k probíhající řepné kampani se balí zboží nepřetržitě,“ líčí předseda představenstva Jiří Hollein.
Každých šest minut musí přijet do cukrovaru auto, aby dovezlo cukrovou řepu. Bez jejího dostatečného přísunu by se musela zastavit výroba.
Aby se nepříjemným situacím předcházelo, má cukrovar jednodenní zásobu cukrové řepy – třeba pro případ námrazy a komplikací v dopravě. Třicet procent cukrové řepy doveze vlak. Míří sem z jižní a střední Moravy, ale zpracovává se tu i řepa ze západního Slovenska – Záhorie.
Jeden člověk spotřebuje za rok asi 36 kilo cukru, poptávka kolem Vánoc je pořád stejná, o trochu menší než kdysi je během Velikonoc. Celkově se spotřeba cukru snižuje.
„Snižují se i maloobchodní prodeje, ale zvyšuje se podíl průmyslových hotových výrobků. Podporujeme více domácí pečení a výrobu sladkostí – marmelád, džemů a sirupů, které si lidé vyrábí doma,“ podotýká Hollein.
Zpracování řepy po výsledný cukr trvá asi dvanáct hodin, pokud má jít o kostku, proces se prodlouží o dvě hodiny.
Na Moravě má toto odvětví velkou historii, cukrovar dřív býval v každém okresním městě. Konkrétně za vznikem cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou stála i velká láska hraběnky Anny a muže neurozeného původu – úředníka Karla Kammela, za kterého se provdala. V roce 1848 společně cukrovar založili. Do provozu ho uvedla o tři roky později jejich dcera Emanuela s manželem hrabětem Khuenem-Bellassim.
Tento pár byl mimo jiné mecenášem Alfonse Muchy, jemuž platili studia v Mnichově a Paříži, kde se stal největším secesním malířem. Manželé se stýkali také s historikem umění Dr. Maxem Dvořákem, který často pobýval na Emanuelině zámku.
Cukrovar měl při uvedení do provozu denní kapacitu 30 tun cukrovky, zaměstnával čtyřicet pracovníků a v kampani jich bylo až 300. Další přelom znamenala stavba železnice přes Hrušovany v roce 1870. Výroba kostek byla zahájena v roce 1904.
Výroba se za oněch několik stovek let změnila pouze výkonnostně a ne tolik do způsobů zpracování – snížila se spotřeba energie a rafinace cukru se zdokonalila.
Dnes jsou od Moravskoslezských cukrovarů velmi oblíbené plechové dózy, které jsou k dostání právě jen v tomto období. Novinkou také je plošná změna obalů cukru krystal, krupice, moučky i kostek, hrušovanské cukrovary totiž spadají pod nadnárodní mateřskou společnost Agrana a smyslem je sjednotit obaly ve všech zemích.
