Úvod  >  Strakonicko  > 

Šéf fotbalových Volenic: Doufám, že se nám podaří výkonnost udržet. Rádi bychom III. třídu vyhráli

Robert Beneš     Autor: Miloš Vrátný - Jižní Čechy Teď

Co stálo za tak suverénním a mimořádně vydařeným podzimem mužů ve III. třídě?
Bodově podzim určitě podařený byl. Stála za tím především skvělá parta kluků, která si je lidsky velmi blízká. Naprostá většina našich hráčů je z Volenic. Vyrůstali spolu od malička a mají se jednoduše rádi. A ti, co nejsou z Volenic, skvěle do kolektivu zapadli. Po sportovní stránce se nám podařilo kluky výkonnostně zvednout a vhodně a kvalitně doplnit. V létě přišli ze Žichovic Pavel Bálek a Robert Beneš mladší. Oba kluci se zkušenostmi z výrazně vyšších soutěží než je III. třída, což je asi hlavní příčina, že nám to na podzim celkem šlo.

Čím jste soupeře přehrávali, co vás zdobilo?
Mojí filozofií je, že fotbal musí bavit jak hráče, tak diváky. Proto se snažíme hrát slušně, ale přitom být důrazní, dobře bránit, být rychlí v přechodu do útočné fáze a efektivní v koncovce. To se nám celkem daří, o čemž svědčí 66 nastřílených a jen12 obdržených gólů. Obě čísla jsou výrazně nejlepší v podzimní tabulce.

Vidíte i výraznější slabiny?
Slabiny určitě také máme, ale ty bych si nechal pro sebe a naše trenéry. Nechtěl bych dávat návod soupeřům, jak na nás vyzrát.

Jak do toho všeho zapadá práce trenérů?
Mužstvo vedou Milan Třešňák a Pavel Bálek, který po vážném zranění kolena začal zase hrát, takže je z něj hrající trenér. Milan je bývalý zkušený fotbalista, který má klukům co předat. A Pavel je rozený trenér – věkem je sice mladý, ale kluci ho respektují a poslouchají na slovo.

V čem je hlavní síla mužstva? Převyšuje váš současný tým podle vás úroveň soutěže?
Naší hlavní předností je široký a výkonnostně vyrovnaný kádr. To je podle mě nejdůležitější. Jako příklad bych uvedl zápas na hřišti v tabulce druhých Lnář, kam jsme jeli z různých příčin hodně oslabeni a přesto se nám tam podařilo vyhrát. A jestli převyšujeme úroveň soutěže, na to je těžká odpověď. Čtyři utkání jsme vyhráli jen o gól a jeden skončil remízou. To je skoro třetina zápasů, které byly hodně vyrovnané.

Nebyla možnost, že byste hráli už v probíhajícím ročníku okresní přebor, který má nakonec lichý počet účastníků? Přemýšleli jste o tom, vést jednání a přihlásit vyšší soutěž?
Abych pravdu řekl, nabídku od okresního fotbalového svazu hrát už letos okresní přebor jsme dostali. S trenéry jsme to zvažovali, ale nakonec jsme se rozhodli zůstat ve III. třídě. Důvodů bylo několik. Tím hlavním bylo stabilizovat naši hru a výkonnost v soutěži, kde si můžeme dovolit ledacos odzkoušet. Dalším byli naši mladí hráči, kteří v patnácti šestnácti letech už nastupují za muže. Díky výbornému nápadu, jakým je hokejové střídání, si můžeme dovolit tyto mladíky nasazovat do zápasů, kde nabírají spoustu zkušeností, což je super.

Dali jste si před začátkem sezony jako cíl vítězství v soutěži a postup? Předpokládali jste, že budete tak dominovat, nebo to bylo i pro vás překvapení a nad očekávání?
V mé povaze je, že když už něco hraji, chci vždycky zvítězit. Z toho vyplývá, že naše cíle jsou pokaždé ty nejvyšší – u mužů, žáků, přípravek. Vždy je lepší být první, než druhý. Někdy se to povede, někdy ne, ale pokusit se o to musíme pokaždé.

Dvě třetiny gólů zařídila trojice hráčů Jiří Kadlec (20), Jan Beneš (15) a Robert Beneš mladší (11). Jsou oni hlavními tahouny, nebo jsou nejvíc vidět díky vstřeleným brankám?
Fotbal je kolektivní hra, v níž má každý, kdo je na hřišti a na lavičce, svoji důležitost. To, že ti kluci nastříleli tolik gólů, je zásluha celého týmu, brankářem počínaje a hráči na lavičce konče.

Řekl byste, že současný tým je ideálně vyladěný s tím, že může dlouhodobě zůstat pohromadě a být úspěšný? Jaký máte dlouhodobý cíl?
Jestli ideálně vyladěný, to nevím, nicméně máme mužstvo opravdu mladé. Věkový průměr je 24,5 roku, a to nám ho ještě trochu „kazí" šestatřicetiletý gólman Martin Třešňák. Jestli zůstaneme pohromadě? Naše heslo je, že z Volenic se neodchází. Proto se snažíme udržovat dobrou partu při každé příležitosti. Všechno slavíme – vítězství, prohry, narození dětí, narozeniny hráčů a i naše dokopné jsou rovněž na vysoké úrovni. Dlouhodobý cíl je úplně jednoduchý, vyhrát každý zápas. Jak se nám to bude dařit a na co to bude stačit, se uvidí.

Jak se současný tým rodil a skládal? Jak byste ho charakterizoval a přiblížil? Na kom stavíte, kdo je tahoun?
Rodit se začal v červnu loňského roku, kdy jsme se rozhodli, že je ten správný čas, abychom k našim mládežnickým družstvům měli návaznost a že tedy založíme muže. Hrajeme teprve druhou sezonu. Jak to probíhalo? Bylo to poměrně jednoduché – posbíral jsem po vsi všechny kluky, o kterých jsem věděl, že někdy kopli do balonu. Jelikož se fotbalové mládeži věnuji v podstatě celý život, měl jsem dobrý přehled a věděl jsem, na které dveře mám zaklepat. Kluci zase přivedli kamarády z okolních vesnic a kádr byl na světě. Stavím na každém, pro mě je každý důležitý. To už se ovšem opakuji.

Jedinou ztrátu na podzim jste utrpěli v jeho závěru remízou 1:1 doma se Sousedovicemi B. Proč jste tento zápas nedokázali vyhrát?
Nepohlídali jsme si začátek utkání. Soupeři jsme v první minutě přihráli před prázdnou branku míč, kterým nepohrdl a vstřelil laciný gól. To s námi trochu zatřáslo a chvíli trvalo, než jsme se dostali zpátky do hry. Sousedovice mají zkušený tým, který k nám přijel posílený o pendly z áčka a hrál opravdu dobře. Proto se nám podařilo vstřelit branku a vyrovnat až v 52. minutě. Když už jsem si myslel, že soupeře zlomíme, Honza Beneš podruhé fauloval za žlutou kartu, následovala tedy červená a už jsme nenašli sílu duel otočit.

Kdo pro vás byl v první polovině sezony nejtěžším soupeřem? A kolik vidíte konkurentů, kteří by vás mohli přibrzdit?
Nejtěžší zápasy pro nás byly určitě dva. Ve Lnářích, ty mají velice dobrý tým, a tradičně Kladruby. To je derby jako hrom. Oba týmy berou vzájemný souboj nesmírně prestižně, fanoušci se mezi sebou hecují a kluci hrají jako o život. Opravdu super zápas. Konkurentů je několik – Lnáře, Radošovice a líbil se mi také Mnichov, ten u nás hrál moc dobře.

V mužstvu působí čtveřice hráčů s příjmením Beneš. Jak si na hřišti vyhoví? A jaké to je, mít pohromadě tolik hráčů z jedné rodiny?
V týmu máme Benešů vlastně pět, protože i já se považuji za jeho člena. Všichni kluci jsou mými syny a fotbalově si vyhovují perfektně, protože jsou každý úplně jiný. Nejstarší Robert je střední záložník, tvoří nám hru, má výbornou přihrávku, klid na balonu a slušnou střelu. Honza je tahový rychlý hráč, připraví spoustu gólů pro své spoluhráče a ještě jich poměrně dost dá i sám. Jakub je stoper, flegmatik, který si za každých okolností hraje svůj fotbal a nic ho nevyvede z klidu. Výborná hlava, šikovné nohy, pořád by chtěl hrát v útoku, ale trenér Pavel Bálek, což je mimochodem další člen rodiny, protože je bratranec kluků, na to nějak nechce slyšet. No a ten nejmladší je Tomáš, ten je teprve takový fotbalový učeň. Hecování mezi nimi ani moc není. Každý si hraje to svoje a dohromady to funguje. Hecují se spíše naši střelci Jirka Kadlec a Honza Beneš, s nimi se nenudíme.

Co trénování? Přece jen, v nejnižší soutěži už se mužstva a hráči tolik nescházejí...
Trénujeme jednou týdně. Kluci jsou ve školách, v práci a času moc není. Účast na trénincích je ale super. Kolem patnácti šestnácti hráčů je na každý trénink. Přes zimu využíváme halu.

Co bude cílem Volenic v zimní pauze? Budete chtít tým nějak doplnit, nebo se jen dobře naladit na odvety?
Přes zimu budeme poctivě trénovat, kluci plánují, že vyrazí na soustředění na Šumavu. Doplňovat kádr asi budeme, máme vyhlídnutého jednoho mladého hráče, který pro nás bude určitě přínosem.

Je podle vás reálné, že i jarní částí projdete tak suverénně jako tou podzimní, nebo přece jen ztráty narostou?
Doufám, že se nám podaří výkonnost udržet i v odvetné části. Rádi bychom soutěž vyhráli. Uvidíme, co nám soupeři dovolí.

Nakolik současný mužský tým vychází z výchovy vašich mladých hráčů?
Naší prioritou je postupně zapracovávat mladé hráče do mužstva. Momentálně za nás hrají tři naši odchovanci ve věku 15, 16 a 17 let a rozhodně nesedí jenom na lavičce.

Volenice vznikly teprve před šesti lety. Jaké byly minulé roky a jak jste dospěli do současného stavu?
V roce 2013 jsme založili klub s tím, že se budeme věnovat mládeži a do budoucna uvidíme, kam se posuneme. Postupem času situace dozrála k tomu, že jsme si troufli a v dnešní době, kdy spousta klubů zaniká, jsme to riskli. Musím říci, že jsem z počátku měl obavy, abychom to zvládli. Dnes jsem rád, že jsme do toho šli. Většina kluků, kteří u nás hrají, s fotbalem v minulosti skončila a my jsme je – řečeno v uvozovkách – recyklovali a k fotbalu vrátili, což je super.

Autor: Miloš Vrátný

Další zprávy z regionu

• Kde parkují auta z uzavřené Volyňské? Černý scénář Jednoty se nenaplnil

  

  před 3 hodinami
  STRAKONICE – Před zahájením rekonstrukce Volyňské ulice ve Strakonicích vzešla od spotřebního družstva Jednota obava, jestli se auta u…

  0 komentářů Více info

• Vydejte se o víkendu na festival modrotisku v Gutau! Vystoupí i folklorní soubor Javor

  

  před 6 hodinami
  JIŽNÍ ČECHY/GUTAU - Zástupci Jihočeského folklorního sdružení (JfoS) a jejich partneři se sešli ve čtvrtek 25. dubna v rakouském městě…

  0 komentářů Více info a fotek (11)

• AKTUALIZOVÁNO: Tragická nehoda u Řepice. Jedna osoba zemřela, dva lidé se zranili

  

  AKTUALIZOVÁNO - před 7 hodinami
  STRAKONICKÁ - Tragická nehoda se stala ve čtvrtek 2. května krátce po půl čtvrté odpoledne u Řepice na Strakonicku. Čelně se při ní střetla…

  8 komentářů Více info
•