Práce na největším lidovém mechanickém betlémě na světě, jenž je i zapsaný v Guinnessově knize rekordů, postupují oproti odhadu pomaleji.

„Kdyby se to dalo rozebrat a dělalo na tom třeba deset lidí, tak to půjde mnohem rychleji. Takhle na tom pracují tři čtyři odborníci. Ale naši mechanici znají jesličky nejlépe, ti jediní jsou schopni se s tím poprat. Když jsme se bavili s jinými restaurátory, tak říkali, že by se to muselo zavřít nejméně na deset let. A museli by si to odvézt buď k sobě domů, což je nereálné, nebo tu deset let bydlet, což je taky nereálné,“ vysvětlila etnografka Muzea Jindřichohradecka Alexandra Zvonařová.

Krýzovy jesličky ze všeho nejvíce připomínají miniaturní starodávnou krajinu s malebnými vesničkami, měšťanskými domy a pohyblivými postavičkami. Ovčáci u salaší pasou ovečky, muzikanti vyhrávají pro dobrou náladu, kladivo v pravidelném rytmu buší v hamru do kovadliny, kominíci vykukují z komínů a vojáci hlídkují na hradbách.

I světla v oknech chaloupek se postupně rozsvěcují, když v kouzelném světě uběhne další kratičký den. Punčochářský mistr Tomáš Krýza vdechl velkolepému betlému každodenní život, jaký sám znal.

Nechybí v nich samozřejmě nejdůležitější scéna narození Páně, anděl a betlémská hvězda. Krýza v betlémě zvěčnil i další biblické výjevy – klanění tří králů, Ježíškovu obřízku, vraždění neviňátek či útěk z Egypta. V jesličkách tak mohou návštěvníci napočítat mnohem více Ježíšků. Zjistit přesný počet dávají průvodci v muzeu za úkol těm nejmenším návštěvníkům.

9 fotografií

„Největší problém je mechanismus, který je vyběhaný. S figurkami si každý šikovný restaurátor poradí, ale potíže jsou s ošoupanými, zkřivenými kolečky a vytahanými převody. Mechanismus šel už jen silou vůle. A konzervátoři se snaží obnovit původní funkčnost. Takže části se sice vymění, ale za přesně stejné jako měl Krýza,“ popsala Zvonařová.

Tomáš Krýza zasvětil výrobě monumentálního mechanismu téměř celý svůj život - tvořil jej 60 let, až do své smrti v roce 1918. Už v devíti letech spatřil betlém svého strýce, který byl hlásným na městské věži. A okamžitě se rozhodl, že až vyroste, vybuduje betlém mnohem krásnější a velkolepější.

Figurky vyráběl ze dřeva a kašírovací hmoty z mouky, pilin, sádry a klihu a z látek namočených v lepidle jim tvořil oblečení. K rozpohybování maličkého světa použil doslova vše, co doma našel - špulky od nití či váleček na nudle a spoustu nekonečných pásů. Celý složitý mechanismus dokázal rozhýbat jediným zatočením klikou. Tu později nahradil elektromotor.

Muzeum získalo jesličky do své sbírky v roce 1935. Při stěhování v roce 1967 se ke Krýzovým jesličkám přidaly také betlémy bratří Steinocherů. Jejich díla vedle Krýzy zůstanou, mění se ale rozložení různých scén.

„Důležité je, že se to opravuje podle starých dochovaných fotografií, a tím pádem bude betlém jinak sestaven. Na fotografiích je tak, jak jej postavil Krýza. V 60. letech betlém někdo přenesl z přízemí do prvního patra a totálně ho celý zpřeházel. Takže jeho podoba vůbec nebyla taková jako původně,“ zdůraznila Zvonařová s tím, že většina místních už zná jesličky v té nesprávné podobě.

Návštěvníci staronovým uspořádáním o nic nepřijdou, naopak se do jesliček vrátí scény, které byly kvůli špatnému stavu v depozitáři. Některé figurky byly natolik zničené od molů a dalšího hmyzu, že je pohromadě držel už jen lak a barva. Navíc po odhalení horní vrstvy barvy restaurátorky zjistily, že původní zdobení figurek bylo mnohem barevnější a propracovanější, než jaké jim určily štětce předchozích renovátorů.

Modernizace se dočkala také světýlka v chaloupkách a na nočním nebi. „Vyměnili jsme i osvětlení, protože s původním to bylo hodně přesvícené. Nemohli jsme zajistit původní typ světel, protože se přestal vyrábět, ale snažili jsme se barvou a intenzitou tomu původnímu přiblížit,“ doplnila Zvonařová.

Muzeum Jindřichohradecka, kde jsou Krýzovy jesličky, je nyní otevřené do 6. ledna od 8.30 do 12 a od 13 do 17 hodin. Na Nový rok je přístupné jen odpoledne.