Prošel všemi mládežnickými reprezentacemi, hrál za Velké Meziříčí a v létě roku 2017 o něho byl na českém extraligovém trhu obrovský zájem.
Talentovaný volejbalista Patrik Indra si nakonec vybral elitní domácí klub Duklu Liberec, odkud se vyhoupl až do národního A-týmu mužů. Za tři dny čeká levorukého univerzála první ostrý test na mezinárodní scéně - evropská kvalifikace o postup na olympijské hry, která se odehraje v Německu.
„Za Česko jsem hrál od kadetů, pak jsem byl na juniorských mistrovstvích Evropy i světa, na olympijském festivalu mládeže a plynule jsem přešel do širšího kádru nároďáku mužů, za který už mám pár zápasů odehraných. Teď mě čeká určitě vrchol mé dosavadní kariéry. Strašně se na to těším, protože budeme hrát proti špičkovým světovým hráčům a třeba zápas proti domácím Němcům v nabité hale bude parádní zážitek,“ uvedl 22letý a rovných 200 centimetrů vysoký liberecký univerzál Patrik Indra, jenž zároveň dokončuje bakalářské studium na Technické univerzitě v Liberci.
Čeští volejbalisté mají ve skupině kromě Německa ještě Belgii a Slovinsko, ve druhé jsou další elitní evropské celky Srbsko, Francie, Bulharsko a Nizozemsko, v Berlíně se začne 5. ledna. Na olympiádu do Tokia se z kvalifikace probije pouze vítězný tým.
Čekal jste místo v nominaci poté, kdy se zranil Hadrava, česká jednička na postu univerzála?
Abych řekl pravdu, tak jsem tajně doufal, že mě trenér Nekola osloví, ale nechtěl jsem si dělat nějaké plané naděje. Nakonec to vyšlo a když dostanu šanci, tak se budu snažit podat co nejlepší výkony a nezklamat.
Reprezentační soustředění se uskutečnilo od 26. do 30. prosince v Jablonci nad Nisou, nenarušilo to nějak vaše sváteční plány?
Určitě ne, protože v Dukle jsme měli naplánované tréninky od 27. prosince, takže bych stejně musel do Liberce z Jihlavy přijet.
S jakými ambicemi proti velice silným soupeřům do Německa vyrazíte?
V téhle společnosti samozřejmě nepatříme k favoritům, to je jasné. Naším cílem je zkusit postoupit ze skupiny do semifinále, což by se při určité konstelaci mohlo povést. Určitě tam nepojedeme předem poraženi, chceme odehrát dobré zápasy, nemáme co ztratit, takže do toho můžeme mlátit hlava nehlava. Také chceme ukázat, že úroveň české extraligy každým rokem stoupá, protože v kádru jsou tentokrát jen tři kluci z ciziny.
Pojďme k vašim začátkům, kde a kdy jste s volejbalem začínal?
Jsem z Jihlavy, od nějakých čtyř pěti let jsem hrál asi do necelých šestnácti jenom hokej a až potom jsem přešel na volejbal.
Liberecký Patrik Indra smečuje v utkání proti Ústí nad Labem.
Proč ta změna?
Začal jsem najednou rychle růst, a kvůli růstovým chrupavkám mě začala bolet kolena. Úplně rychle jsem se s tím nevyrovnal a v těch hokejových mládežnických kategoriích je každý měsíc bez tréninku strašně znát. Kluci mi výkonnostně trochu utekli, už jsem za nimi zaostával, tak jsem si řekl, že by to bylo zbytečné trápení a skončil jsem. Chvíli jsem nedělal nic, ale nebavilo mě jen sedět na zadku, tak jsem zkusil v Jihlavě volejbal.
A hned za rok jste byl v kadetské reprezentaci, to je nezvykle rychlý kariérní vzestup, když jste začal s volejbalem tak pozdě. Čemu to přičítáte?
Asi genům, protože rodiče jsou volejbalisté a ségra taky hraje volejbal vrcholově. Z Jihlavy jsem se pak dostal do Velkého Meziříčí, kde ve mně trenéři viděli nějaký potenciál, začali se mnou pracovat ještě víc než s ostatními. Přiznám, že občas mi to bylo až nepříjemné, protože jsem ještě nevěděl, jestli chci volejbal dělat opravdu na vrcholové úrovni. Ale přesto jsem makal a když přišly pozvánky do reprezentací a první úspěchy, tak jsem měl jasno.
Další zlom přišel v létě 2017, kdy jste přestoupil do Dukly Liberec, jak se to stalo?
Měl jsem nabídky z extraligových týmů z celé republiky a zvolil jsem Duklu, protože s šéfem klubu panem Šimoníčkem jsme se domluvili na pro mě nejlepších podmínkách. Dalším velkým důvodem bylo, že jsem chtěl při volejbalu studovat i vysokou školu, takže Liberec byla nejlepší volba.
Jaký byl přechod z juniorů k mužům do špičkového českého extraligového klubu, když navíc na post univerzála přišel do Liberce zároveň s vámi zkušený Štokr, nejlepší český volejbalista posledních let?
No, jakmile jsem se dozvěděl, že do Dukly jde i Honza Štokr, tak jsem tušil, že to budu mít hodně těžké. Ale nakonec to pro mě byla nejlepší možná varianta, protože jsem se toho vedle něj opravdu hodně naučil a pořád se od něho ještě učím. Je to skvělý hráč s velkými zkušenostmi, snaží se mi pomáhat, což je super, a doufám, že mi bude radit co nejdéle.
Dostat se na hřiště ve Štokrově konkurenci asi nebylo lehké, ale ve vaší třetí společné sezoně už jste rovnocennou dvojicí, je to tak?
Souhlasím. První rok v Dukle byl pro mě takový spíš okoukávací, v minulé sezoně už jsem toho odehrál mnohem víc a letos se snažím, abych už byl stabilně tím základním kamenem sestavy spíš já.
S Libercem jste získal v extralize bronz, vloni stříbro, takže…
...by to teď chtělo zlato. Sice jsme neměli dobrý start, ale teď jsme zase na vítězné vlně. Doufám, že naše forma poroste a nejlepší bude v play off. V Dukle jsou vždycky ambice minimálně na finále a letos už chceme ten mistrovský titul vybojovat.
Jste levák, je to velká výhoda?
Docela ano, protože od nás leváků to jsou takové specifické údery a spousta hráčů říká, že se proti nám hraje špatně. Ale v extralize už je na univerzálu leváků docela dost, takže si protihráči postupně zvykají víc a víc. Je to ale výhoda i v tom, že Honza Štokr je pravák, takže když se vystřídáme, změní se rytmus a styl naší hry. Každý to hrajeme jinak rychle a z jiné strany, takže soupeři musí v organizaci obrany zareagovat a chvíli jim to třeba trvá.
Zmínil jste vysokou školu, co studujete a jak to zvládáte v kombinaci s volejbalem?
Studuju na liberecké Technické univerzitě obor ekonomika a management mezinárodního obchodu. Mám individuální studijní plán, učitelé mi vycházejí vstříc a já se snažím všechno dodržovat a plnit. Zatím to jde, jsem ve třeťáku a letos bych měl končit bakalářskou prací. Snad to zvládnu.
Jaké máte osobní cíle pro další sezony?
V Liberci mi po sezoně končí smlouva, takže ještě nevím, co bude. Třeba přijde nějaká dobrá nabídka z ciziny, nebo ještě rok dva zůstanu v Dukle, všechno je možné, uvidíme. Každopádně snem každého volejbalisty je někdy se dostat do nejlepších lig, třeba italské nebo polské.
