Rozhovory

Zuzana Majerová Zahradníková: Co mě štve? Salámové odkrajování svobod!

Publikováno: 27. 12. 2019
Autor: Karel Černý
Foto: archiv Zuzany Majerové Zahradníkové
logo Sdílet článek

Pokud od někoho chcete jasné názory nezahalené do mlhy klišé, zajděte si popovídat se Zuzkou Majerovou Zahradníkovou. Debata s ní vám jich dá přehršel. Jedna otázka ji ale v současnosti provází neustále – proč vlastně po deseti letech opustila ODS?

Tak povídejte, co se stalo?

Vlastně je to jednoduché − do politiky jsem vstupovala jako člověk s pevně ukotvenými názory a ODS se začala mému světonázoru vzdalovat. Bylo mi to líto, protože tuto stranu jsem vždy volila a považovala jsem ji jako pravicově založený člověk za jedinou možnou variantu. A proto pro mě odchod z ODS opravdu nebyl jednoduchý. Měla a mám zde řadu přátel a stále jsem věřila, že se vrátíme ke kořenům. Vyloučení Václava Klause ml. pro mne však byla ta poslední kapka, kdy jsem pochopila, že stará modrá a dobrá ODS je už pro člověka s konzervativními a pravicovými názory, jako jsem já, minulostí. Na přátelství s mnoha kolegy to ovšem nic nemění. A s Václavem jsme spolupracovali vždy. Navíc jsme přátelé. Po jeho vyloučení z ODS jsme po čase došli k závěru, že je třeba pokračovat dál a společně. Ani na vteřinu svého rozhodnutí nelituji a mám radost, že se naší Trikolóře daří. Ačkoli průzkumům příliš nevěřím, tak trend je jasný – stále rosteme. Kam až to bude, uvidíme u voleb. Do té doby musíme pracovat a dávat do toho vše. A nejen při našich cestách v dodávce intenzivně vnímám, že lidé mají obrovskou chuť něco dělat. Máme mezi sebou opravdu skvělé lidi a odborníky, kterých si velice vážím.

Proč podle vás mají zvláště tradiční strany problémy a naopak prakticky cokoliv nového vždy uspěje (i když leckdy jen na krátkou chvíli)? 

Těch důvodů je samozřejmě víc a těžko jeden z nich označit za ten hlavní. Společnost se v důsledku ukrajinské krize, migrační krize, nástupu ANO a také přímé volby prezidenta polarizovala. Tradiční strany v posledních letech nedokázaly zareagovat na některé z výše uvedených událostí a lidé to vycítili. Nové strany dokázaly lidem i s pomocí médií vsugerovat, že musí přijít změna. Věci veřejné, Realisté, Svobodní, ANO i Piráti slibovali v prvé řadě především změnu, byť každá z těchto stran si pod změnou představovala něco jiného. Andreji Babišovi se z nich nejlépe podařilo (opět s pomocí médií a také státních zástupců) zdiskreditovat politický mainstream. Část voličů uvěřila, že politici jsou zlo a musí být nahrazeni nepolitickou politikou, kterou kdysi reprezentoval prezident Václav Havel. Což je samozřejmě dokonalý paradox, totiž Babiš coby Havlův pokračovatel, a ani autor absurdních dramat Havel by to tak nevymyslel. Ale evidentně to zafungovalo. Otázkou je, na jak dlouho. Kouzelné zároveň je, že Babiše nejvíce kritizují právě Havlovi největší ctitelé. „To jsou paradoxy, pane Vaněk!“ řekl by klasik.

 Sázíte jako Trikolóra mj. právě i na to, že jste něco nového?

Samozřejmě i hnutí Trikolóra s sebou přináší změnu. Jsem však přesvědčena, že námi prosazované změny jsou mnohem zásadnější, uvěřitelnější a z pohledu budoucích generací trvalejší a nadčasové. Ostatně také čelíme vážnějším výzvám než v době, kdy do politiky vstupovaly některé z mnou zmíněných politických subjektů. Právě proto je jedním z našich hlavních hesel „Braňme normální svět“. Stále více lidí vnímá, že náš svět a jejich stávající způsob života jsou v ohrožení. Nejenom rozhodováním českých politiků, ale i kroky Evropské unie na straně jedné a různými aktivistickými spolky a samozvanými (politickými) neziskovými organizacemi a jim nakloněnými médii na straně druhé.

Na setkání k 30. letům od listopadové revoluce jste mj. řekla: „Nesmířím se s tím, že 55 % zákonů, které v parlamentu přijímáme, k nám míří z Evropské unie.“ Jste tedy přesvědčena, že státy by měly být mnohem samostatnější?

Základním atributem každého státu byla vždy samostatnost a suverenita. V naší historii bylo bohužel mnoho období, kdy jsme si sami vládnout nemohli. Po roce 1989 jsem očekávala, že se to změní a ono se tak na těch 10−15 let opravdu stalo. Bohužel se vstupem do EU jsme o podstatnou část samostatnosti přišli. A je to čím dál horší. V programu hnutí Trikolóra vystoupení z Evropské unie nemáme, protože ono to opravdu není jednoduché, což koneckonců aktuálně sledujeme v případě brexitu, ale jsme k ní kritičtí. Evropská unie je inkubátorem sociálních inženýrů a zejména poslední roky od řecké krize ukázaly, že si ve stávající podobě není schopna poradit s žádnou větší výzvou. Navíc se vůči členským státům staví do role „obecního policajta“. Krásným příkladem za všechny byly povinné uprchlické kvóty. Není přece normální, aby úředníci v Bruselu nařizovali jakémukoli státu, kdo v něm bude žít. Ve sněmovně s kolegou Václavem Klausem ml. na vlastní kůži zažíváme, jak moc je Česká republika při schvalování různých zákonů a směrnic podřízená Bruselu. Málokdo ví, že 57 % zákonů, které přijímáme, jsou jen přežvýkané implementace z EU. To vypovídá o stavu naší suverenity víc než dost. A většina poslanců, mnohdy naprosto bez jakékoli rozpravy, pro to „befélem“ zvedá ruku v iluzi, že v Bruselu vědí mnohem lépe než my, co je pro nás dobré. To je absurdní. Jako člověk, který chce žít svobodně, se s takovým přístupem nemohu a nechci smířit.

Specializujete se na školství – řekla jste, že od revoluce se dostalo do naprosto tristního stavu a že děti jsou indoktrinovány. Jak by se mělo školství podle vás změnit?

Před rokem 1989 „zajišťoval“ indoktrinaci dětí samotný stát, nyní tak činí MŠMT za aktivní účasti nevládních neziskových organizací. Začít můžeme a musíme inkluzí, která ve snaze o rovnostářský přístup narušuje výuku učitelů a škodí všem žákům. Neustále narůstají výdaje kvůli tisícům asistentů. Školy jsou doslova zavaleny desítkami různých programů a projektů neziskovek, namísto důsledné výuky s důrazem na konkrétní výsledky. Více než polovina škol v Česku je součástí projektu Člověka v tísni „Jeden den na školách“. A právě tuto neziskovku, která hospodaří ročně s přibližně 2 miliardami korun, rozhodně nepovažuji za toho, kdo by měl dětem otevírat obzory. V poslední době se hovořilo o projektu Original play, v rámci kterého došlo v Německu a Rakousku ke zneužívání dětí. Tato záležitost je už přitom i u nás. A je tady i mnoho dalších nesmyslností. Například: Rodiče dětí na některých školách platí za to, aby se jejich děti mohly pod dohledem školených instruktorů navzájem masírovat. Rozumím tomu, že školy shání peníze, ale v prvé řadě jde o to, aby se peníze nevyhazovaly oknem. Kdybychom zastavili inkluzi, tak mají školy k dispozici miliardy navíc, které by mohly být využity na platy učitelů, a ředitelé by neměli zapotřebí pouštět do škol podezřelé projekty pochybných neziskových organizací.

V programu Trikolóry mj. stojí: „Budeme se zaměřovat na snižování výdajů namísto zvyšování daní.“ Kde podle vás stát nejvíc plýtvá?

Kdybychom si měli všechny vyjmenovat, asi by to vydalo na celou knihu. Bavili jsme se o inkluzi, která stojí daňové poplatníky miliardy korun. Záměrně říkám daňové poplatníky, protože stát žádné „své“ peníze nemá. Další naprosto zbytečné výdaje jdou tzv. politickým neziskovkám. Rovněž jde o miliardy korun. Stejné to je v sociální oblasti a systému dávek. Zvrhlo se to v uplácení celých sociálních skupin. Ale ono je to tak lákavé a snadné mít hluboké sociální cítění za peníze druhých. Jenže by to nemělo být na dluh, který v budoucnosti budou muset platit naše děti.

Ve vašem programu mě také mj. zaujal bod týkající se České televize, kde se píše, že by měla za koncesionářské poplatky vysílat „nekomerční pořady (sport postižených, klasická hudba, vysílání pro menšiny a podobně)“. Na ostatní by si tedy musela vydělat, nebo by prostě nic jiného neměla vysílat?

Především budeme navrhovat, aby koncesionářské poplatky byly dobrovolné. Protože stávající vedení České televize si našich peněz prostě a jednoduše neváží. Opravdu si někdo myslí, že veřejnou službou jsou kupříkladu padesát let staré filmy o četníkovi ze Saint-Tropez? A to vážně nemám vůbec nic proti Funésovi a jeho hereckému umění. Jen si myslím, že na podobné produkty se můžeme zadarmo koukat na desítkách komerčních stanic. Není možné požadovat od občanů peníze a neposkytovat jim za to skutečnou veřejnoprávní službu. Nakonec by se aspoň vidělo, kolik lidi je s programem ČT spokojeno. Pokud by většina i nadále platila poplatky ve stávající výši, bylo by zřejmé, že se kritici mýlí. Lidé přece rádi podpoří produkt, který považují ze svého pohledu za přínosný. A kapitola sama pro sebe je zpravodajství a publicistika ČT. To je ale téma na samostatný rozhovor. 

Jste velice neústupná v otázce manželství osob stejného pohlaví. Vadí vám pouze ten institut manželství, nebo to má hlubší příčiny?

Proč prakticky všechny společenské a náboženské systémy nějakým způsobem chrání, zvýhodňují či ctí svazek muže a ženy? Jednoduchá odpověď. Protože smyslem manželství je zachování rodu. Proto si nemyslím, že je můj pohled neúprosný. Označila bych jej spíš za zásadový a především přirozený. Manželství je už z pohledu jazykového svazek po staletí určený pro muže a ženu. Jenom takový pár může na svět přivézt dítě a vytvořit rodinu. Ještě před lety by si nikdo nedovolil něco takového zpochybňovat. Bohužel „pokrok“ nelze zastavit a malá, byť slyšitelná část společnosti tyto zásadní hodnoty nejen zpochybňuje, ale často i zesměšňuje. Lidé s odlišnou orientací přitom požívají stejná práva jako kdokoli jiný. Před ústavou a zákony jsme si všichni rovni. Pokud by tomu tak nebylo, byla bych mezi prvními, kdo by protestoval. Nicméně právo na manželství či výchovu děti ze strany homosexuálů a lesbiček neexistuje. Stejně jako neexistuje právo na dovolenou u moře, automobil atd. Naopak zcela jistě existuje právo dítěte, aby ho někdo už jaksi dopředu nepřipravil o maminku či tatínka. Nemám nic proti soužití osob stejného pohlaví. Nikomu z nás není nic do toho, co lidé dobrovolně dělají ve své vlastní ložnici. Proto nechápu, když nás aktivisté obviňují z netolerance. Nic není vzdálenějšího pravdě. Dovolím si dokonce říci, že jde o účelovou lež a snahu rozdělovat společnost. Na ty tzv. „slušné a tolerantní“, kteří vždy souhlasí a na ty „nenávistné a -fobní“, kteří si dovolují zastávat své vlastní názory. Přitom paradoxně jsou vlastně diskriminováni spíše heterosexuálové, neboť muž a žena nemají právo spolu uzavřít registrované partnerství.

Co vás na současné politické situaci v Česku nejvíc štve a co naopak vnímáte jako pozitivní?

Nejvíc ze všeho mě štve to neustálé salámové odkrajování dalších a dalších svobod provázené další a další byrokratizací a utahováním šroubů. A aby toho nebylo málo, ještě to korunuje propaganda, jež si v mnohém nezadá s tou, kterou si pamatujeme z předlistopadových časů. Tenhle trend je potřeba zastavit a otočit dřív, než bude pozdě. A co mě naopak nabíjí? Zájem a důvěra lidí. Osmdesát procent členů a sympatizantů Trikolóry nikdy nebylo v žádné politické straně. V rámci naší tour „Trikolóra jede“ teď s Václavem a starou dodávkou jezdíme do nejrůznějších okresů v Čechách i na Moravě. Potkáváme se a besedujeme s lidmi ve městech i na vesnicích, ba dokonce i v místech, ve kterých ještě nikdy žádného živého politika na vlastní oči neviděli. Je to náročné na čas, stojí nás to spoustu energie, ale jsem si jistá, že je to správná cesta. Někdo na Letnou svolává monstrdemonstrace, aby do světa vykřičel, co nechce, my to děláme úplně obráceně. Jezdíme za lidmi a říkáme jim, co chceme, jak to uděláme a jak nám mohou pomoci. Je to namáhavější a pomalejší cesta, ale dozajista poctivější. Jsem si jistá, že to lidé u voleb ocení.

Představme si, že by to opravdu ocenili a Trikolóra by drtivě zvítězila – kterých pět věcí byste okamžitě změnili?

Počítejte se mnou. Za prvé: Zrušení plošné inkluze a kompletní revize školního systému. Za druhé: Snížení daní, zejména daně z příjmu, která se pohybuje okolo závratných 47 %, a daně z nabytí nemovitostí. Za třetí: Zrušení EET a obecně usnadnění podnikání. Za čtvrté: Odstřižení politických neziskovek od veřejných rozpočtů. Za páté: Revize televizních a rozhlasových poplatků. A dalo by se pokračovat.


Zuzana Majerová Zahradníková (narodila se 28. června 1972 v Olomouci) je poslankyně Poslanecké sněmovny PČR, bývalá členka ODS a od září 2019 ve funkci 1. místopředsedkyně hnutí Trikolóra.

V roce 1989 organizovala jako studentka čtvrtého ročníku Gymnázia Olomouc-Hejčín stávku studentů, podepsala petici Několik vět a pomáhala při vzniku Občanského fóra. Poté začala studovat dějiny výtvarného umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Ve třetím ročníku studium přerušila a odcestovala do Kanady.

V kanadské provincii Britská Kolumbie se věnovala studiu angličtiny. Po šesti letech se vrátila do rodné Olomouce. Pracovala jako PR a projektová manažerka v neziskové organizaci P-centrum Sananim, které se zabývá léčbou a doléčováním závislých osob. Po necelých dvou letech začala podnikat v oboru překladatelství, tlumočení a jako lektorka a učitelka anglického jazyka.

V letech 2009 až 2010 pracovala v nadnárodní společnosti Dermacol Brno na pozici klíčové a projektové manažerky zahraničního obchodu. V září 2013 začala také učit anglický jazyk na 2. stupni základní školy.

Od roku 2009 byla členkou ODS, zastávala pozice místopředsedkyně místního sdružení Olomouc-město a místopředsedkyně oblastního sdružení. V roce 2017 uspěla ve volbách a stala se poslankyní.

Na konci dubna 2019 ukončila na vlastní žádost členství v ODS. V červnu se stala jednou z devíti zakládajících osob přípravného výboru hnutí Trikolóra a v září byla na ustavujícím sněmu hnutí zvolena jeho 1. místopředsedkyní.

Je vdaná, má dva syny.

 

Kompromisy

Trikolóra má jasně definovaný program. Je ale připravena na kompromisy, které ji nutně čekají, pokud bude chtít své body prosadit? „Ano, politika je založena na kompromisech. Nejsme naivní a víme, že přes 50 % v parlamentních volbách získáme jen stěží,“ říká Zuzka Majerová Zahradníková. „Budeme však dělat vše proto, aby byl náš výsledek co nejlepší. Při zisku 5,1 % z našeho programu v nějaké případné koalici prosadíme velmi málo. Pokud bude výsledek dvojnásobný či snad trojnásobný, bude situace jiná. Chceme samozřejmě voličům doručit a splnit co nejvíc z našeho programu, proto chceme vládnout, jinak nemá smysl chodit do politiky. Vše se bude opravdu odvíjet od volebního zisku. Obecně ale platí, že nikdy nebudeme souhlasit se zvyšováním daní, proti kterému hlasujeme s Václavem ve sněmovně pokaždé. To je jeden příklad za všechny, ale vedle toho nebudeme například souhlasit s předáváním dalších pravomocí do Bruselu. Nikdy také nezvedneme ruku pro nějaké další migrační kvóty, stejně tak nemůžeme souhlasit s manželstvím pro osoby stejného pohlaví atd. Když to shrnu, neslevíme z našich 3 pilířů, dle kterých byl program rozpracován. A dám jeden slib. Bez ohledu na jakékoli preference, nebudeme náš program měnit.“

 

Kolik je pohlaví?

Jedním z hitů současného světa je mj. i gender rovnoprávnost. Už ale nejde jen o muže a ženy, počet pohlaví stále přibývá... „Neuplyne den, abychom si v médiích nepřečetli nějaký bizarní příběh, kde hraje prim 20. či 30. pohlaví, které je obvykle diskriminováno ‚zlou‘ majoritou,“ potvrzuje Zuzana. „Nedávno jsem si přečetla, že pohlaví v současnosti existuje snad už přes 40. Vždy si vybavím humornou pasáž z filmu Život Briana, kde se jeden ze členů Monty Pythonova létajícího cirkusu identifikuje jako žena a tvrdí, že má právo rodit děti. Tento vtipný film byl natočen v roce 1983, ale je až mrazivě nadčasový. To, čemu bychom se ještě před pár lety smáli, je dnes bohužel realitou. Může se snad v této souvislosti někdo divit tomu, proč se jeden z našich 3 pilířů nazývá ‚Braňme normální svět‘“?

reklama

https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz https://www.weedy.cz

Mohlo by vás zajímat

Více článků