Mohlo by vás zajímat
Přistihnete se někdy, jak se urazíte, že vám druhý něco řekl, a když pak nad tím přemýšlíte, vyčítáte si: „A nebylo to zbytečné?“
Rozčilujete se, že jste nezvládla pochopit nový počítačový program během jednoho odpoledne, a říkáte si: „Jsem snad úplně blbá?“
Nedovolíte dceři jít večer s kamarády ven a pak vás napadne: „Proč jsem jí to vlastně zakázala?“ Vzpomenete si, že vám máma taky zakazovala chodit večer ven a vy jste se dušovala, že to jednou budete dělat jinak. Nakonec to stejně děláte jako ona.
Co jsou převzaté vzorce?
Všichni se nějak díváme na svět, máme své způsoby, jak přemýšlíme, svá očekávání, jak se věci vyvinou, a různě hodnotíme, co pro nás má cenu a co ne. Jenže ne všechny tyto své postoje, hodnoty a podobně si uvědomujeme.
Máme je schované někde hlouběji v podvědomí, jako takové nezávislé jednotky - jakési vzorce, které do značné míry ovlivňují náš život.
Navíc si je většinou neuvědomujeme. Bereme za samozřejmost, že TO TAK PROSTĚ JE. Většinou jsme je „nasáli“ už jako malé děti, kdy jsme ještě nebyli schopni takového myšlení, abychom sami zhodnotili, zda nám to připadá logické, funkční, či praktické. Viděli jsme někoho (nejčastěji naše rodiče), jak se takovým způsobem chová, a tento způsob jsme převzali s postojem „aha, to se řeší takhle“.
Jak nás dokážou potrápit?
Příklad: Rodič je netrpělivý, že mu něco hned nejde, a začne se rozčilovat, jakmile se opravovaná polička „nechová“ tak, jak by chtěl. Dítě to okouká, a jak mu něco hned nejde podle jeho představ, začne se rozčilovat a vztekat, místo aby dál v klidu hledalo řešení.
Tento způsob „řešení“ problémů, pokud ho tedy nepřehodnotíme, nám pak může zůstat po celý život.
Možná se ho naučíme nějak kultivovat, protože zjistíme, že v práci není vhodné nad každou promptně nezdařenou excelovou tabulkou sprostě nadávat. Ale ten vzorec, že „věci se přece mají vyřešit hned“, v nás zůstává. A komplikuje nám život.
Často kvůli němu zažíváme pocity zklamání, že nejsme dost dobří, že nám nejde něco, co už by nám přece „mělo jít“. No a pak se logicky bojíme pouštět do nových aktivit, protože by se ukázalo, že nám to zase hned nepůjde - a tedy že jsme selhali. Čímž si znovu potvrzujeme svou neschopnost. Nemluvě o tom, jak jsme kolikrát protivní doma na své blízké, když nám něco hned nejde.
Řekla bych, že docela dost nepříjemností kvůli jednomu nevhodnému převzatému vzorci…
Jak zjistit, jaké vzorce v sobě máme?
Přijít na to, jaké vzorce jsme převzali, není až tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vyžaduje to však jednu zásadní věc: Musíme být ochotni připustit, že v sobě najdeme představy či postoje, které se nám na první pohled zdají nelogické, či jsou přímo v rozporu s naším selským rozumem a s naší představou o tom, jací jsme. Protože přesně tímto se nefunkční vzorce vyznačují.
Kdyby totiž byly logické a racionální, naše fungování podle nich by nás nepřivádělo do potíží, ba naopak bychom sklízeli úspěch.
Ale pokud se – a zejména opakovaně – dostáváme do momentů, kdy s výsledky svých kroků nejsme spokojeni, je velmi pravděpodobné, že zrovna uplatňujeme nějaký nelogický, nefunkční vzorec chování.
Třeba když se přistihnu, že už si delší dobu chci sednout s kafem a časopisem, ale ještě tady smetu drobky, tuhle odnesu talíř a hrnek do myčky, urovnám tácek pod kytkou… A než se naděju, už přibíhají děti ze školy a chtějí peníze na basket, vyjednat víkendové přespání u kamarádky... A příležitost ke krátkému relaxu je ta tam.
A já si můžu říct: „To jsem chudák, nemám ani chvilku na to si sednout.“ Anebo se můžu zastavit a podívat se do svého nitra, jak to v sobě vlastně mám nastavené, podle jakých pravidel funguju.
Třeba zjistím, že utřený prach a smetené chlupy od psa pro mě mají větší hodnotu, než si chvíli odpočinout, protože… nekladla mi náhodou maminka na srdce, že domácnost má být vycíděná, že je to vizitka dobré ženy? Tím mi totiž vzniklo spojení „nedokonale uklizeno = jsem špatná žena“. A to se mi pak v hlavě jako červený vykřičník rozsvítí pokaždé, když uvidím pár kapek na podlaze nebo zmuchlané tričko na křesle. A potom vlastně funguju jako nesvobodný otrok, protože než být neustále konfrontovaná s vnitřním pocitem „jsem špatná“, raději vstanu a kapky setřu…
Jak se nefunkčních vzorců zbavit?
Dejme tomu, že jste došla k závěru, že to takhle dál nechcete, že se vám tohle fungování nelíbí. Následující čtyři kroky vám pomohou v tom, abyste to změnila:
- Ponořte se do sebe a podívejte se, jak to v sobě máte. Čemu že to vlastně věříte?
- To, co objevíte, pak zpochybněte. Opravdu se dobrá žena pozná podle toho, jak úžasně má doma naklizeno? Nejsou tam náhodou jiné, důležitější hodnoty? Co třeba jestli je spokojená s tím, jak funguje rodina, jestli se třeba společně schází k večeři a povídají si, jestli se zbytečně nehádají kvůli prkotinám, jak se daří domluva na financích a podobně. Záleží na každé z vás, jaká měřítka si zvolíte.
- Zjistěte, kde podobný vzorec uplatňujete, kde všude se jako „správná žena“ ještě chováte. Nejspíš nepůjde jen o úklid. Třeba se promítne i do vztahu k dětem (neměla bych po nich chtít, aby mi pomáhaly s úklidem, i když mi selský rozum velí, ať to udělám), k manželovi (má chuť na sex, mně se dneska nechce, ale tak co, nějak se přemůžu), k domácnosti obecně (tak ráda bych si zašla zacvičit, ale kdo jim udělá teplou večeři – i když rozum říká, že jednou týdně chleba se šunkou nebo sýrem je úplně bez problému).
- Přestavte sama sebe. To je nejtěžší fáze celého procesu. Vzorec nám v mozku funguje jako vyjetá kolejnička a bude mít tendenci nás stále strkat stejným směrem. „Aha zážitek“, když si ho uvědomíte a uvidíte, že ve skutečnosti je blbost se něčím takovým řídit, vám může obrovsky pomoct, ale sám o sobě nestačí. Vědomě a ve všech situacích, v nichž jste objevila, že vás takovýto vzorec řídí, myslete na to, že se musíte řídit novým způsobem chování a starého se pustit.
Nebudu vám tvrdit, že to půjde hned. Nepůjde. Ještě mnohokrát si zopakujete to, na co jste zvyklá. Ale pokud to nevzdáte, není důvod, abyste se toho balastu dřív nebo později nezbavila.