Velkého zadostiučinění se dočkal na sklonku loňského roku bývalý šéf Horské služby Jeseníky a celoživotní sportovec Zdeněk Zerzáň ze Šumperka. Město konečně pojmenovalo sportovní halu na Tyršově stadionu po legendární olympioničce Věře Čáslavské. Právě Zerzáň patřil k iniciátorům zmíněné pocty slavné sportovkyni, s níž jej pojilo dlouholeté přátelství.

„Trvalo to dlouho, ale nakonec jsem se dočkal. Taková osobnost si zaslouží být neustále připomínána jako velký vzor,“ říká Zerzáň.

Čáslavská jezdila s ženským gymnastickým týmem do Šumperka za minulého režimu na pravidelná soustředění před velkými akcemi. Šumperská hala tehdy totiž patřila co do podmínek pro gymnastiku k nejlepším v republice.

Náhodné setkání ve sněhu

Zerzáň poznal slavnou sportovkyni v roce 1964. „Tehdy jsem dělal chataře na Vřesové studánce v Jeseníkách. V zimě jsem sjížděl dolů na běžkách a na odstavné ploše jsem uviděl stát auto a viděl muže a ženu, jak se snaží očistit zamrzlé auto, zapadané sněhem. Byla to Věra Čáslavská se svým pozdějším manželem Josefem Odložilem,“ vypráví Zerzáň.

Věra Čáslavská a její hala

Gymnastku také viděl o rok později v Praze. „Jako člen Horské služby Jeseníky jsem jezdil na Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy. Uviděli jsme se na chodbě. Věra stála s Danou Zátopkovou, která tam tehdy pracovala. Prohodili jsme pár vět,“ popisuje.

A když Věra Čáslavská trénovala v Šumperku a Zerzáň byl zrovna ve městě, chodil občas na tréninky.

„Znal jsem se správcem tělocvičny, kde trénovaly, takže jsem měl možnost se s týmem seznámit. Byl to zážitek sledovat, jak Věra Čáslavská cvičila. Neskutečně dřela. Ona tomu dávala opravdu všechno, stejně jako celý tým,“ vzpomíná.

Kvůli protestům proti okupaci v hledáčku StB

Jenže to nejdůležitější soustředění v šumperské hale, kde Čáslavská ladila formu před olympiádou v Mexiku, musela slavná sportovkyně neplánovaně přerušit.

Nezasáhlo zranění ani nemoc. Zasáhla politika. V srpnu 1968 totiž i do Šumperka dorazilo sovětské vojsko, aby zabránilo demokratizaci země. A Věra Čáslavská vyrazila spolu s dalšími členy týmu do ulic protestovat proti napadení republiky. Fotka na pamětní desce je právě ze šumperských ulic v době protestů.

A protože už dříve Věra Čáslavská podepsala Dva tisíce slov (dokument z června roku 1968, jehož autorem byl spisovatel Ludvík Vaculík a který požadoval ještě víc svobod, než nabízeli reformní komunisté, a podepsala ho řada osobností – pozn. red.), dostala se do hledáčku sovětské tajné policie KGB a naší Státní bezpečnosti.Události potom nabraly rychlý spád.

„Volal mi správce tělocvičny. Říkal, že dostal upozornění z OV KSČ, že je Věra Čáslavská v ohrožení. Prý po ní jdou tajní z ruské KGB a estébáci. Naštěstí se i na OV KSČ našli rozumní lidé,“ říká Zerzáň, jenž už byl v tu dobu náčelníkem Horské služby Jeseníky.

A na záchranáři bylo, aby sportovkyni zachránil a ukryl. „Šel jsem hned za trenérkou reprezentantek Jaroslavou Matlochovou. Dohodli jsme se, že Čáslavskou odvezu do Jeseníků na chatu na Vřesové studánce, která už dnes bohužel nestojí. Na Vřesovce jsem měl jako náčelník služební byt. Právě ten se stal Věřiným přechodným domovem,“ popisuje Zerzáň.

Musel však vyřešit dopravu, protože se svým embéčkem by na Vřesovku nevyjel. „Potřeboval jsem terénní vůz, kterých tehdy bylo v Šumperku jenom pár. Ale šumperský aeroklub, jehož jsem dodnes členem, měl ruského gazíka,“ popisuje.

Místo tréninku v hale cvičení v horách

Jenže oficiální cestou si auto půjčit nemohl. „Tehdejší předseda aeroklubu byl velký komunista a souhlasil se vstupem vojsk na naše území. Ten by auto nepůjčil, takže to bylo na tajno, taková partyzánština,“ směje se při vzpomínce.

Odvezl Čáslavskou do hor, kde sice neměla podmínky na trénink, ale přesto se musela dál připravovat.

„Kladinu cvičila na kládě, shyby na stromě, prostná na mechu. A na lesní cestě zkoušela rozběh na přeskok. Fyzičku si udržovala tím, že přehazovala uhlí. Zrovna tam byla přivezená hromada na zimu, tak se s ní prala,“ vypráví Zerzáň.

Obdivoval její zarputilost, vytrvalost. „A taky přesvědčení, že musí. Že to nedělá pro sebe, ale pro národ. To bylo něco neskutečného, na co se nedá nikdy zapomenout,“ doplňuje Zerzáň.

Po Čáslavské zatím pátrali tajní v Šumperku. Marně. Dostávali jedinou odpověď, že onemocněla a odjela ze soustředění do Prahy.

V životě Věry Čáslavské byl vynucený pobyt na Vřesové studánce v Jeseníkách jen krátkou epizodou. Stejně skrytě, jako byla Čáslavská odvezena na Vřesovou studánku, odjela v co největší tichosti a tajnosti do Prahy.

A odtud na slavnou olympiádu v Mexiku, kde získala čtyři zlaté a k tomu dvě stříbrné medaile a stala se v tom roce nejúspěšnější sportovkyní světa. A přidala slavný tichý protest proti okupaci, který viděl celý svět v přímém přenosu.

Díky „jesenickému dobrodružství“ vzniklo mezi dvojicí, která byla v dalších letech opakovaně perzekvována pro své postoje, celoživotní přátelství, které ukončila až smrt Věry Čáslavské v roce 2016.

Zlatá Věra Čáslavská prohrála boj se zákeřnou nemocí: