Osm zápasů ve Fortuna:Národní lize, dvaatřicet utkání v Moravskoslezské fotbalové lize a spoustu dalších v nižších soutěží musel jihlavský rozhodčí Alex Denev odpískat, aby dostal šanci také v české nejvyšší soutěži.
Dočkal se 30. listopadu loňského roku, kdy ve svých devětadvaceti letech poprvé nakoukl mezi českou elitu v souboji mezi Olomoucí a Libercem. Fotbal miloval od dětství, rozhodnutí, že bude sudím, přišlo v dorosteneckém věku.
„Během své poslední sezony v jihlavském dorostu jsem už pískal okresní soutěže. Po ní jsem se rozhodl, že se práci rozhodčího budu věnovat naplno,“ vzpomíná Denev.
A zdá se, že rozhodnutí to bylo správné. Ostatně i jeho první duel mezi českou elitou, do něhož nastoupil jako hlavní arbitr, se mu povedl na výbornou.
Když se za svojí premiérou v nejvyšší soutěži ohlédnete s odstupem několika týdnů, jak ji vnímáte?
Delegace a samotný zápas pro mě byly upřímně velkým překvapením, něco jako blesk z čistého nebe. Musím říct, že delegaci na utkání Fortuna:Ligy jsem po pár zápasech v druhé lize opravdu nečekal.
Byl jste před zápasem nervózní? Měnil jste nějak přípravu na něj?
Před utkáním jsem logicky nervózní byl, nicméně po prvním písknutí ze mě všechno spadlo. A co se týká samotné přípravy na utkání, tak nijak zásadně nevybočila z normálu. Spíše šlo o psychickou stránku věci.
Pomáhali vám vaši asistenti? Žádal jste případně někoho o radu?
Oba asistenti (Blažej a Koval – pozn. red.), ale i čtvrtý rozhodčí, byli opravdu výborní! Musím říct, že lepší parťáky si k takové premiéře rozhodčí asi ani nemůže přát. Pomáhali mi před zápasem, během něj i po jeho konci.
Po utkání vás jeden ze sportovních webů hodnotil velmi pozitivně. Jak se takové věci čtou a poslouchají?
Pro mě je veřejné hodnocení úplně novou a dosud nepoznanou věcí. Jsem rád, že zápas celému našemu rozhodcovskému týmu vyšel. Chvála se sice poslouchá dobře, ale nohama zůstávám pevně na zemi.
Pojďme se vrátit k vašim úplným začátkům. Kdy jste se rozhodl, že jednou chcete být fotbalovým rozhodčím a že vás soudcování tolik baví?
Ve své poslední sezoně, kdy jsem hrál v FC Vysočina za dorost. Tehdy jsem už pískal na okresní úrovni a po sezoně jsem měl dvě možnosti. Buď jít hrát do divize v mužské kategorii, nebo být rozhodčím v krajských soutěží. Upřímně řečeno, výkonnost na Barcelonu jsem neměl. (usmívá se) I proto jsem se rozhodl věnovat veškerou energii práci rozhodčího. A nelituju toho.
Je obecně známo, že fotbaloví rozhodčí musí ujít dlouhou cestu, než se dočkají nominace k utkáním profesionálních soutěží. Jak dlouho to trvalo vám?
S pískáním jsem začal cca v sedmnácti letech a nyní mi je devětadvacet, takže ta cesta je opravdu dlouhá. Někomu to zabere méně času, někomu více. Přirovnal bych to k hráčské kariéře, v níž si také každý vede rozdílně.
I vy jste se musel propracovat přes nižší a mládežnické soutěže. Která se vám řídila nejhůře?
Těžko takhle s odstupem času hodnotit, ale pamatuji si, že asi nejdéle jsem byl v krajském přeboru. Neznamená to ale, že bych tam měl s pískáním největší problémy.
Potýkal jste se někdy s nějakými útoky na vaši osobu, ať už ze strany hráčů, nebo třeba fanoušků?
Zaklepu na dřevo, ale zatím jsem se s tím nesetkal. Samozřejmě reakce hráčů a fanoušků během zápasu jsou něco jiného. Určitá míra nevole a nesouhlas s verdikty ale k naší profesi svým způsobem patří.
Cítíte během soutěžních duelů tlak, který se na vás snaží hráči či realizační týmy vytvořit?
Odpovím trochu jinak. Nikdy jsem se nesetkal s mužstvem, které šlo do zápasu odevzdaně a nechtělo vyhrát. Ale nikdy nic nevybočilo z mezí fair play.
Chtěl byste jednou řídit i mezinárodní utkání? Je to váš cíl?
To je snem každého rozhodčího. Už teď jsem ale na úrovni, kterou jsem si před pár měsíci ani nedokázal představit. Cíle si před sebe raději nedávám, abych pak nebyl příliš zklamaný, nebo naopak nedošlo k uspokojení. Snažím se o jediné – pracovat a dělat všechno naplno.
Pocházíte z Jihlavy, dříve jste za ni dokonce i hrával. Nebojíte se, že byste někdy v budoucnu týmům Vysočiny mohl podvědomě přilepšit?
Nemyslím si to. Jiní rozhodčí z Prahy nebo Brna jsou také občas k zápasům týmů ze svých měst delegováni a zvládají je. Upřímně, neřeším, jestli pískám utkání klubu ze svého regionu, nebo z druhého konce republiky.
Jaký je váš názor na situaci v dnešním fotbale, především při pohledu na častou kritiku sudích a jejich chyb?
Chyby dělají ve sportu a potažmo fotbale všichni. Hráči, trenéři, ale samozřejmě i rozhodčí na všech úrovních. Fotbal se postupem doby výrazně zrychluje, což způsobuje také jeho větší nároky na posuzování jednotlivých situací.
Máte nějaké civilní zaměstnání, nebo se fotbalu věnujete naplno?
Pracuji jako obchodní manažer v jedné zahraniční firmě.
Jsou pro vás lepší vyhecované zápasy, nebo spíše ty klidnější?
Zápasy bez tempa, bez emocí a bez pořádného nasazení nebaví asi nikoho. Znovu bych to přirovnal k pohledu samotných hráčů, kteří také raději nastoupí před plným stadionem ve skvělé atmosféře.
