Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 517)

    V čas dušičkový jsem uviděl v Polárce strašidelný příběh. Z jeviště se valily chomáče mlhy, třeskaly blesky a světlo majáku olizovalo tmavé pláště temných postav. V rachotu běsnícího vlnobití zasedli tajemní kapucíni pod prkenný sráz do prvé řady a počali z varyt loudit zvuky.

    Nad nimi pištec s flétnou v ruce, jako bájný krysař vyprávěl: Daleko v Irském moři leží ostrov Man, kde každý svah je žlutým kvítím pokropen a na podzim tu stráně hoří nachem vřesu.

    Mlha byla hustá, blesky kmitaly.

    Klučina po mé levici řekl: Bojím… A babička špitla: Neboj, to bude dobrý.

    Zrovna tak jsem se kdysi bál já, když mi, nemocnému, teta k čaji četla Erbenovy balady.

    V příbytku rybáře Toma, kterému moře vzalo ženu, skotačí jeho slepá dcera Kiree. Sirotek Patrik je nemotorou od pohledu. Bourá vše, co se mu namane do cesty. Oba jsou vychováváni dobrotivou, kulhající tetou Nancy. Kirre sní o krásném ženichovi, Patrik o Kiree. Tom chce ze sirotka udělat námořníka. Bere ho s sebou na lov.

    V jevištním přítmí se zjevují příšery. Foto DP

    V jevištním přítmí se zjevují příšery a obrácený stůl je bárkou v bouři. Rybáři skáčou do průrvy mezi hudce. Patrik mává vylovenými rybami. Voda cáká, klučina pípne: Jsem mokrý… A táhne babičku z řady ven. Je to humorné, ale i strašidelné.

    Za slepou dívkou přichází uhrančivý pán vod a bouří, Glashtin. Foto DP

    Rytmus představení řídí kapel-majstr. Scénická hudba dokonale navozuje atmosféru tajemna. Blesky houstnou.  Rybář Tom spatří ve vlnách stín své utonulé ženy. Mary jej nutí k návratu. Moře běsní, mlhy jsou hustší. Světlo majáku je daleko. Za slepou dívkou přichází uhrančivý pán vod a bouří, Glashtin. Láká ji, svádí, slibuje. Stane-li se jeho ženou, budou poklady moře její… Ověsí krk Kiree šňůrou perel a způsobí zázrak. Slepá dívka prohlédne. Glashtin je krásný muž. Za pekelného rachotu bubnů se mění ve zběsilého démona. Šňůra perel se v jeho rukou stává smrtící oprátkou. Dívčina matka, v bílém rubáši, se zloduchem bojuje…

    Šňůra perel se stává smrtící oprátkou. Foto DP

    Drama vrcholí. Rybáři se vracejí a Patrik nad Glashtinem vítězí…

    Kapela vstupuje na jeviště. Kiree a Patrik se stávají manželi, všichni radostně zpívají. Pohádky je konec.

    Kiree a Patrik se stávají manželi, všichni radostně zpívají. Foto DP

    Po dlouhém potlesku odcházím.

    Múza řekla: Herci hráli velmi dobře. Alžběta Filipová zvládla pohádkovou Kiree na výbornou a výtečný byl i Jakub Cír v postavě elegantního Glashtina. Scénická hudba Davida Smečky a režie Hany Mikoláškové, spolu ze scénografií Kateřiny Doležalové vytvořily inscenaci, na kterou se diváci pohrnou.

    Na chodníku před Polárkou potkávám klučinu s babičkou. Babí, jak jsem zavřel oči, tak už jsem se tolik nebál… Věříš mi? Za okny se šklebily děsivé obličeje vyřezané do kulatých tykví. Člověk se rád bojí, když ho to nebolí, pravila babička.

    Brno – Komín, 3. 11. 2019

    Divadlo Polárka, BrnoZdeňka Psůtková: O Glashtinovi a slepé dívce. Scénář a režie: Hana Mikolášková, dramaturgie: Jan Cimr, výtvarník: Kateřina Doležalová, hudba: David Smečka, pohybová spolupráce: Hana Achilles, korepetice: Dagmar Klementová. Obsazení Kiree: Alžběta Filipová Glashtin: Jakub Cír / Václav Dvořák Nancy: Kateřina Francová Tom: Matěj Záhořík Evan: Tomáš Sukup Mary: Kateřina Veselá Patrik: Jaroslav Tomáš Kapela Kytara, mandolína, niněra: David Smečka Housle: Vít Malecha Kontrabas: Jakub Thomas Kytara: Ondřej Hudeček Akordeon: Matěj Záhořík Bubny: Jaroslav Tomáš Flétny: Tomáš Sukup. Premiéra: 2. 11. 2019.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 517)

    1. Milana Suská

      Avatar

      V tomto představení
      bych se možná trochu ztrácela, je to na mě příliš démonické. Tím rozhodně nechci říct, že bych je nerada vyděla, jen preferuji trochu jiný typ představení, což je pouze můj problém.

      04.01.2020 (21.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Jistě takových babiček
      předčítajících nemocným vnoučatům pohádky, zvláště u nepříjemných obkladů při horečce. I já měl takovou babičku a její výběr pohádek dovedly zcela odvést nepříjemné pocity. Někdy to bývalo rovněž strašidelné i v pohádkách Boženy Němcové. Např. O Maryšce. To je už pěkný horor. A doposud nevím, čím vlastně vysvobodila Maryška babičku ze zakletí. Ale konec byl pěkný. Domnívám se však, že takové pohádky nevycházely ve stejných sbírkách jako ty příjemné, plné překvapení a kouzel. Jde-li o představení, musí každý z průvodců odhadnout, zda je představení pro svěřence vhodné, nebo je na to poněkud připravit. Říkal mi jeden režisér, že jeho synek vidí ve tmě postavy a bojí se být večer sám. Uvažoval, zda je to jeho fantazie, nebo vyvoláno pohádkovými filmy, kterých měl možnost každý večer zhlédnout a pokračovat snem. Kdo ví? Každopádně popisované představení zasluhuje obdiv a pozornost.

      04.01.2020 (22.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,