25.4.2024 | Svátek má Marek


CHTIP: Židovský humor XXXI.

4.1.2020

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká hebrejské přísloví. A smát se sám sobě je dokladem vyspělosti jedince i národa. Takže další porce pro ty, co chtějí.

Lea Epsteinová si na večeři pozvala pár příbuzných a přátel. Když byli všichni usazeni ke stolu, obrátila se na svou šestiletou dceru Rivku:
„Zlatíčko, nezapomeň odříkat bracha (požehnání).“
„Ale mami, já nevím, co říct,“ odpověděla Rivka.
„Stačí, když zopakuješ to, co při takové příležitosti říká tvoje maminka.“
Rivka se na okamžik zamyslela a začala odříkávat:
„Dobrý Bože, proč jsem zase pozvala takovou spoustu darmožroutů na večeři?“

Szymon Klar byl majitelem restaurace a hotýlku v mém rodném městě. Jako pobožný a vážený Žid měl četnou klientelu, slušnou sumu peněz na svém bankovním účtu a jediného syna Gerszona. Jenže Gerszon nekráčel v otcových stopách. Co horšího – zamiloval si katoličku a když se chtěl s ní oženit, nechal se pokřtít, přičemž přijal jméno sv. archanděla Gabriela.
Zoufalý otec roztrhl svůj chalát, zul si obuv a společně se svou manželkou Leou usedl na zem, aby odbyl za syna šivu – týden smutku za svého syna jakoby za mrtvého. Poté však pronesl k Lei tato slova:
„Jsme oba staří. Komu po své smrti odkážeme svůj majetek?“
Naslouchajíce hlasu rozumu rozhodli se Klarovi opět přijmout svého syna, ač pokřtěného, spolu s jeho manželkou katoličkou pod svou střechu.V neděli ráno vchází matka Lea do synovy manželské ložnice a budí svého syna ze spánku. Ten si protírá oči a ptá se:
„Co se stalo?”
„Co by se mělo stát?“ uklidňuje matka syna. „Zvoní v kostele.“
„Tak proč mě budíš?“
„Poslyš, Gersone... Jejej, co to říkám... Poslyš, Gabrieli! Když už jsi nebyl zbožným Židem, buď aspoň řádným křesťanem!“

Kdysi dávno žila Rebecca, která si nestěžovala, nekritizovala a nechodila po nákupech.
(UPOZORNĚNÍ: Tento příběh se týká pouze jednoho konkrétního dne v 50. letech.)

Abrahamova rodina si všimla, že otec tiše rozmlouvá s Všemohoucím, a tak si šli všichni za svými povinnostmi. Dost se lekli, když zničehonic Abraham zakřičel vzhůru:
„Chceš abych si odřízl kus ČEHO?“

Issy šel za na personální: „Mohl bych prosím mít tento pátek volno? Potřeboval bych prodloužený víkend.“
„Proč?“ zeptala manažerka.
„Protože moje žena očekává děťátko,“ odpověděl Issy.
„Ale samozřejmě, že můžete, Issy. Proč jste to neřekl hned? A kdy má nastat ta radostná událost?“
„Asi devět měsíců od toho víkendu.“

Pětatřicetiletá dívka, která je dosud svobodná a pravděpodobně se už nevdá, se o svátku Jom kipur modlí:
„Bože, pro sebe tě neprosím o nic, ale kdybys mé matce seslal zetě, byla bych moc šťastná.“

Všichni právníci zaměstnaní v advokátní kanceláři Finkelstein & Cohen jsou postupně předvoláváni do kanceláře řídícího partnera, až dojde řada na Bernieho, nejmladšího advokáta, který celou dobu nervózně sedí venku. Bernie vstoupí do kanceláře, kde kromě šéfa, sedí s vážnou tváří kolem stolu i ostatních osm partnerů.
„Bernie,“ zeptá se šéf, „spal jste někdy s naší sekretářkou, slečnou Ginsbergovou?“
„Ne, opravdu ne,“ odpoví Bernie. „Nikdy bych takovou věc neudělal.“
„Jste si naprosto jistý?“
„Absolutně, pane. Nikdy jsem se jí ani nedotkl.“
„Přísahal byste na to i na tóru?“
„Ano, pane, přísahám, že jsem nikdy neměl se sekretářkou sexuální vztah.“
„Vynikající,“ řekne řídící partner a s úsměvem dodá: „Pak bych byl rád, kdybyste to byl vy, kdo ji vyhodí.“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora