Protože i pocit bezpečí, který plyne z prevence, je důležitá devíza. „Situaci v ostravské nemocnici vnímám jako velký bezpečnostní problém, který otřese pocitem bezpečí u domácí veřejnosti, ale i turistů, kteří cestují do České republiky, do země, která se pyšní tím, že patří mezi nejbezpečnější na světě,“ říká v rozhovoru pro LN Martin Hrinko, bývalý ředitel pořádkové policie.
Plukovník Martin Hrinko (48)U Policie ČR, kde sloužil 26 let, prošel řadou funkcí. Byl vedoucím základního útvaru, okresního i krajského ředitelství. Šéfem pořádkové policie byl sedm let do 30. listopadu 2019. ■ Byl také v několika poradních komisích policie. Jednou z nich byla pracovní skupina policejního prezidenta Podpora, která řešila akceschopnost policie při tzv. amokových situacích a ochranu měkkých cílů. ■ Po odchodu z policie se stal docentem pražské soukromé vysoké školy Cevro Institut a školitelem doktorského studia na Fakultě bezpečnostního inženýrství VŠB-TU v Ostravě. ■ Velký doktorát získal v oblasti bezpečnosti. ■ Je členem České komory bezpečnostních služeb, která sdružuje největší počet členů (69) v oblasti soukromých bezpečnostních služeb v ČR. |
LN: K této tragické události se krátce po útoku vyjadřovalo mnoho expertů. Jak hodnotíte tuto situaci jako bývalý šéf pořádkové policie?
Já se o slovo nervu, raději uváženě získám čas a udělám si úsudek po dostatečném zisku informací, které se dostanou na veřejnost prostřednictvím médií a výpovědi svědků. V případě takového útoku se jedná o událost, která se musí okamžitě řešit a střelce eliminovat za každou cenu, i kdyby měl být zastřelen. Zde se nevyjednává, není prostor na zdlouhavé výzvy, jedná se o nebezpečí z prodlení.
LN: Je policie cvičená na tyto nečekané události?
Jednalo se o tzv. amokový případ, který policie vnímá jako mimořádnou událost. Všechny prvosledové hlídky, tedy vycvičení a vyzbrojeni policisté pro případ jednání šíleného střelce, které jsou k dispozici, musí okamžitě reagovat. Kdo má ruce a nohy, je směrován k takovémuto případu, mám na mysli i výjezd zásahové jednotky a útvaru rychlého nasazení, přičemž ostatní policisté hlídkují v ulicích. Pro srovnání – je to závažnější situace, hodná nasazení všech sil a prostředků policie v místě a okolí místa činu, než například loupež se zbraní v bance, kde se pachatel pod pohrůžkou zbraně dožaduje vydání peněz.
Ostravská nemocnice po útoku zvažuje, co dál. Bavili jsme se i o bezpečnostních rámech, říká ředitel |
LN: Takový závažný útok v nemocnici se u nás odehrál poprvé. Odhalily se podle vás nějaké nedostatky ochrany tohoto tzv. měkkého cíle?
Pro nemocnici je to katastrofa. Takový případ odhalí v celé nahotě její bezpečnostní systém a fungování ochrany klientů, v tomto případě pacientů. Nemocnice zřejmě bude muset zásadně přehodnotit finance směrované do oblasti bezpečnosti nebo změnit koncept ochrany směrem k zaměstnancům, kteří místo preventivní činnosti předcházení takovýmto případům vykonávají ještě další úkoly, které s bezpečnosti příliš nesouvisí, pokud je to i případ této instituce. Některé nemocnice u nás stále nemají nasmlouvané soukromé bezpečnostní služby, jejichž členové mají základní školení, dělají vyloženě bezpečnostní činnost a v některých případech jsou i ozbrojeni pro případ potřeby – v nejkrajnějším případě – využít institut nutné obrany.
LN: Jenže nelze do každé čekárny posadit ozbrojeného člena ochranky…
Když střelec v čekárně vytáhne střelnou zbraň a bezhlavě střílí, pro pacienty to znamená beznadějnou situaci. Proti tomu není obrany, zejména když střelec zbraň ovládá, umí manipulovat a pohybovat se s ní, mířit, trefit se a rychle přebíjet. Pro běžného občana je taková střelba v místě, kde je střelec v bezprostřední blízkosti, absolutně ochromující. Zvuky a střelba lidi paralyzuje a nejste schopni v rozhodující okamžik utíkat nebo se vzpamatovat a bránit. Oběti střelby v ostravské nemocnici byli bezbranné a neschopné zneškodnit pachatele, což potvrzuje i fakt, že tři ze zastřelených byli profesionálové z bezpečnostního prostředí, zvyklí na střelbu a cvičení na možnou reakci proti pachateli. Ani to nepomohlo a dotyční bohužel nedostali žádnou šanci se bránit a přežít.
Martin Hrinko
LN: Jak s odstupem času hodnotíte reakci bezpečnostních složek?
Nebyl jsem na místě, nemohu se tedy přesně k okolnostem a průběhu opatření k eliminaci střelce vyjádřit. V tomto případě je nutné pochválit policii za včasný zákrok. První hlídka dorazila na místo činu během tří minut. Je totiž docela možné, že by střelec ve střelbě pokračoval a zabil více lidí, mohl však zaslechnout přibližující se sirény policejních vozidel, a proto ve střelbě nepokračoval a místo opustil. Obecně je známo, že střelci tzv. amokového útoku chtějí demonstrovat svůj problém, a to proto, že zpravidla nejsou vyslyšeni a vnímáni ostatními, nikdy však nechtějí zemřít zbraní policisty! V drtivé většině případů nakonec spáchají sebevraždu jako například střelec z Bratislavy v roce 2010 či útočník z Uherského Brodu v roce 2015 a mnoho dalších. Na místo jela zásahovka z Frýdku-Místku a z Prahy se přesouval letecky i útvar rychlého nasazení. První hlídka měla balistiku i dlouhé zbraně – prostě prvotní zásah hodnotím na jedničku!
Tragickou střelbu v Ostravě připomene pietní místo. Zřídí ho nemocnice |
LN: Byl jste někdy v ostravské nemocnici? Jak je možné takovou budovu ubránit proti útočníkům?
Objekt fakultní nemocnice znám, chodil jsem tam dávat krev jako čestný dárce. Objekt je členitý a nepřehledný, mnoho vchodů, pater, průchodů, únikových východů, několik parkovišť, proto se nedivím, že pachatel unikl z areálu bez povšimnutí nebo zadržení. Z médií však šla vidět nekoordinovaná evakuace, neviděl jsem po příjezdu dalších a dalších složek, které se nezabývaly prohledáváním objektu, žádné směrování lidí do bezpečného prostoru. Navíc kolem jezdila auta po hlavní silnici a také městská hromadná doprava, mezi nimi se proplétala záchranářská a policejní vozidla. Pro účely koordinace se svolává štáb velení na místě, v médiích nebylo patrno, zda k tomu došlo, nebo ne a zda tomu někdo ve štábu velel, nebo se to nechalo na operačním důstojníkovi sedícím ve středisku v centru města. Předpokládám, že vše fungovalo.
  |
LN: Policii chválíte, ale našel jste nějaké chyby?
Nechci být tím, kdo v klidu od televize hodnotí něco, co se v Ostravě událo ve stresu, tísni a v krátkém časovém úseku. Nechci být návodce tím, co řeknu, a nikdo z komentujících odborníků si toho zřejmě nevšiml, když to dosud nekomentoval. Začíná být totiž „trendy“, když k něčemu tak mimořádnému dojde kdekoliv u nás, okamžitě se na místo události přepravuje letecky ministr vnitra spolu s policejním prezidentem. To se stalo i v tomto případě a téměř okamžitě po události oznámil ministr vnitra na sociálních sítích, že společně s policejním prezidentem letí na místo činu. Z mého pohledu je to špatně.
Přítomnost tak vysoce postavených lidí na místě činu v době probíhající pátrací akce na sebe váže činnosti části policistů. Nehledě na to, že ministr vnitra a první místopředseda vlády v jedné osobě je chráněná osoba. Pokud se pachatel nebo organizovaná skupina pachatelů rozhodnou amokovou situaci pojmout jako předvoj teroristickému útoku, mají na mušce v jeden okamžik a na jednom bezpečnostně nezabezpečeném místě ministra, policejního prezidenta a krajského ředitele policie. Jak jsme ostatně mohli vidět v médiích při komentáři představitelů ministerstva vnitra a Policie ČR před nemocnicí na otevřeném a veřejně přístupném místě v okamžiku po získání informací, že pachatel byl nalezen při pátrací akci.
LN: Co říkáte na reakci ochranky nemocnice? Je zapotřebí nějakých změn v systému ochrany těchto institucí, kterým se říká měkké cíle?
Určitě! Stále, i po odchodu od policie, stojím na straně zákona, a tam někde uvnitř policistou zůstanu do konce života. Mým odchodem do civilního sektoru stále hodlám v bezpečnosti občanů naší země pomáhat, sice už ne tak účinně, jako tomu bylo dosud, kdy jsem byl ve funkci ředitele největší služby u Policie ČR (zahrnuje bezmála 19 tisíc policistů – pozn. red.). Rád bych pomohl vytvořit budoucí standardy, požadavky a podmínky činnosti členů soukromých bezpečnostních služeb, které jsou na zmíněných místech tzv. měkkých cílů těmi prvními, kteří vykonávají první úkony, jak preventivní, tak represivní, proti pachateli před příjezdem policie. V České republice chybí na rozdíl od ostatních zemí zákon o bezpečnostní činnosti, který by tvořil základ, na kterém by se dalo stavět, a takto vytvořit jednotný obraz českého „sekuriťáka“. Přinutit objekty zařazené policií do tzv. informačního policejního systému evidence měkkých cílů (nemocnice, školy, nádraží, divadla a podobně) dostatečně chránit veřejnost (klienty, pacienty, personál, cestující) a předcházet incidentům při obdobných situacích.
