Konverzace začala extrémním případem ze školního prostředí. „Před lety jsem dělal posudek na osmáka. Kluk vzal židli a zezadu s ní udeřil učitelku, poranil jí páteř. Když se řešil jeho případ, tak otec pravil: Můj syn má právo hledat nové výrazové prostředky,“ vyprávěl profesor. A dodal, že důvod uvedený otcem, proč žák učitelku udeřil židlí byl: „Učitelka vyslovila názor, s kterým můj syn nesouhlasil.“ Zmíněný žák prý dostal jen napomenutí.
„Rodiče se, bohužel, zastanou dětí, a někdy se ředitel nezastane ve škole svých učitelů proti rodičům. Tady už to tedy není otázkou toho, na koho se můžu spolehnout, kdo se mě zastane, kdo za mnou stojí, o koho se mohu opřít. To už zde dnes není, všechno se dá shodit, vyřešit, vysvětlit, nesmyslně obhájit,“ posteskl si Kašparů. „Musely by přijít zákony, které by to řešily, hlavně u dospělých samozřejmě. Zákony to nějak řeší, ale podle mě se stále říká: Prevence, prevence, prevence, žádné tresty,“ dodal.
Kašparů pak zmínil obecný trend, že lidé už nevědí, co je pro děti dobré, a dal další příklad: „Byl jsem v nějaké kavárně nebo cukrárně, kde bylo velmi málo lidí – a u stolu seděla matka s asi pětiletým chlapcem. Chlapec se nudil. Nuda je u mladých lidí další problém. Je to hrozná věc. Mluvili o tom už Komenský i Hus, že by se mladí lidé neměli nudit, ale měli by mít zábavu, která nudu zahání. A ten pětiletý chlapec chodil v cukrárně stůl od stolu, bral cukřenky a vysypával je na zem. Přiběhla servírka a říkala: Tohle nesmíš dělat, to se nesmí vysypávat. A matka řekla: On byl doma poučen, že cukr je bílý jed, takže zde chrání vaše zákazníky.“
Filozof řekl, že takovéto příklady jsou zatím jen ostrůvky, ale jako rakovina se mohou rozrůst po společnosti. O řešení se prý bude jen mluvit, ale nikdo ho nezná. „Zase vznikne nějaká instituce, která bude řešit, co je normální, opět povedeme dialog, který prohrajeme, protože normální je dnes prý všechno. Takže kdo určí normu, kdo má právo určovat normu, jestliže je normální, když si vezmu sama sebe, nebo se vdám za lustr?“ ptal se. Doplnil, že právě proto, že se nenormální věci staly běžnými, už raději používá slovo „přirozený“.
Fotogalerie: - Školství nad propastí
Martina Kociánová pak zmínila statistiky, podle kterých až polovině učitelů hrozí vyhoření. Kašparů k tomu řekl, že učitelé jsou pod tlakem hned ze 4 stran. jednak ze strany rodičů, kteří stojí vždy na straně dítěte s postojem: „Náš kluk je chytrý, protože u nás jsme byli všichni chytří, takže máme chytré dítě. Ale učitel za nic nestojí.“ Rodičovské schůzky pak prý některé učitelky dohání k slzám. Další tlak je ze strany ředitele, pokud se zastává rodičů místo podřízených.
„Učitel je také pod tlakem dětí, protože děti dnes učitele šikanují, zesměšňují, ponižují, urážejí. A dále je pod tlakem kolegů, protože ti říkají: Neposílej nám ho do další třídy, když on to neumí. A mezi učiteli není dobrá pohoda. To vím od učitelů a znám jich hodně. Čili je to čtyřstěn, kde uprostřed stojí učitel a okolo jsou rodiče, žáci, ředitelství, kolegové. Na to, aby učitel vyhořel, by stačila jedna stěna, a on má čtyři,“ dokončil myšlenku.
A zmínil i pátý faktor, kterým je v souvislosti se školstvím často zmiňovaná inkluze: „Zavést inkluzi a podporovat ji, to dělají lidé, kteří nemají rádi děti ani učitele, protože tím trpí obě strany. Hovořil jsem o čtyřech stěnách, které vedou k vyhoření učitelů, a inkluze je pátá stěna. Protože učit takto různorodé žáky, s různou mírou pozornosti, je složité – tamhle učitel musí snížit rychlost, u jiného žáka by zase měl přidat a podobně. Toto je velice špatně. Inkluze je něco tak špatného, jako je střídavá péče po rozvodu.“
V souvislosti s tím připomenul, že Česko mělo od revoluce 30 ministrů školství: „Každá vláda měla jednoho, dva nebo tři ministry, kteří se vystřídali ve školství. A každý ministr přišel s něčím novým, zaručeně dobrým, úspěšným a správným. A teď si vezměte ten zmatek, když každý z těchto x ministrů přijde s novou koncepcí vzdělávání.
Takže má být třeba maturita z matematiky? Nebo nemá být maturita z matematiky? Tuhle jsem někde slyšel vrcholného politika, který říkal, že by vůbec neměla být maturitní zkouška, že už jenom to, že někdo chodí na střední školu, by mu mělo stačit. Čili dítě projde se samými čtyřkami a má středoškolské vzdělání. Tak to dnes je. Jestliže tato politická strana vyhraje a toto prosadí, tak u nás nebudou maturity. Čemu se pak divit, že lidé ve školství jsou z toho úplně zmatení – a rodiče i děti také?“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
