Valašské městečko dodalo sedm reprezentantů. Jsme pyšní, ujišťuje kouč

„Na to musíme být pyšní. Klub sice žije ve skromných podmínkách, ale díky systematické práci všech trenérů a systému výchovy, který funguje nějakých dvacet let, nejsou výsledky nahodilé,“ říká šéftrenér centra Jiří Mika, jemuž většina hráčů prošla rukama. „Byť máme i slabší ročníky, tak jsme schopni vyprodukovat množství extraligových hráčů a hlavně reprezentantů, což je výborné.“

Jste překvapený, že sedm vašich odchovanců jede na Euro?
Doufal jsem, že jich tam bude nejvíce. Faktem je, že nebýt zranění Petrovského, tak by jeden pivot možná nejel. Už na minulém šampionátu jsme měli šest odchovanců. A letos jsme ještě o jednu nominaci přišli, protože Pavel Mičkal z bundesligového Nordhornu se mistrovství z osobních důvodů vzdal.

Jaké je zuberské know-how?
Hodně dělá propojení se základní školou. V Zubří máme od čtvrté třídy předmět házená. To je v Česku ojedinělé. Tak začínali Jurka, Číp, Hrstka a Zeman. Ostatní tři přišli do tréninkového střediska mládeže. Šlachta z Rožnova, Kašpárek z Žeravic a Klíma z Ivančic. Výborně přitom funguje propojení se Střední školou informatiky a řemesel v Rožnově, kde je rozvrh také přizpůsobený házené. Kluci tak trénují třikrát týdně před vyučováním v rámci první hodiny. A důležité je, že množství dobrých hráčů odchází do zahraničí, takže mladí přechází z dorostu do mužů a hned hrají extraligu. Kdybychom byli klub, který hraje Ligu mistrů, jako třeba Prešov, tak by šanci nedostali a jejich vývoj by se zabrzdil.

Stanislav Kašpárek (vlevo) a jeho urputná obrana v utkání s Maďarskem.

Je Zubří do mistrovství vtažené o to více, že vychovalo tolik reprezentantů?
Když tady po Vánocích hrál národní tým se Slovenskem, byla hala vyprodaná. Potvrdilo se, že házená je v našem regionu velice populární a že diváky zajímá. Vím o množství lidí, kteří jedou do Vídně na mistrovství.

Také se chystáte do dějiště?
V době, kdy se bude hrát základní skupina, máme zrovna turnaj. Ale rád bych se tam dostal, pokud bychom postoupili do další fáze. Euro bych sledoval i tak, ale tím, že tam budou hrát kluci, které znám odmalička, je to umocněné.

Oficiální server turnaje zmiňuje, že z českého týmu můžou prorazit vaši odchovanci Kašpárek a Zeman. Souhlasíte?
Oba jsou velice mladí. Kašpárek navíc působí v klubu, který hraje Ligu mistrů, i když pravidelně nenastupuje. Ale je to levák, vysoký přes dva metry. Zeman má také fyzické předpoklady. Konkurence je vysoká, takže nebudu tvrdit, že jeden z nich se stane Jíchou. Ale bude to pro ně ohromná zkušenost, která je může časem dostat ještě do lepších klubů, jako se to stalo jiným hráčům po mistrovství.

A další zuberští odchovanci?
Velice dobře můžou zahrát všichni. Jurka má mnohaleté zkušenosti z francouzské ligy. Číp s Hrstkou hráli s Prešovem pravidelně Ligu mistrů a Hrstka patřil mezi nejlepší křídla soutěže. I když teď hraje v horší soutěži, věřím, že to na něm nebude znát.

Tipnete se, jak tým dopadne?
Nerad tipuju. Skupina vypadá vyrovnaně. Nemá vyloženého favorita ani outsidera. Rakousku nahrává domácí prostředí. Makedonie je náš věčný rival. Ukrajinu je těžko odhadovat, protože ji detailně neznám. Slabí soupeři nebudou. Každý může porazit každého.

Český házenkář Tomáš Číp oslavuje gól v utkání se Slovinskem.

Jako asistent Martina Liptáka jste byl u toho, když reprezentace před deseti lety v Rakousku skončila na Euru osmá. Co si vybavíte?
Měli jsme těžší skupinu, ale oproti letošnímu Euru několik výhod. Ze skupiny postupovaly tři týmy. A na vrcholu své výkonnosti byl Filip Jícha, který pak byl vyhlášen nejlepším hráčem světa. Vrcholu svých možností dosáhli i další hráči. Se Španělskem jsme prohráli o dvanáct gólů a s Francií o gól, když podal fantastický výkon brankář Galia. V rozhodujícím zápase jsme pak porazili tenkrát výborné Maďary. Nakonec jsme mohli hrát o páté místo, ale Polsku jsme podlehli o gól.

Jak jste brali osmé místo?
V té konkurenci to byl úspěch. Na předchozích šampionátech jsme většinou neobstáli. Po delší době to bylo naše nejlepší umístění na mistrovství Evropy. Hlavně bylo fantastické, že jsme měli ohromnou podporu diváků. Neměli to daleko. Byli jsme jako doma podobně jako Maďaři. Doufejme, že fanoušci vytvoří reprezentaci krásnou atmosféru jako nám tehdy.