Seznamka
Předseda islámské nadace v Brně a Ústředí muslimských obcí v ČR Muneebem Hassan Alrawi
Autor: archiv autora
V pátek 3. ledna se objevil na zdi mešity ve Vídeňské ulici v Brně nenávistný nápis "Nešiřte islám v ČR! Jinak vás zabijeme". Na aktuální situaci muslimů v Brně po tomto vandalském útoku se zeptal předsedy islámské nadace v Brně a Ústředí muslimských obcí v ČR Muneebema Hassana Alrawiho evangelický farář pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené Mikuláš Vymětal.
Jak vnímáte události kolem posprejování vaší mešity?
Ta událost především postavila Českou republiku do neblahé pozice. Dostalo se to až do světových médií, což pro naši zem není dobrá vizitka.
Jak se to dotýká vaší komunity?
Nápis je jasná výhrůžka, která není někde ve virtuálním světě, ale přímo u nás na objektu mešity. Vnímám třeba, že to působí špatně na děti, které se tu pohybují a mají tu výuku. Jejich učitelky, které sem dochází, aby dětem pomohly s doučováním, mají strach o svou bezpečnost. A obecně i ostatní muslimové. Je to nepříjemný pocit, že jste v ohrožení jenom proto, že jste určité víry. Nebo kvůli domněnce, že šíříte islám. Jenom to, že tu žijeme, je vnímáno jako nějaká invaze, jako šíření islámu…? Lidé sem chodí kvůli vlastním duchovním nebo společenským potřebám. Ta výhrůžka je absurdní. V dnešní době přeci ideologie nepotřebuje ke svému šíření žádný svatostánek. Stejně jako ideologie, která vedla toho člověka sem, aby to tu napsal.
Loňský rok začal masakrem na Novém Zélandu a pokračoval na hlavní židovský svátek Jom Kipur také zabitím člověka. Od násilí ve slovech se snadno přechází k násilí v činech…
Dnes nikdo neví, co se za tím nápisem skrývá. Jestli jde jen slova, nebo o skutečný úmysl a zda může dojít k nějakému napadení muslimů. Doufejme, že zůstane jen u slov. Věcí se zabývá policie.
Ale nehlídají vás tu.
Zpřísnili kontroly v okolí mešit. Jsme s nimi v kontaktu a pohybují se tu. Dnes jsem mluvil s jedním důstojníkem tady v Brně a požádal jsem o intenzivnější přítomnost v době největší koncentrace lidí v mešitě, to znamená v pátek a v sobotu, kdy tu jsou děti. Od té tragédie na Novém Zélandu tu v době páteční modlitby bývají tak či tak častěji. Ale můj názor je, že když chce někdo něco zlého udělat, tak si způsob bohužel stejně najde. Nejlepší je žít normálně dál a nenechat se zastrašit.
Nenávistný nápis na zdi mešity ve Vídeňské ulici v Brně
Autor: archiv autora
V médiích to hodnotili jako poškození cizí věci, mně to spíš přijde jako nebezpečné vyhrožování. Jak to vyšetřovatelé klasifikovali?
Možná to tak prvotně oznámili. I proto, aby nešířili paniku. Někdy to tak policie dělá – nemají rádi, když se věc medializuje, protože to může policii ztížit vyšetřování. Dnes jsme ale dostali vyrozumění, že se tomu v rámci policie věnují i složky, které mají na starost extremismus. Ale pokud jde o prvotní hlášení na místním oddělení Policie ČR, to se vždy klasifikuje jako sprejerství, jako vandalismus. Podle mého názoru se to také nemělo zveřejňovat v médiích, nevrhá to dobré světlo na Českou republiku.
Byl jsem teď na jedné významné konferenci v Německu, kde jsem to sám také zmiňoval.
Na konferenci je to trochu jiná věc. Mám na mysli přímo média. Psali o tom například v arabské verzi Die Welt, kde mě nepřesně citovali. Převzali to z českých médií. Psali, že to nelze bagatelizovat a je třeba to vnímat i v kontextu světových útoků na mešity i v kontextu „utlačování muslimů v České republice“, což jsem nikde neřekl. Zmiňoval jsem atmosféru islamofobie v ČR, kterou živí určité kruhy, v poslední době bohužel i politické. Proto to bereme vážně. Ale nikdy bych netvrdil, že stát jako takový nás nějak utlačuje.
U nás se dějí různé věci. Jako farář pro menšiny registruji třeba nadávky muslimským ženám ve veřejné dopravě. Nikdo se jich nezastane… Ředitelka školy nařídila somálské studentce sundat šátek, který jako muslimka nosila. Ta to odmítla a ze školy odešla. Teď za to ředitelka dostala státní cenu.
To je horší. Já tomu říkám „společenská šikana“. Vy máte něco na hlavě a mně to vadí? Tak to je pak ale přeci můj problém. Dokud mi to nijak neubližuje a dokud mě to neomezuje, tak ať si každý nosí, co chce...
Setkali jste se v těchto dnech i s nějakým projevem solidarity? Vyjádřil vám někdo podporu?
Premiér Andrej Babiš o tom psal. A pak samozřejmě někteří mí přátelé… Dnes mi také volal pan doktor Robert Řehák (český diplomat, pracovník Ministerstva zahraničních věcí, pozn. red.), který to psal i na Twitter a ministerstvo jeho příspěvek sdílelo.
Synodní rada Českobratrské církve evangelické v té věci vydala prohlášení, ve kterém odsoudila výhrůžky a vyzdvihla svobodu náboženského vyznání jako základního lidského práva.
Reakce veřejnosti je příznivá, což je na tom po dlouhé době asi to jediné pozitivní. Přibližně od roku 2014 se výrazněji potýkáme s předsudky veřejnosti a všichni muslimové jsou „házeni do jednoho pytle“. I má manželka byla slovně napadena. Velmi, velmi škaredě a bez důvodu – jen proto, že šla v šátku. Tenhle nápis nás překvapil. Utichla migrační krize, která Českou republiku sice postihla minimálně, ale ohlas tu měla ohromný a byly kolem ní rozjitřené nálady – takové, jaké jsem neviděl ani v Německu nebo v Rakousku. Doufali jsme, že je klid, a najednou přijde toto.
Kdy a jak ten nápis chcete odstranit?
Zřejmě v rámci týdne. Už je poptána firma, která zeď vyčistí.
V Berouně, kde sloužím jako farář, se na mostě totiž také objevil protimuslimský nápis, ale kdybych ho tehdy sám přestříkal sprejem, dopouštěl bych se vandalství. A týden mi trvalo, než jsem sehnal někoho, kdo je oprávněn to odstranit.
Rozumím lidem, kteří mají strach z muslimů. Neříkám, že je to oprávněný strach, ale mám k tomu pochopení. A to pochopení jsem měl od samého začátku, když jsme tu v Brně začínali se stavbou mešity. Říkal jsem lidem ‚Já vás naprosto chápu. Podle toho, co vidíte a slyšíte, máte právo mít strach sami o sebe, o svou budoucnost, o své děti… to vám nemůže nikdo upřít. Ale dejte nám šanci dokázat vám, že ten strach není na místě. Žijeme tu mezi vámi.‘
Jaká je situace dnes?
Nakonec integrace tady v Brně proběhla dobře. I když jsme se stáhli trochu do pasivity, protože jakákoli aktivita z naší strany je vnímána velmi špatně. I když se snažíte dělat nějakou pozitivní aktivitu, tak někdo ji vnímá tak, že jde o snahy šířit islám a podobně. Přitom naše snaha je jen mít kontakt. Lidé z komunity tu žijí a pracují, jejich děti chodí do českých škol… A jakmile děti chodí do české školy, tak už se cítí součástí této společnosti.
Autor je evangelický farář. Psáno pro Christnet
