PALBA.CZ

Počkej do neděle, pak ti to bude asi více zřejmé a můžem tu tvoji latrínu víc rozebrat.

Co vlastně byl strategický záměr toho letu, kromě vybombardování pár civilistů a zlepšení si US sebevědomí?

Viz debata výše a čl.1 . Oni bombardovali civilisty? Kde, kdy, proč?

czc32324 píše:Co vlastně byl strategický záměr toho letu, kromě vybombardování pár civilistů a zlepšení si US sebevědomí?

Pokud by Ti snad nestačila reakce od @Zemakt, tak tehdejší
-globální strategie viz https://en.wikipedia.org/wiki/Europe_first
-předpokládaný efekt, který dle názoru Doolittla měl nálet vyvolat - stručné shrnutí viz první odstavec v "Report on the Aerial Bombing of Japan" (autor J.H.Doolittle, to co já četl bylo datováno 5.6.1942)

Kouzelnik píše:

Zemakt píše:(...)Ale, abych se vrátil k tématu. Pořád mi vrtá hlavou, že přestože byly některé bombardéry zachyceny stíhači, ti se k nimi ve finále na účinný dostřel nedostali. Obzvlášťě třeba Ki-61, ty měly maximálku kolem 580 km/h a přesto to nedaly. Jediné co mi vychází, že Doolittlovy Mitchelly musely být opravdu obzvláště vyladěny.

Netuším. Pouze odhadnu - nešlo o to, že japonská protivzdušná obrana byla cvičena na zachycení bombardérů používající jinou taktiku nasazení než Doolitlova skupina... viz "nálet" na japonsko realizovaný v 1938: https://www.warbirdforum.com/elusive.htm ... nemám dost informací, abych si vůbec troufnul spekulovat v zimě/jaře 1942 zda japonci počítali s opakováním čínského náletu s letadly z dodávek domlouvaných v 1941.

O taktice japonského teritoriálního stíhacího letectva moc nevím, ale je fakt, že Doolittleovy bombardéry upravené byly. Pokud si pamatuji, v rámci těchto úprav z nich bylo odstraněno pancéřování, vybrakováno vybavení prostorů pro posádku (pokud nebylo nezbytné pro let) a původní těžké radiostanice nahrazeny menšími. Byly sejmuty spodní střelecké věže, zadní střeliště nahrazena maketami a zbylí střelci měli snížený palebný průměr. Zdá se, že neměly ani plné posádky. Takže po odhozeni pum a spotřebování části paliva mohly být letouny poměrně lehké.
Primárním účelem ovšem nebylo zvýšení rychlosti a manévrovatelnosti, ale umožnění startu z paluby LL. Normálně by Mitchell potřeboval ke vzletu s pumovým nákladem téměř kilometrovou dráhu, což na moři nebylo možné zajistit.

Podle různých zdrojů neměl Umekawa s Ki-61 potíže jen s palivem, ale také nemohl moc střílet. Uváděné důvody se liší, buď měl potíže se zbraněmi nebo jen malé množství střeliva, které brzy spotřeboval.

Kromě toho ojedinělého setkání s prototypem Ki-61 však byla stíhací obrana japonských ostrovů zastaralá a proti moderním bombardérům neúčinná. Hlavní odpovědnost ležela na armádním letectvu, které zde mělo 4 stíhací sentai, vyzbrojené téměř výhradně Ki-27. S maximální rychlostí 470 km/h a výzbrojí dvou kulometů ráže 7,7 mm na Mitchelly prostě nestačily.
Novější Ki-43 na tom nebyly o mnoho lépe a přednostně se posílaly rovnou na bojiště. Ale B-25 na ně nad Japonskem mohly narazit. Zrovna v dubnu byla k Tokiu stažena 50. sentai k přezbrojení. Nevím kdy přesně dorazila a asi nedostali hned éro pro každého, přezbrojení trvalo zhruba 2 měsíce. Takže asi jen pár strojů se mohlo zapojit do pokusu na hon na B-25.
Ani Ki-44 nebyl k dispozici. Sice to byl jediný přepadový stíhač, který tehdy měli, ale začátky byly dost rozpačité. Jako by pořád zkoumali, jestli budou k něčemu dobrý. Od začátku války používala jediná malá jednotka skupinku předsériových strojů při útoku na Malajsii a Barmu. Možná v této fázi všechno hrnuli do útoku a neměli valný zájem o obranou stíhačku. Nebo čekali na nový motor, se kterým by konečně dosáhla požadovaných výkonů. Sice byla v únoru oficiálně přijata do výzbroje a zahájili velmi omezenou sériovou výrobu, která do srpna vyprodukovala pouhých 40 strojů. A výzbroj 4 lehkých kulometů (nebo kombinace dvou lehkých a dvou velkorážných) byla sice silnější než u starších stíhaček, ale proti moderním bombardérům slabá.
Pravděpodobnější bylo setkání s dvoumotorovým Ki-45. Od začátku roku bylo pár posláno na zkušenou do Číny a v březnu začaly přicházet k 5. sentai, působící u Tokia. Patrně jen v malých počtech, starší Ki-27 používala až do srpna. Ki-45 byl z armádních stíhaček pro B-25 nejnebezpečnější. Byl celkem rychlý a nejlépe ozbrojený.

Paradoxně lépe na tom bylo námořní letectvo, a to přesto, že na začátku války poslalo všechny své moderní A6M Reisen do zámoří. Z pozemních jednotek v samotném Japonsku zůstaly jen cvičné jednotky, vybavené staršími A5M. Také tu střídavě pobývaly 1-2 lehké letadlové lodě. I ty byly zpočátku vybaveny jen A5M. Pak Šóhó a snad i Zuihó nějaké Reiseny dostaly, Hóšó ne. Shodou okolností se situace zlepšila právě v dubnu, a to ze dvou důvodů. Za prvé, vznikla nová jednotka, 6. kokutai. V době amerického náletu měla 15 letadel. Za druhé, do Japonska se kvůli opravám vrátila letadlová loď Kaga. Její letecká skupina používala 18 letadel. Nikde jsem ale nenarazil na žádnou informaci, zda skutečně Reiseny proti B-25 zasahovaly. Pozorování amerických letců moc neberu, ono rozeznat přesně typ letadla není žádná sranda. Navíc s potkáváním japonských letadel neměli žádné zkušenosti a dá se předpokládat, že do značné míry hlásili to, co čekali že potkají.
Zato je známo, že právě Kaga a 6. kokutai se složily na zmiňovaných 24 doprovodných stíhaček pro protiútok. Je zajímavé, že pátrali jen do vzdálenosti 200 mil východně od Tokia. Neměli snad informaci od hlídkových člunů, že Američané jsou mnohem dál a severovýchodně? Možná ne. A nebo je útok zmátl a hledali další, neobjevenou flotilu.

Když to shrnu, dominantní podíl na obraně Japonska v té době měly pomalé a lehce ozbrojené Ki-27 a A5M. Z moderních stíhaček tu bylo jen zhruba 30 A6M, pár Ki-45 a možná pár Ki-43. Pak už jen pár prototypů, importovaný Bf 109E a snad i nějaké kořistní stíhačky.

Díky, pěkně shrnuto.

Uváděné důvody se liší, buď měl potíže se zbraněmi nebo jen malé množství střeliva, které brzy spotřeboval.

Možná to má co dělat s tím to:

Toho dne poručík Umekawa prováděl s jedním prototypem střeleceké zkoušky nad střelnicí armádní školy v Mitu.

Měl bych what-if dotaz. Jestli bylo zvažováno, že další B-25 budou opět startovat z letadlové lodě USN?

Např. při bitvě o Midway? Chápu-li správně, tak u Midway američané (jak USN z obou CV, tak USMC/USAAF z Midway) měli málo "vzletových drah".

Poté co z jižního Pacifiku připlula posila (Yorktown), tak se ten hrozivý poměr japonských a amerických letadel vzletových drah poněkud zmírnil. K tomuto dotazu mě inspirovalo nasazení B-26 coby torpédových letadel startujících z Midway

Prozatím jsem našel jednu věc, která popírá výše uvedenou hypotézu (B-25 bázované opět na USS Hornet a startující v nulté vlně náletu na japonskou flotilu a přeživší B-25 přistávat na Midway). Tj. proti hypotéze B-25 z Hornetu hovoří: spousta času - víc než hodina - která byla potřeba na start B-25 při Doolittlově náletu. A utratit hodinu na cosi jako "nultou vlnu" si u Midway nemohli Američané dovolit, i při započítání faktu, že B-25 měl větší dolet než SBD Dauntless.

Zemakt píše:Bylo přesně 08:20 hod., když pilot prvního bombardéru řádně „zatopil pod kotlem“. Celkem 3 400 koní obou motorů Wright R-2600-9 Double Cyclone zařvalo, a po poslední okraj palivem naplněná B-25 se na letové palubě rozjela, pomalu akcelerovala, aby za pomoci do protivětru stočeného Hornetu se posléze vznesla do vzduchu. Pro první vzlet pak bylo více než symbolické, že berany letounu svíral sám Doolittle. V tu dobu ze sebe Hornet mačkal maximum možného, přičemž jeho rychlost při plavbě proti větru činila 27 uzlů. Po úspěšném vzletu, kdy dozajista musel všem přihlížejícím spadnout kámen ze srdce, šlo vše ráz na ráz. Při cca 4minutovém průměrném intervalu mezi jednotlivými vzlety středních bombardérů, byla v 09:27 hod. letová paluba Hornetu čistá. Celá tato operace samozřejmě nepostrádala dramatických okamžiků, vč. jednoho tragického. (...)

Neplánovalo. Jen si vem, kolik času a úsilí bylo věnováno výcviku leteckého personálu, a jenž během několika málo hodin, jako bojeschopná jednotka, přestal existovat.

Dollittle byla zcela specifická a jedinečná akce.

Doolittlova akcia mala viaceré účinky.
1. demonštrovať niečo japoncom
2.demonštrovať niečo američanom
3. z vojenského hľadiska výsledok minimálny(vzhľadom na vynaložené US zdroje)
4. japonci asi nevedeli že je to vlastne "sebevražedná" misia a preto na základe toho asi museli na ostrovoch držať silnejšiu obranu a to viazalo ľudí, techniku a zdroje.