Kvůli konfliktu Íránu a USA se sešla Bezpečnostní rada státu |
LN: Blízký východ je dějištěm celé řady konfliktů, vaše země přitom za hlavní příčinu regionální nestability označuje Írán. Z čeho vycházíte?
Chomejního revoluce nastolila v roce 1979 v Íránu teokratický režim a vedla k exportu revoluce i za hranice země. Tato doktrína neuznávala hranice suverénních států a vycházela z toho, že vlastně každý šíitský muslim má podléhat íránskému režimu. To je, jako kdyby Itálie považovala za své občany všechny katolíky světa, což je samozřejmě nepřijatelné.
Vývoz islámské revoluce zakotvili i do ústavy. Íránci založili v Libanonu teroristickou organizaci Hizballáh, unášejí a zabíjejí diplomaty, podnikají atentáty v Evropě i jinde ve světě, pašují zbraně a destabilizují řadu zemí.
V našem případě mj. podnítili koncem 80. let rozsáhlé krveprolití při velké pouti do Mekky, hadždž. V roce 1996 zaútočili na Chobarské věže atd.
Toto všechno vedlo k vyostření sektářského napětí a vyprovokovalo to k násilí i sunnity.
LN: Takže tzv. Islámský stát neboli Dáeš, al Káida a další sunnitské džihádistické skupiny, které ve velkém zabíjejí a vraždí i lidi na Západě, jsou výsledkem politiky šíitského Íránu?
Ano. Kupříkladu al-Káida v roce 1979 neexistovala. Vznikla až poté, co nově založená íránská šíitská teokracie začala exportovat svou revoluci. Islámský stát vznikl v Sýrii z Fronty an Nusra, ta vznikla z al-Káidy. Íránci přitom neposlali své vojáky bojovat po boku Asadova režimu (Baššár al Asad, syrský prezident – pozn. red.) proti těmto teroristickým skupinám, ale proti umírněné opozici, čímž umožnili Frontě an Nusra a Dáeši další rozmach.
  |
LN: Promiňte, ale al Káida byla založena koncem 80. let mudžáhidy, kteří v Afghánistánu s pomocí USA i Saúdské Arábie bojovali proti tamnímu komunistickému režimu a Sovětům. Opravdu není souvislost mezi touto tehdejší politikou, na níž se vaše země podílela, a vznikem al Káidy?
Je to prostě tak, že v situaci, kdy tu byl najednou revoluční Írán s doktrínou vytvořit jeden muslimský, a to šíitský stát, se v reakci vytvořily sunnitské extremistické skupiny, které také bojovaly za to, aby vznikl jeden muslimský stát, ale sunnitský.
Pumpaři vydělali na ropné krizi. Po útoku na zařízení v Saúdské Arábii narostly ceny |
LN: Loni došlo k rozsáhlým útokům na saúdskoarabská ropná zařízení. Vy jste z nich obvinili Írán, avšak s tím, že počkáte, až tuto tezi potvrdí mezinárodní vyšetřovatelé, např. OSN. Už se tak stalo?
Vycházíme z toho, že použité zbraně pocházely z Íránu a že střely přiletěly ze severu, nikoli z Jemenu na jihu, kde se k tomu útoku hlásili húsijští povstalci. Požádali jsme proto experty několika zemí i OSN, aby celou věc prošetřili.
Nebyly to totiž útoky pouze na saúdskoarabská ropná zařízení – rakety de facto mířily na globální ekonomiku. Pokud někdo vyřadí z provozu pět procent globálních ropných kapacit, dotkne se to přece každého člověka na planetě – v Indii, Africe, Jižní Americe i v České republice.
LN: Pokud tedy nezávislí vyšetřovatelé někdy prokážou, že skutečně útočil Írán, podniknete nějakou odvetu?
My se chceme za každou cenu vyhnout válce. Jsou i jiné možnosti – např. ekonomické nebo politické sankce, konečné rozhodnutí bude na našem vedení. V každém případě ale platí, že Írán musí být za své činy potrestán.
My, Saúdové, jsme proti Íráncům za 40 let jejich režimu nevystřelili jedinou kulku. Oni vraždí, vyzbrojují teroristy a destabilizují region. Pokud tedy Íránci chtějí vztahy s námi vylepšit, musejí toto chování změnit.
LN: Íránci ale také mají řadu výhrad k počínání Saúdské Arábie. Připomínají, že většina teroristů z 11. září byli Saúdští Arabové, zatímco Íránec žádný, spojují rozmach al Káidy a dalších sunnitských džihádistických skupin s podporou vaší země. Vy nemáte něco, co byste mohli nabídnout Íránu, třeba jako vstřícné gesto?
My jsme utrpěli celu řadu útoků od al Káidy a Dáeše, více se jich stalo možná jen v Sýrii. Útoky byly i proti Iráku a řadě dalších zemí. Írán se naproti tomu terčem al Káidy nebo Dáeše nestal nikdy…
Ádil al-Džubajr, ministr zahraničí Saudské Arábie s novinářem Břetislavem Turečkem.
LN: … v létě 2017 teroristé Islámského státu zaútočili v Teheránu i na parlament, bylo asi 20 mrtvých…
To říká Írán, že zaútočil IS, ale důkazy jsme neviděli. Zato my jsme byli napadeni snad stokrát, vůdcem al Káidy Usámou bin Ládinem a pak jeho následovníky. Cílem těchto sunnitských džihádistických skupin totiž není ovládnout Írán, ale Saúdskou Arábii.
LN: Když Saúdská Arábie zahájila invazi do sousedního Jemenu, aby podpořila tamní vládu v boji s húsijskými povstalci, někteří saúdskoarabští činitelé slibovali, že to bude trvat pár týdnů. Ta válka už ale trvá bezmála pět let…
Spojené státy, jediná současná supervelmoc, přišly do Afghánistánu v roce 2001, takže teď tam jsou už 18 let. Mají přitom kolem sebe koalici nějakých 40 až 50 dalších zemí, včetně velmocí, jako je Spojené království. Američany vytvořená koalice k boji proti IS v Sýrii a Iráku má dokonce na 70 členů a práce také není dokončena.
Naproti tomu za námi v Jemenu stojí koalice deseti rozvojových zemí, snažíme se také limitovat bojové akce, abychom minimalizovali jejich dopady, v tuto chvíli jsme je omezili si o 80 procent.
Mezitím dochází na jistá opatření k vybudování vzájemné důvěry, začíná se naplňovat stockholmská dohoda, v Jemenu se otevřela některá letiště a přístavy, došlo k výměně zajatců – a to vše by mělo vést k utlumení konfliktu a snad i k politickému vyřešení jemenské krize pod patronátem OSN. My jsme přitom tu válku nezačali, my jsme nesvrhli legitimní jemenskou vládu – to udělali húsijští povstalci podporovaní Íránem.
LN: V případě Jemenu svou podporu vlády zdůvodňujete tím, že jde o vládu mezinárodně uznanou. V Sýrii ale naopak podporujete ozbrojenou opozici, která se snaží mezinárodně uznanou vládu Baššára Asada svrhnout. Jakou to má logiku?
Náš postoj je takový, že své vedení by si měli v rámci politického procesu vybrat samotní Syřané. Byl vytvořen výbor pro sepsání nové ústavy, pak by se o ní mělo hlasovat, potom by mělo pod mezinárodním dohledem dojít na volby. Co se týká bezpečnostních otázek, prosazujeme návrat uprchlíků, amnestii, propuštění zajatců a poválečnou rekonstrukci země.
LN: Někteří izraelští politici se chlubí zákulisním zlepšováním vztahů mezi svou zemí a Saúdskou Arábií. Přehánějí, nebo opravdu svým způsobem opouštíte Palestince?
My s Izraelem nemáme žádné vztahy. Naší dlouhodobou pozicí je, že Izrael může mít dobré vztahy se všemi arabskými státy, až bude spravedlivě vyřešen jeho konflikt s Palestinci. A toto řešení musí zahrnovat vznik palestinského státu s hranicemi z roku 1967, třeba s malými úpravami, a Jeruzalémem jako jeho hlavním městem. To vše odpovídá rezolucím OSN a náš postoj se v tomto nijak nezměnil.
LN: Pojďme k reformám, jež ve vaší zemi několik let probíhají, nazval jste je revolucí…
Říkejme tomu raději evoluce... (smích)
Senát USA žádá Trumpa, aby prověřil saúdského prince Sálmana v kauze Chášukdží |
LN: Dobře, tak i když je to jen evoluce – nevyvolává odpor konzervativních sil? Panuje na reformách korunního prince Muhammada bin Salmána celospolečenská shoda?
Reformy, které mají posílit a diverzifikovat naši ekonomiku, posílit roli mládeže a žen, přinést do království nové technologie a inovace – to všechno bude znamenat zlepšení situace mladých Saúdských Arabů – vždyť 70 procent obyvatel naší země je mladších třiceti let.
Žádnou skutečnou opozici vůči těmto reformám opravdu nemáme. Mladí moc dobře vědí, jak vypadá okolní svět. Na 600 tisíc Saúdských Arabů studovalo v posledních patnácti letech v zahraničí. Vracejí se a přinášejí si zkušenosti a tomu odpovídající vize.
Pokud chci vzít svou dceru na fotbal, proč kvůli tomu mám jezdit do Spojených arabských emirátů (SAE) a nemůžu ji vzít na stadion v Rijádu? Pokud chce zkusit paragliding, proč má cestovat do Švýcarska, když máme krásné hory doma? Proč bych nemohl jít se svou manželkou na muzikál ve své vlastní zemi?
Zkrátka mnoho restrikcí, které donedávna platily, už neodpovídá době.
LN: Ale ve vládnoucím domu Saúdů je pořád dost vlivných lidí, kteří v minulosti tyto restrikce uplatňovali. Ani oni se neozývají?
Máme krále a korunního prince – to je naše vedení. Štěstí je, že korunnímu princi je 34 let, takže má velmi blízko k těm 70 procentům mladých. A ve svém reformním programu má plnou podporu otce, krále Salmána.
Stáváme se tedy vůdčí umírněnou silou. Což má mezinárodní přesah. Pokud nějaký ozbrojenec kdesi v Afghánistánu uvidí, že i tak významná země, jako je Saúdská Arábie, jde cestou umírněnosti, těžko už ho napadne vyhodit do vzduchu starověké sochy buddhů, jako to udělal afghánský Taliban v roce 2001.
LN: Takže souvislost mezi politikou Saúdské Arábie a počínáním Talibanu před nynějšími reformami existovala? Koneckonců Saúdská Arábie byla spolu s Pákistánem a SAE jedinými zeměmi, které uznaly režim Talibanu coby afghánskou vládu…
Ale s Talibanem měly kontakty i jiné státy, včetně USA. Vzešel z hnutí protisovětských mudžáhidů v Afghánistánu, kteří byli podporováni především Spojenými státy a Saúdskou Arábií.
Chci ale říci, že jestliže díky reformám bude naše země, která je kolébkou islámu a kde jsou dvě nejposvátnější místa tohoto náboženství, i při pohledu zvnějšku moderní a prosperující, umírněná, bude to důležitý signál i pro ostatní části muslimského světa a snad i příklad k napodobení. Extremismu lze vzít vítr z plachet jedině prosperitou a otevřeností.
LN: Došlo tedy v Saúdské Arábii k nějakému zpytování svědomí ohledně minulosti?
Pokud například neposílí postavení žen, polovina obyvatelstva zůstává neproduktivní. Bez revize školství, náboženského systému či médií není možné zemi posílit. Abychom uspěli, musíme být normální zemí, kde normální lidé žijí normální životy.
