Nejpracovitější tým, u kterého jsme byli, říkají kondiční trenéři
Jaká panuje zatím s kondičním soustředěním spokojenost z pohledu těch asi nejpovolanějších – kondičních trenérů?
MT: „Co můžu říct já, tak skvěle. Je tady báječné zázemí, skvělá posilovna, skvělé hřiště, krásné běhání na pláži, takže za mě absolutní spokojenost. Je to jedno z nejlepších zázemí, jaké jsem za dobu, co dělám kondičního trenéra, zažil.“
AP: „Já můžu jenom souhlasit, tady není co dodat. Kluci pracují skvěle, jako ostatně pokaždé, jsou tu výborné podmínky, dobrá nálada a všichni jedou naplno. Zatím se nám naštěstí vyhýbají i nějaká zásadní zranění, takže všechno funguje.“
Aleš Píta a Martin Třasák na právě probíhajícím kondičním soustředění v Marbelle.
Vyjít si vstříc s trenérem, to je rozhodující.
V čem vlastně spočívá práce kondičního trenéra v týmu Jindřicha Trpišovského?
MT: „Vždycky záleží na tom, když kondiční trenér přichází k týmu, aby vycítil z trenéra, co má on za představu. Myslím si, že s trenérem Trpišovským jsme si sedli už od začátku v tom, kdo co chce a co on si přeje, abych pro něj dělal, takže v tom žádný problém nebyl.“
AP: „Já se s Jindrou znám dlouho a když jsem sem měl přijít doplnit Martina, tak jsme dopředu věděli, jaká bude moje role. Třasi je spíš na ty věci s balonem a na hřišti, já ho doplňuju věcmi v posilovně nebo individuálním tréninkem – prevence zranění a tak dále. Takže společně jsme sehraní, což se od nás i očekávalo. V sezoně dostáváme maximální možný prostor, i když teď to s Ligou mistrů a celým tím režimem bylo náročné a čistě na kondici jako takovou nebylo zas až tolik prostoru.“
Aleši, vy jste doplnil tým později, bylo to i z důvodu, že Martin je „praktik“, bývalý hráč, a vy víc „teoretik“, který prošel více sporty?
AP: „Hlavní bylo, že na takovéhle úrovni se to v jednom dá dělat jenom těžko. Ta práce je specifická, a když chcete hráčům dát určitý servis, tak jeden kondičák je málo. To je jedna věc. Druhá je ta, že se pak můžeme věnovat i hráčům, kteří nejedou na výjezd, že můžeme být rozdělení na dvou místech. To, že se každý z nás specializuje na něco jiného, je jenom ku prospěchu věci.“
MT: „My jsme se i předtím trochu znali. Aleš je za mě skvělý člověk i skvělý parťák do práce. Skvěle si rozumíme a doplňujeme se. To, že jsem hrál v minulosti fotbal, mi pomáhá vycítit z kluků, co s nimi dělat na hřišti, co je „baví“, ale aby to zároveň bylo náročné. Za mě to je skvělá spolupráce, která po všech stránkách funguje.“
Martine, vy jste tady celé dva roky, za tu dobu se prostřídalo velké množství hráčů, mění se i jejich fyzická připravenost?
MT: „Když jsme sem přicházeli před dvěma lety, měli jsme určitou představu o trénování. Tu má každý trenér jinou. Já jsem trenéra Trpišovského zažil v Liberci půl roku, a tak nějak jsem vycítil, jakou má představu. Chce v tréninku pracovat ve vysoké intenzitě, to samé v zápase. Kdyby tím pádem nebylo to první, tak je něco špatně.“
Jak jste vy, Aleši, sledoval fyzickou připravenost týmů Jindřicha Trpišovského „zvenčí“. Vždycky šlo o něco, co bylo vidět na první pohled?
AP: „Já jsem s Jindrou před x lety spolupracoval, pak jsem byl mimo Českou republiku, takže od Žižkova dál jsem s ním nebyl v kontaktu. To, že to dělají jinak, jsem asi věděl už dřív, ale neměl jsem šanci sledovat tolik český fotbal. Pak když jsem přišel do Slavie – nejdřív k mládeži – tak jsem samozřejmě slýchal, že to jsou s nimi náročné tréninky, takže mě to nepřekvapilo. Taky jsem věděl, do čeho jdu, a byla to jedna ze zásadních věcí, proč jsem k áčku šel. S Jindrou jsem se znal a věděl jsem, co od toho čekat. Vyjít si vstříc s trenérem, to je rozhodující.“
Martin Třasák a Aleš Píta po zisku Československého superpoháru v létě 2019.
Důležitá je typologie hráčů
Je podle vás fyzická náročnost cesta současného fotbalu?
MT: „Jednoznačně. Všichni vidíme, jak se ten fotbal vyvíjí, a tady je hrozně důležité dát tým typologicky dohromady. Vzít sem hráče, kteří na sobě chtějí makat a kteří mají nějaké dispozice pro ten světový fotbal. Tady musím říct, že i kdy to někteří kluci zezačátku špatně kousali, tak se přesvědčili, že to je jediná správná cesta, jak se neustále zlepšovat a hrát fotbal ve vysoké intenzitě, jako je tomu ve světě. Myslím si, že teď po výsledcích v Evropě se kluci přesvědčili, že to jinak ani nejde.“
AP: „Typologie hráčů – ať už pro styl fotbalu, který trenér chce, nebo pro tu náročnost – je rozhodující. V tom je ta Jindrova výjimečnost. Nebo Honzy Nezmara, nebo vlastně celého realizačního týmu, který je schopen si vybrat hráče, kteří chtějí hrát náročně a kteří ty intenzity přijímají. Bez toho, aby hráč sám chtěl, se to dělat nedá.“
Kdo z hráčů za vámi třeba nejčastěji chodí, že si chce přidávat?
AP: „Tohle nese v každé fázi přípravy každý hráč trochu jinak. Jsem tu sice trochu kratší dobu, ale za mě je to rozhodně nejpracovitější tým, u kterého jsem kdy byl. Přidávají si všichni, až je to někdy obdivuhodné.“
MT: „Z pohledu kondičního trenéra je v takovém týmu radost pracovat. Když vidíte, že ten hráč za vámi sám přijde, že se chce zlepšovat, tak to je největší odměna. Že to asi děláme dobře, a proto za námi chodí. To je na tom to hezké.“
AP: „Když hráč chce, tak je to úplně jiné, než když jste jeho „nadřízený“ nebo když to dělá z povinnosti. Když se vrátím k té intenzitě a nasazení, tak to nejde trénovat, když se to nedělá na sto procent. A na sto procent to každý dělá jenom sám za sebe. Nikdy na tom hráči nevidíte, jestli to dělá na sto procent nebo na devadesát. A když to dělá na devadesát, tak se neposouvá. To je na každém z nich, a v tom je výjimečnost těch hráčů tady.“
Martin Třasák a Petr Ševčík po zápase Evropské ligy na Chelsea.
Naběhané kilometry? Je třeba dívat se víc do hloubky.
Velké téma byly naběhané kilometry v evropských pohárech, jak se vám ty ohlasy poslouchaly?
MT: „Asi každému by se to poslouchalo hezky, zvlášť, když vás pochválí takoví trenéři – co jméno, to top trenér. Člověka to těší, to samozřejmě. Ale je to všechno i o výsledcích. Co se týče naběhaných kilometrů, záleží pak, v jaké je to intenzitě, jakém objemu, ale je to hezké poslouchat.“
AP: „Ono je tam spousta dalších parametrů, na které my se díváme. Veřejnost obecně vidí ty kilometry, ale my musíme vidět i to další – sprinty, akceleraci – všechno, co to utváří. Vždycky to musíme brát takhle, protože jenom naběhané kilometry sice říkají, že na tom kondičně nejsme špatně, ale vždycky je prostor se zlepšovat. Pro nás je to samozřejmě velké uznání, ale je potřeba se na to dívat víc do hloubky.“
Už jste mluvili o hráčích, jak je důležité jejich mentální nastavení, ale neméně důležitá je asi souhra celého realizačního týmu?
MT: „Takovou spolupráci a takovou soudržnost, jako je mezi maséry, fyzioterapeuty a trenéry tady, jsem jinde snad nezažil. Myslím si, že je to strašně důležité a že od toho se odvíjejí ty úspěchy, kterých jsme tu zatím dosáhli.“
AP: „Pro dobrý kondiční trénink a dobrou kondici potřebujete mít v první řadě dobrou regeneraci, potažmo rehabilitaci. A to si myslím, že je u nás na fantastické úrovni. Zatížit hráče umí každý, ale zatěžovat ho dlouhodobě bez takového podpůrného týmu nejde. Parta je tu skvělá, a to je další důležitá věc.“
Letos jste poprvé zařadili do tréninku třeba vesty. Jak se díváte na podobné „techniky“ ve vaší práci?
AP: „Myslím si, že je to jenom podpůrný prostředek, my z toho využíváme jenom některé věci. My s tím začínáme a všichni v realizačním týmu jsme nastavení na to, že je to podpůrná věc. Není to dogma, a spíš nám to pomáhá lépe identifikovat zatížení v trénincích.“
MT: „Za mě to jsou pořád jenom čísla. Pravda leží na hřišti a tam se to všechno ukáže.“
