Proč je důležité, že se blíží objasnění Kuciakovy vraždy

Slovenská média oznámila, že jeden ze zatčených v případu vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové označil za objednavatele činu místní vlivnou figuru Mariána Kočnera. Novinář o něm opakovaně psal a Kočnerovi se to nelíbilo. Slovenská kauza tak dostala stejné kulisy jako šestnáct let starý příběh Karla Srby, který byl odsouzený za to, že si objednal moji vraždu. Tak trochu osobní rozhovor s někdejším vyšetřovatelem kauzy Srba o podobnostech obou případů, policejní taktice a o tom, proč je důležité, aby podobné činy nezůstaly bez trestu.

Aktualizováno 13. 1. 2020: V Bratislavě dnes začal soud s lidmi, kteří jsou podle slovenské prokuratury zodpovědní za smrt novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnířové. Mezi obžalovanými je i podnikatel Marián Kočner.

Oba jsme tehdy ve čtvrtek ráno jeli autem, oba poslouchali rádio. Ve chvíli, kdy moderátorka oznamovala, že slovenská policie považuje za podezřelého objednavatele vraždy novináře Kuciaka podnikatele Kočnera a motivem byla Jánova práce, napadlo nás to samé.

“Trochu mi ta kauza Kuciak připomíná jednu kauzu, kterou jsem kdysi dělal,” stálo v sms zprávě, kterou mi poslal Hynek Vlas.

Býval roky policistou, vyšetřoval mafiány a mimo jiné pracoval na případu Karla Srby. Bývalého tajemníka ministerstva zahraničí a vojenského špiona, který si podle soudu v roce 2002 objednal moji vraždu. Motivem byla pomsta za články, které jsem o něm napsala a obava, co všechno ještě může být zveřejněno. Celá akce podle soudu selhala, protože najatý vrah známý pod přezdívkou Citron selhal a místo vraždy všechno udal na policii.

V Kuciakově kauze zase dnes promluvil jeden ze zatčených Zoltán Andruskó, který má status spolupracujícího obviněného. Do policejního protokolu podle Denníku N nadiktoval policistům jako objednavatele vraždy podnikatele Mariána Kočnera. Muže, jehož podezřelé praktiky novinář Kuciak popisoval a jemu se to nelíbilo.

Kontext:

Pohled na titulní strany slovenských novin den po vraždě Jána Kuciaka. Zdroj: Twitter Miro Kerna, novináře Denníku N

» Odkud přiletěla kulka

» Novináři jako hybridní hrozba. Udání od ministra

» Soudce Baxa: Co vadí autoritativním vůdcům? Nezávislé soudy,média a parlamenty

» Březnový magazín Neovlivní.cz: Média pod palbou

Oba případy jsou si podobné i v tom, že v nich klíčovou roli sehrály ženy. V případě Srby to podle rozsudku byla Eva Tomšovicová, kdo Srbovo přání začal realizovat a shánět vrahy. V případě Jána Kuciaka to zase byla Alena Zsuzsová, kdo se obrátil podle tvrzení zatčeného Andruska do podsvětí se žádostí o sjednání vraždy.

Co jste si pomyslel, když jste v rádiu slyšel, že jeden ze zatčených na Slovensku promluvil a označil za objednavatele vraždy podnikatele Kočnera?

První co bylo, že jsem to těm slovenským policajtům hrozně přál. Že se jim to povedlo. Co si pamatuji, když jsme s nimi v minulosti spolupracovali, vždycky byli výborní. A pak jsem přemýšlel o tom, jak moc je důležité, že se jim to povedlo. Nejen pro rodiny těch dvou zastřelených, nejen pro policii. Ale pro celou slovenskou společnost.

V jakém smyslu?

Čas od času přijdou přelomové kauzy, které hýbou celou společností. Rozkmitají politiku, rezonují mezi lidmi, napříč celou společností. A tyhle kauzy se prostě musí objasnit. Musí se vysvětlit a musí se potrestat ti, co je mají na svědomí. Když se to nepovede a neudělá se to, táhne se to v té zemi strašně dlouho a má to obrovsky negativní dopady. Proto je to skvělá zpráva a já těm poldům tleskám.

Jaké takové kauzy s negativním dopadem zůstaly u nás?

Bohužel jich je hodně. Když pominu ty hospodářské, tak z těch násilných, které zahýbaly společností, jsou to všechny okolo Františka Mrázka. Jeho vražda. I všech těch ostatních kolem. Namátkou Antonín Běla, Jakub Konečný, Petr Šebesta. Ale zejména jde o tu Mrázkovu vraždu, protože její vyšetření bylo z mého pohledu pro společnost důležité i s ohledem na jeho vliv. Bohužel ale v Česku asi navždy zůstane ten stav, že se to nepovedlo. A lidé si pak dál mohou špitat, že se třeba nechtělo, že byla policie rozhádaná, justice rozhádaná a ty politické tlaky do toho. Zkrátka je to špatný signál do budoucna. Že se takový věci dělat můžou, že to vrahům projde. A to si nemůže žádný stát dovolit. V normálním státě se takové věci prostě nesmí dělat, vrazi patří do vězení. Tečka.

Policie už oznámila, že motivem vraždy Jána Kuciaka a jeho přítelkyně byly jeho články. Teď byl jako hlavní podezřelý označený člověk, o kterém novinář dlouhodobě psal. To je dost podobné jako…

…jako kauza Srba. Ano. I z toho mála, co člověk ví, mi to přijde jako docela podobný příběh. V tom motivu, způsobu provedení. Obě kauzy spojuje na první pohled tak trochu princip dokonalého zločinu: jeden to vymyslí, požádá druhého, ten si najme třetího, navzájem se neznají, každé to patro je jiné. V tom jsou oba případy shodné. Akorát, že tehdy ve vašem případě to nedošlo do finále. Naštěstí. Kuciakův příběh je podobný i v tom, že novinář šel do nějakých elit. Chtěl o nich psát, o tom, co páchají, a narazil. V jeho kauze je ale ještě k tomu všemu hrozné, že se vědělo o výhružkách proti němu. Vědělo se, že to může být nebezpečné. A neudělalo se nic. A stalo se to, co se stalo.

Mluvíte o tak trochu dokonalém zločinu, ale v případě Karla Srby a nyní i vražd na Slovensku přece ten řetězec nakonec selhal a někteří lidé promluvili. Na Slovensku jeden ze zatčených, v Česku hned dva články toho řetězce.

Nezapomínejte, že stejně jako na policajty, i na ty podezřelé to byl poslední měsíce strašný tlak. Zažívali něco velmi tísnivého. Věděli, co mají za sebou, že to může prasknout. A když už se to pak stane a začne zatýkání, jede každý sám na sebe. Každý hraje o své triko a svojí výši trestu. Společné dohody se v takových kauzách neuzavírají. Každý hraje sám na sebe: buď velký trest nebo doživotí. A to je setsakra rozdíl.

Slovenská policie před časem zveřejnila identikit muže, který podle ní mohl o případu něco vědět a žije prý v Česku. Pak tvrdila, že to byl taktický manévr. Co to přesně znamenalo?

Z mého pohledu chtěli to prostředí rozhýbat, něco zjistit, něco ověřit. To se tak dělá, že policajti čas od času pustí na veřejnost kachnu a čekají na reakci. A zbytek bych nerad prozrazoval. Prostě si myslím, že když to pouštěli do světa, už o té skupině, kterou následně zatkli, věděli. A čekali, jak zareagují.  A nepochybně ta reakce přišla.

Od vraždy Jána Kuciaka a jeho partnerky uplynulo už osm měsíců. Bývá přece skoro vždycky pravidlem, že co se nepodaří vyšetřit hned, už se dokazuje jen obtížně. Naděje s časem klesá. Jak to, že se to tady povedlo?

Je pravda, že to pravidlo platí, že se vyplatí zatýkat rychle. Ale myslím, že slovenští policajti to už museli delší dobu vědět. Že tu horkou stopu měli a potřebovali jen čas, aby důkazy posbírali a měli nabito. Myslím, že tak v polovině doby už museli ty verze zužovat a více méně věděli, odkud vítr fouká. Časově to je úplně akorát. Někdy to prostě není jednoduché poskládat.

Veřejnost byla ohledně objasnění těchto vražd spíše skeptická, pozůstalí dávali najevo, že nemají v policii důvěru. Vy jste jim věřil?

Ano, věřil jsem i doufal. To, že jsou policajti v době vyšetřování skoupí na slovo, nic neříkají a jenom se ptají, jsou strozí, tak to neznamená, že nepracují. Naopak. Nemůžou všechno troubit do světa. Takhle to nefunguje. Tady to byla spíš spojitost s politikou, co do toho vnášelo nedůvěru. Byl to tlak na premiéry a ministry vnitra, že ty vraždy jsou důsledkem toho, jak oni se zhostili svých funkcí a jak tu zemi vedou. Ale obyčejní policajti v takových hrátkách zpravidla nejedou.