Helenu Válkovou hájit nikdo nemohl. A nechtěl

Leckdo ještě v pátek večer kroutil hlavou nad tím, že Helena Válková sice už vzdala úmysl stát se ombudsmankou, jenže to podle ní bude prý záležet na prezidentovi. Ale pokud sama uznala, že je její kandidatura obecně neprůchodná, pak by ji hlava státu těžko mohla cokoli vnucovat.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva a exministryně spravedlnosti Helena Válková

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva a exministryně spravedlnosti Helena Válková | Zdroj: Úřad vlády ČR

Z dialogu v České televizi s chartistou Jiřím Gruntorádem, který po věznění trávil tři roky v takřečeném ochranném dohledu, plynulo, že nevidí problém ani v tom, že zákon carsko-sovětského typu obhajovala.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Válkovou hájit nikdo nemohl. A nechtěl

A dokonce ani v tom, že na toto téma uveřejnila v odborném tisku článek, pod kterým byla spolupodepsaná se stalinistickým prokurátorem Josef Urválkem. O kterém hned po propuknutí kauzy navíc říkala, že počátkem 70. let neměla zdání, o koho jde. Čemuž se nikomu soudnému nechtělo věřit.

Smrtící spoluautor

Na obrazovce přišla s tvrzením, že ji pro výkon postu veřejného ochránce diskvalifikuje toliko někdejší členství v KSČ. K čemuž by se dalo dodat – ano, to také, protože šlo o osobu pracující v justici, totalitním režimem tak mohutně zneužívané.

Obhajovala institut, který KSČ zneužívala k šikaně disidentů. ‚Nehorázná lež,‘ reaguje Válková

Číst článek

Ale horší je samozřejmě problém s hájením ochranného neboli prokurátorského režimu, který nebylo těžké nahlédnout jako režimem vítaný nástroj k postihu politicky nepohodlných.

Nu a vysloveně vaz lomící je ono Urválkovo spoluautorství. I když možná jen formální a někdejší mladá a zřejmě snaživá juristka, nynější vládní zmocněnkyně pro lidská práva s Urválkem na článku nijak intenzivně nespolupracovala. Jenže co naplat – jejich jména jsou černé na bílém vedle sebe.

Zbývající otázky

To je káva strašlivě silná takřka pro každého. I když pár výjimek by se asi našlo, a nejspíš netřeba jmenovat. Ale Urválek je doslova a do písmene symbolem protiprávnosti.

Tak ho vidí premiér a předseda hnutí ANO, který členku svého hnutí odepsal coby možnou ombudsmanku vlastně okamžitě. A stejně tak Urválka vnímá prezident. Jemuž právě vadí, že Válková hrozivou figuru ze stalinsko-gottwaldovské éry zlehčuje.

A když nemíní kandidaturu Válkové, jíž původně navrhl, stahovat, dává najevo, že to očekává přímo od ní. Ona o tom zatím jen mluvila. Ale na výběr a nějaké vyčkávání nemá. Těžko se navíc udrží i ve funkci zmocněnkyně pro lidská práva. Mimochodem - když se jí loni v květnu stala, z příslušné rady nesouhlasně odešel jiný disident, Daniel Kroupa.

Válková k nařčení, že šikanovala disidenty: Někdo mě chce politicky poškodit, zvažuji žalobu

Číst článek

To musí být jasné i Andreji Babišovi, který naopak může na pohled velkoryse akceptovat prezidentův nápad nominovat na ombudsmanku sociální demokratku Kateřinu Valachovou. Jíž ovšem nejprve musí někdo navrhnout.

Prezident se asi věcí už zaobírat nebude a nechá to na Senátu. Pokud ten zase akceptuje návrh od šéfa ČSSD Jana Hamáčka.

Na prvý pohled těžko uvěřitelná kauza Válková-Urválek přišla rychle, nečekaně a také reakce byly expresní. Ve vzduchu zůstávají pouze otázky, jak to, že se inkriminovaný článek objevil až nyní. A ne když Válková nastupovala před šesti lety do čela resortu spravedlnosti.

A konečně i to, že ve svém tahu za ombudsmanským postavením jakoby zapomněla jak na svůj kariérní postup vyztužený legitimací KSČ, tak na JUDr. Urválka. Zcela přece nezapomenutelného.           

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme