Do akce v pondělí nevyrazili. Kamiony ano, auta ano, oni ne! Zrušenou 8. etapou uctili motorkáři na Rallye Dakar památku Paula Goncalvese, jenž zahynul při nedělním incidentu na trase z Rijádu do Wadi-Al Dawasiru… a slavná soutěž zase jednou ukázala svá nebezpečí. Jestli je navíc Dakar tím nejextrémnějším podnikem světa, pak právě palba řady motorkářů tuto hranu ještě víc posouvá.
Už vloni se nechal Heinz Kinigadner, sedminásobný účastník Rallye Dakar slyšet: „Kvalita motorek je dnes extrémně vysoká. Kvalita jezdců též. A kombinace těchto dvou aspektů posouvá Dakar do sféry, kde už není bezpečná. Současní závodníci jezdí na trati neuvěřitelně rychle, aniž by věděli o všech nebezpečných místech.“
Přidal něco o ruské ruletě a titulek článku na webu Hartenduro.at tehdy zněl: „Musíme zpomalit Dakar.“ V závorce však přeci jen zároveň zůstalo: „Proč to ale v roce 2019 nenastane.“
Nenastalo to ani letos a zřejmě nenastane ani za rok. Tohle je jiný svět. Svět Dakaru na plné pecky. Svět optikou motocyklových gladiátorů, na něž i legendy v autech či kamionech koukají s obdivem a respektem. „Ano, pokud chcete být ve špičce, musíte tu ztratit zábrany,“ uznal i jeden z nich Martin Michek.
Někteří jsou součástí továrních týmů. Jiní zase tvoří součást výběru, kde startují i kamiony nebo čtyřkolky. A pak jsou i ti z kategorie Malle Moto, co jedou na vlastní pěst, spí na karimatce, vše si spravují sami a jejich celé vybavení tvoří 80litrová bedna a taška, do níž si musí zabalit oblečení, náhradní helmu, hygienické potřeby, díly a organizátoři jim ji pak vždy dovezou do cíle etapy.
Ať tak či tak, všichni do jednoho vyráží za úsvitu do dun, kde nasazují v rychlosti přes 140 km/h život. Občas nevyspalí, občas pomlácení, bez jakýchkoliv ochranných plechů kolem sebe…a jakou palbu přitom jezdí tovární jezdci v top 15, to už je panna nebo orel.
Jen při záběrech na jejich tancování v nerovném, uskákaném terénu tuhne krev v žilách.
„To už je podle mě za hranou. Takový Toby Price, který minulý rok vyhrál, to odjel se zlomeným zápěstím na plynu. Na vlastní oči jsem ho viděl dvakrát v cíli, když dojel a jakmile mu ten adrenalin přestal působit, tak ani nebyl schopný si sám sundat přilbu. A s tímhle vyhraje Dakar,“ divil se též český fotograf Marian Chytka. „Tito borci jsou fakt mimo – vlastně ani nevědí, kam jedou, protože ne všechno v tom road booku je, teď tam může být nějaká díra, kterou nemusí vidět… nevím, co je nebezpečnější než jízda na motorce na Dakaru. Bavil jsem se o tom i s Peterhanselem, který Dakar na motorce šestkrát vyhrál, a sám mi říkal, že co dnešní kluci jezdí, je až nesmysl.“
Nedělní úmrtí Paula Goncalvese proto všemi otřáslo. Nebyl to žádný zelenáč, ale třináctinásobný účastník, vítěz tří etap, druhý muž z roku 2015 a kamarád všech, co vždy druhým pomohl. Jeho kolega Matthias Walkner se nechal slyšet, že chtěl i letos skončit. „Před několika dny mi říkal, že je to jeho poslední sezona,“ vzpomínal. Zároveň ale přiznal, že Dakar v Arábii je někdy až krutě rychlý.
„Jeli jsme v té etapě pět set padesát kilometrů za čtyři a půl hodiny! Myslím, že to byla nejrychlejší speciálka mého života. Dosáhli jsme průměru asi 125 km/h. Přitom devadesát procent se jelo mimo cesty ve volném terénu a v písku je v tak vysoké rychlosti všechno hůř vidět. To už je na hranici. I ta nejmenší chyba může mít opravdu hrozné důsledky,“ popsal Walkner osudný den, rovněž piloti automobilů přiznali, že to připomíná dálniční závod a i bývalý český závodník Ondřej Klymčiw měl v povídání na stránkách Garáž. cz jasno:
„Přestože na trati nejsem, považuji to za velké selhání v přípravě a výběru trati. Diváci u televize a snad i někteří sponzoři chtějí vidět videa, kde jsou dlouhé skoky na motorce v rychlostech přes 150 km/h, kde auta jedou v rychlém smyku a kde létají kamiony vzduchem, ale není to dobře. V této rychlosti už nepředvedete žádné jezdecké umění, to prostě jen zavřete oči a držíte plyn.“
Z piety, úcty a kvůli psychickému otřesení proto v pondělí nikdo na motorku nesedl. Osmá etapa se motorárkářům a čtyřkolkářům kolem Wadi Al-Dawasiru zrušila. V úterý ale už budou muset jet dál. Dalších 415 kilometrů ostrého tempa. Do konce Rallye Dakar zbývají ještě čtyři etapy a statistika jejich disciplíny mluví, že závod dokončí zhruba jen polovina, než se představí na startu.
Vloni z původních 137 borců dojelo 75. Letos zatím zůstává ve hře 103 účastníků ze 144.
Kdo to chce odjet, může jet opatrněji. Jenže kdo chce vpřed, musí riskovat na úkor druhého. „Já jedu 70, 80 procent, chci především dojet. Snažím se především nespadnout. Mohl bych jet rychleji, ale to se pak prostě stupňuje to riziko. Mně je jedno, jestli dojedu dvacátý nebo šedesátý. Chci hlavně dojet. A v cíli budou hlavně ti, kteří se soustředí na dojetí, ne na co nejlepší umístění ve výsledkové listině,“ mínil pro Garáž.cz Jan Veselý jedoucí v Malle Moto.
Martin Michek, aspirující z aktuálního 14. místa na post nejlepšího nováčka a do budoucna cílící na smlouvu s továrním týmem však už před startem dal jasně najevo. „Nejsem člověk, který by se jel jen koukat. Jedu tam závodit!“ A proto zůstane Rallye Dakar na motorce palbou i dál…
Témata:
smrt, motorismus, dakar, motocykly, nebezpečí, sport, Ondřej Klymčiw, Martin Michek, Jan Veselý, Rallye Dakar, Rijád, Arabský poloostrov, Sport na Heureka.cz
Související články
