Kdysi dávno existovaly časy, kdy mezi lidmi panovala celá řada mýtů a polopravd. Tak například se myslelo, že ženy mají prožít svůj život doma, se svým mužem a dětmi, protože jejich těla jsou příliš slabá a nezvládla by každodenní zaměstnání. Ženy se tomu jen ušklíbly, zatopily v kamnech a vydaly se s desetilitrovým džberem pro vodu k nedaleké studni... No a některé z těchto dam se - kromě svých denních povinností kolem rodiny a domu - zvládly ještě prosadit ve společnosti. Šlo to pozvolna a začínaly většinou od nuly, ale nakonec se z nich staly uznávané vědkyně, političky nebo třeba spisovatelky. O momentu, kdy si uvědomíte, že od života chcete něco víc než jen sedět doma a čekat, je sbírka esejů Feministky nenosí růžovou a jiné lži, kterou sestavila Scarlett Curtisová a již vydalo nakladatelství CooBoo.

Kniha je sice rozdělena do několika oddílů (Osvícení, Hněv, Radost, Poetická vložka, Akce a Vzdělání), ale eseje spíš spojuje silné téma, než že by se daly takhle jednoduše rozdělit do kapitol. Většina autorek esejů popisuje moment, kdy si uvědomily, že se staly feministkami. Kniha tak uznává pravdu Simone de Beauvoirové, že ženou se člověk nerodí, ale že se jí stává. Některé eseje působí nevěrohodně (Helen Fieldingová a její esej psaný optikou Bridget Jonesové), ale největší síla je v těch, jejichž autorky čtenáře seznamují s nějakým vlastním projektem, aktivitou či názorem.



Tím se pozvolna dostávám k autorkám jednotlivých textů. Jejich záběr je totiž opravdu široký: najdete tu slavná britská jména (Helen Fieldingová, Emma Watsonová nebo Keira Knightleyová), ale i jména, která česká široká veřejnost obecně nezná - britské komičky, novinářky nebo aktivistky a malinko pak možná překvapí zástupkyně z Afriky (Chimwemwe Chiwezaová). Díky autorské pestrosti nahlédneme do celé řady témat, která v současnosti hýbou britským feminismem. Je možná trochu škoda, že na konci knihy nenajdeme medailonky jednotlivých autorek, protože takhle si pod jménem těžko představíme konkrétního člověka.
Mimochodem právě jméno Emmy Watsonové bylo důvodem, proč mě kniha zaujala. O to víc jsem byla zklamaná z rozsahu jejího příspěvku, který je vlastně jen výčtem deseti knih o feminismu. Naopak se mi líbil příspěvek Síla menstruace od Amiky Georgeové, ve kterém autorka píše o svém projektu ＃FreePeriods, kdy ve Velké Británii nemohou některé dívky ve dnech své menstruace chodit do školy, protože kvůli tampónové dani, jež je na hygienické potřeby dána, jsou pro ně tyto předměty finančně nedostupné. Autorka kampaně požaduje jako řešení dívkám, které mají nárok na bezplatné obědy, darovat dostatek hygienických potřeb. Neméně mě zaujaly projekt The Pants project nebo Herstory UK, o kterých je v knize řeč. Mimochodem mezinárodní projekt Girl Up stojí i za vznikem této knihy a publikace ho dostatečně propaguje.



Knihu Proč feministky nenosí růžovou a jiné lži vnímám jako výborný odrazový můstek k tomu, aby si čtenáři o feminismu vyhledali něco dalšího. Díky stručné historii feminismu od Claire Hornové nebude jistě problém dohledat si knihy Simone de Beauvoirové, Betty Friedanové nebo Elisabeth Badinterové. A pokud po dočtení nebudete chtít pátrat po dalších jménech, knihách a názorech, pořád kniha Feministky nenosí růžovou a jiné lži nabízí pohled na současný feminismus optikou mladých žen, které chtějí bojovat za lepší svět, ve kterém si jsou všichni lidé rovni.

Protože ač to někdy přehlížíme, feminismus - jak v knize píše Lucie Zelinková - ani u nás ještě nefunguje na sto procent. I dnes mají někteří lidé pocit, že jsou víc než jiní a že mají právo hodnotit těla ostatních lidí a pokud dojde ke znásilnění mladé dívky, která se vracela v noci přes park z diskotéky, bývá někdy suše konstatováno, že si o to vlastně sama říkala... Možná jsou některé části knihy malinko mimo (feministická poezie), ale v celé řadě textů najdete spoustu informací a myšlenek, které stojí za další přemýšlení. Díky bohu (a CooBoo), že takové knihy stále vznikají.

Hodnocení autora recenze