Recenze: Richard Jewell jako Eastwoodův povedený hon na tlustého (anti)hrdinu

Nový snímek světoznámého režiséra a legendy světového filmu, téměř devadesátiletého Clinta Eastwooda, vypráví příběh Richarda Jewella, člena ochranky letních olympijských her, které se roku 1996 odehrávaly v americké Atlantě. Snímek, nesoucí název titulního hrdiny, skvěle zapadá do Eastwoody filmografie posledních několika let, kdy v několika svých filmech mapuje hrdiny, o kterých se příliš nemluví. Drama Richard Jewell sleduje osud hrdiny, který je přes svůj čin vnímán jako atentátník. Do českých kin vstupuje 16. ledna 2020.

Richard Jewell (Paul Walter Hauser) střídá jedno zaměstnání za druhým. Z každé pozice ho po kratší nebo delší době vyhodí, protože je paradoxně až moc pedantní. Jako přivýdělek tak vezme práci ochranky při doprovodném programu letních olympijských her. Je přímo v centru mezi stovkami lidí, když objeví pod lavičkou výbušninu. Všechny tak začne okamžitě evakuovat, a i když dva lidé činu podlehnou, zachrání tak desítky dalších životů. Přesto je ale posléze považován federálními agenty za hrdinu-atentátníka, který bombu nastražil proto, aby ji potom mohl hrdinně odhalit a stát se slavným. Celé vyšetřování se odehrává za dohledu Richardovy matky Bobi (Kathy Bates) a právníka Watsona (Sam Rockwell).

Eastwood, respektive scénárista Billy Ray (Na odstřel, Kapitán Phillips), zvolil pro vyprávění dramatu s ústřední vyšetřovací linkou vcelku nestandardní postup. Od samého začátku divákovi jasně říká, že Richard Jewell je nevinný a že bomba v Centennial Parku není jeho práce. Divák tím pádem nemůže váhat nad tím, jestli to Jewell udělal a být tak napjatý při samotném odkrývání případu, protože prostě skálopevně ví, že ne. Mohli byste si tedy říct, že se s tímto konceptem bude těžko budovat napětí, když víte, že to neudělal. Je to ale docela naopak. Eastwood buduje napětí právě tím, jestli bude obviněn i přes svoji jasnou nevinu. Paradoxně tak celý příběh divák prožívá mnohem intenzivněji, kde více než jinde stoupá nenávist vůči federálním agentům, kteří hledají důkazy tam, kde nejsou, nebo je dokonce fingují, aby mohli Jewella obvinit.

Snímek skvěle vyobrazuje Jewellův vztah s matkou, která trpí dost možná ještě více než její syn. Celkově jsou charaktery postav a jejich vzájemné vztahy dobře načrtnuté, vysvětlené a popsané. Zajímavé je, že zatímco v trochu jiném zpracování (kdy by nebylo dogmaticky jisté, že Jewell není vinen) by mohl být Jewell záporák a FBI „ti hodní“, v Richardu Jewellovi je to přesně naopak. Jako záporně vyobrazené postavy jsou především federální agenti, společně s médii, kteří chtějí hlavního hrdinu sežrat za živa. Samotný Jewell je pak zobrazen jako hodný a tlustý chlapík, na kterého se můžete obrátit s jakoukoli prosbou, a on udělá cokoli, aby ji pro vás splnil. Je sice všímavý a pořádný, ale zároveň na něj lze pohlížet jako na, buďme k sobě upřímní, jednoduchého, naivního a hloupého občana nižší třídy.

Richard Jewell tak jedno ze svých témat ukrývá právě tady. Jewellův případ jednak věrně zobrazuje historickou událost a životní příběh tohoto hrdiny, zároveň však popisuje neférové jednání institucí (systému) s lidmi, kteří nejsou podle nich na stejné úrovni, ale přitom v podobných institucích sami pracují. Jewell totiž touží být policistou, což je možná i jeden z důvodů, proč je tak propírán policejními složkami. Zatímco oni jsou bezejmenní, jeho zná teď celá Georgie. A je to přímo antihrdina, na kterého se následně spustí hon. Možná je Richard Jewell i film o závisti, film o tom, že i outsideři mohou dokázat velké věci, ale podobných motivů by se v něm dalo najít ještě mnoho.

Snímek má opravdu tempo, které se samozřejmě ubírá k samotnému vyřešení případu a divák je tak napjatý, jestli je odhalen skutečný atentátník. Bohužel je právě samotné finále hodně uspěchané, nepromyšlené a působí spíše jako rychlý dovětek, který jen prolétne okolo. Rozhodně nevyzní do prázdna, působí ale paradoxně například ve chvíli, kdy hlavní myšlenku filmu vysloví sám titulní hrdina, kterého celou dobu Eastwood znázorňuje jako hodného a přihlouplého tupana.

Richard Jewell je film, který má jasně vyhraněnou vyprávěcí strukturu a téměř po celou dobu drží na plátně hlavního představitele Paula Waltera Hausera. Bohužel se více nevěnuje dalším důležitým postavám příběhu, například dychtivé novinářce Atlanta Journal (Olivia Wilde), která je za celý hon na Jewella zodpovědná, když otiskla neověřenou a tajnou informaci. Možná je to ale právě to, co Eastwood chtěl vyprávět. Divák totiž spíše než vyšetřování případu sleduje to, jak se tvoří dokonalý profil atentátníka až během vyšetřování. Eastwoodova novinka vizuálně konzervativní film, který je ale cenný pro svou myšlenku, a stává se tak potřebným jako věrná dokumentace toho, co by se dít nemělo. V oscarovém klání bude snímek soutěžit s jednou nominací – za herečku ve vedlejší roli byla nominována Kathy Bates, představitelka Jewellovy matky.

Richard Jewell
Trailer
USA, 2019, 131 min
Životopisný / Drama / Krimi
Režie: Clint Eastwood
Scénář: Billy Ray
Hrají: Paul Walter Hauser, Sam Rockwell, Kathy Bates, Wayne Duvall, Olivia Wilde, Jon Hamm a další

NA FILM SI MŮŽETE ZAJÍT DO VAŠEHO OBLÍBENÉHO KINA CINEMA CITY

PŘEHLED RECENZE
Jakub Kos
80 %
Předchozí článekCome to Daddy: Elijah Wood zjišťuje děsivou pravdu o svém otci
Další článekRecenze: Mizerové navždy jsou mimořádně nedůstojný a zbytečný comeback
Jakub Kos
Student Katedry filmových studií FF UK. Pracuji pro filmové festivaly LFŠ Uherské Hradiště, MFF Juniorfest, MFDF Ji.hlava či QFF Mezipatra, dříve MFF Praha – Febiofest, Finále Plzeň, MKFF Ostrava Kamera Oko nebo Marienbad Film Festival. Pro ČSFD.cz jsem roky spravoval sekci tuzemské tvorby. Píšu pro NaFilmu a Kulturní magazín UNI, dříve Artikl. Spolupracuji s Asociací pro filmovou a audiovizuální výchovu a programem Ponrepo dětem. Zajímá mě současné (východo)evropské kino, česká kinematografie a studentská tvorba. Píšu prózu a poezii, fotím dokument, dál se zajímám o výtvarné umění, politiku, historii a ekologii.