Slyšel jsem, že kořenová zelenina a brokolice či květák vytahují z půdy nejvíc škodlivých látek, například pesticidy, a že pokud se něco vyplatí kupovat v bio kvalitě, pak právě tyto plodiny. Co myslíte?

S tím souhlasím. I proto, že jsou to plodiny, které se těžko pěstují bez použití pesticidů. Ale chci zdůraznit, že žijeme v místě a době, kdy se potravin nemusíme bát. Jen opravdu ojediněle se stává, že u nás někdo zemře v důsledku požití nějaké jedovaté potraviny. Pokud se to stane, může za to většinou člověk – například metanolová kauza a pančování alkoholu. Podobně v Číně, kde pančovali sušené mléko melaminem (toxická látka, která se používá při výrobě umělých hmot a průmyslových hnojiv; někdy je melamin nezákonně přidáván do potravin, aby maskoval nedostatečný obsah bílkovin, pozn. red.). V celé Evropě funguje systém RASFF – včasné varování před škodlivými potravinami. Za minulý rok máme po Číně nejvíc zachycených potravin. Čína měla 27 oznámení, my 21, Polsko 20, Itálie 12, Německo 8.

Kterých potravin se to týká?

Kromě ovoce a zeleniny například také doplňků stravy, obilnin a pekařských výrobků, ořechů, masa, masných výrobků, ryb a rybích výrobků, hotových jídel… V těchto potravinách se vyskytovaly třeba mykotoxiny, mikroorganismy, těžké kovy, rezidua pesticidů, alergeny a tak dále. Jejich konzumace většinou neznamená nic fatálního. Málokdo je v tuzemsku hospitalizovaný třeba se salmonelou nebo listérií. Častěji se otrávíme zkaženými mořskými plody, například ústřicemi. Nicméně podle statistik se každý z nás v Evropě jednou za tři roky nakazí mikroorganismy z potravin. Ale většinou se jedná o mírné příznaky – průjmy nebo zvracení. A můžeme to chytit nejen z mléčných výrobků a masa, nýbrž téměř ze všeho. Polovina těch nákaz je virových, to jsou ty takzvané střevní chřipky. Chytnete to případně kapénkovou infekcí, ale zejména z jídla. Člověk třeba prskne na čerstvou zeleninu a vy si to odnesete domů.

Mluvil jste o hrozbě plýtvání potravinami…

Celosvětově se vyhodí zhruba třetina potravin. Tam je obrovský potenciál. To je jídlo pro dvě miliardy lidí. Vždycky se bude vyhazovat, ale při troše vůle se můžeme dostat třeba na deset procent. Vyhazování je nejen ztráta pro konzumenta, který za to utratil peníze, ale i pro společnost. Třeba brambora musela někde vyrůst, zabrala na poli plochu, aplikovala se na ni hnojiva, pesticidy, projezdila se kvůli ní nafta. To vše se s tou bramborou vyhodí do koše. Vyhazování potravin je zároveň zátěž pro životní prostředí. To je dobré si uvědomit.

Vy potraviny vůbec nevyhazujete?

Bydlíme v bytě, ale máme v něm vermikompostér (kompostování v interiéru za pomoci žížal, pozn. red.). Většinu bioodpadu zpracováváme v něm. Vyhazujeme asi nejvíc slupek, ty se dál těžko zpracovávají.

To přece není plýtvání.

Když si uvaříte bramboru ve slupce a oloupete ji až pak, té biomasy vyhodíte mnohem méně, než když ji oloupete, nebo dokonce okrájíte syrovou.

Měl jsem na mysli, zda vyhodíte třeba prošlý jogurt nebo zkažený salám.

To se u nás moc nestává. Jsme pětičlenná rodina,takževětšinoudojdemedofáze,kdy je lednice skoro prázdná a snědí se i poslední zbytky. Prevence proti vyhazování jsou vlastně jednoduché triky – než jdete nakupovat, koukněte se, co máte v lednici, ať si to nepřinesete ještě jednou. Je třeba dodat, že bezpečnost našich potravin je i z hlediska trvanlivosti na velmi vysoké úrovni. Je zaznamenáno jen velmi málo onemocnění po konzumaci prošlých potravin.

Znamená to, že můžeme jíst i prošlé potraviny?

Nechci takhle vyloženě lidem radit. Pokud je na výrobku datum minimální trvanlivosti, dá se většinou zkonzumovat i po této době. Je třeba zapojit zdravý selský rozum – podívat se, přivonět. Není výrobek plesnivý? Tak ho asi můžu sníst.

Ale u mléčných a masných výrobků je jasné datum spotřeby…

Ty jsou nebezpečnější z hlediska výskytu mikroorganismů, například salmonely, listérie. Tam je třeba být opatrnější, ale ani tady bych výrobky automaticky nevyhazoval. Pokud potravina nezapáchá, nejsou na ní vidět plísně nebo není nafouklý obal, je to riziko malé. Ale samozřejmě ať se každý rozhodne sám. (usmívá se)

Doma se mi velmi rychle kazí například česnek. Co když je stroužek nahnilý? Má se vykrajovat, nebo raději celý vyhodit?

Jedna z nejnebezpečnějších věcí v potravinách jsou přírodní mykotoxiny. Jsou to produkty plísní neboli hub, které prorůstají potravinu a do okolí vypouštějí tyto jedovaté látky. Pokud je to průmyslově zpracovaná potravina, třeba rozemletá, rozsekaná, vylisovaná šťáva, pak je třeba zbavit se celé potraviny. Neboť plíseň na povrchu vypouští mykotoxiny do celé potraviny. Týká se to třeba džemů, moštů, jogurtu. Na původních potravinách, třeba na mrkvi, bramboře, rajčeti nebo právě na česneku, je plíseň lokalizovaná. Když ji vykrojíte a vezmete ještě kousek za ní, můžete potravinu relativně bezpečně použít… Nedávno Evropská komise zpracovala zprávu o plýtvání potravinami. Nejvíc se plýtvá ovocem a zeleninou. A z toho nejvíc bramborami. Průměrná spotřeba brambor na každého obyvatele ČR ročně činí průměrně 60 kg. Z toho se přibližně 10 kg brambor vyhodí. Na našem území se tak každý rok zbytečně vyhodí 100 000 tun brambor. Hlavním problémem je špatné skladování, proto jsme na České zemědělské univerzitě vyvinuli ZEMBAG.

Co to je?

Jedná se o vícevrstvý pytel, ve kterém je sáček s kmínovou silicí. Ta zejména chrání před klíčením a vnější vrstvy pytle před zelenáním, kvůli němuž brambory vyhazujeme nejvíc. Víc než kvůli hnilobám a plísním. Brambora je hlíza, která má stonkový původ. Je sice pod zemí, ale není to kořen. Každá nadzemní část, na kterou zasvítí slunce, se okamžitě zazelená, protože má potřebu fotosyntetizovat, tedy i brambora. Jakmile čouhá ze země, nejenže zezelená, ale začne vytvářet i ochranné látky alkaloidy, z nichž nejznámější je solanin. Tedy toxické látky. Jejich jedovatost není extrémní. Kdybyste snědli jednu zelenou bramboru, velmi pravděpodobně se vám nic nestane. Možná budete mít jen drobné trávicí potíže nebo bolesti. Kdybyste je konzumovali ve větším množství a dlouhodobě, tam už se toxicita vyskytnout může. A ZEMBAG sluneční záření nepropustí.

A v čem je úskalí klíčení?

V klíčcích je těch alkaloidů nejvíc z celé brambory. Problém je navíc i to, že brambora na klíčení spotřebovává svoje nejlepší látky, které si nashromáždila za celou sezonu: škrob, vitaminy a minerály. S klíčkem vlastně vyhodíte nejlepší část brambory. Když jsme bydleli na vesnici, několikrát za zimu jsme šli přebírat do sklepa brambory, olamovali jsme klíčky a vyhazovali shnilé a plesnivé kusy.

Když má brambora klíček, neměla by se jíst?

Když ulomíte klíček a vyloupnete ještě kousek pod ním, můžete brambory klidně sníst. S kmínovou silicí by se však klíčky měly tvořit minimálně.

Jak jste vlastně přišli na kmín?

Ve výzkumu jsem se dlouhodobě zabýval silicemi, což jsou těkavé vonné látky rostlin. Kmín je jediné rozšířeně pěstované koření v tuzemsku, vlastně patříme mezi kmínové velmoci. Naše odrůdy kmínu jsou velmi ceněné ve světě. Český kmín patří mezi ty nejdražší. To, že lze zabránit klíčení brambor, věděli už Inkové, pro něž byly brambory nejdůležitější plodinou. V Jižní Americe nemají kmín, ale mají rostliny se stejnou účinnou látkou, tedy s karvonem. Existují dva izomery karvonu (sloučeniny obsahující stejné atomy ve stejném počtu, které se od sebe liší pouze strukturním uspořádáním atomů v molekule, pozn. red.) – jedna voní jako kmín a druhá jako máta. V některých zemích se používá proti klíčení brambor právě mátová silice. Námi používaná kmínová silice se získává z odpadu, tedy neplýtváme ceněným kořením. Několik lidí nám psalo, že si ZEMBAG vyrobí doma. Jen místo silice nasypou čerstvý kmín…

Co jste jim odepsali?

Že by toho kmínu potřebovali hodně, zhruba půl kilogramu. Asi by je to vyšlo dráž než náš kmínový pytlík, který stojí 45 korun. A také že silice je pro náš účel účinnější. Celý startovací set je k mání za 650 korun. V tom je ZEMBAG – vícevrstvý pytel, který zabraňuje světlu i odparu. Na pět kilo brambor jsou tam dva kmínové sáčky. Ty vydrží podle našich testů pět měsíců. Pytel se dá vymýt a vyprat, takže ten je věčný.

Jak dlouho v něm vydrží brambory ve formě?

Minulou zimu jsme udělali test. Měli jsme brambory od pěstitele. V jednom případě jsme je omyli. Skladovali jsme je v obýváku kousek od krbu. Další várku jsme měli ve sklepě, kde bylo zhruba 15 stupňů. A skladovali jsme je od října. Pokus jsme ukončili v dubnu, protože už začínaly nové brambory, takže nám ve formě vydržely šest sedm měsíců bez problémů. A další zajímavé zjištění: v podstatě nebyl velký rozdíl mezi skladováním brambor v pokojové teplotě a ve sklepě.

Kolik výrobků jste už prodali?

Řádově tisíce. Dají se koupit přes internet. A jednáme s menšími farmářskými obchody. Zatím zájem testujeme ve dvou obchodech. Plánujeme prodej přes Scuk.cz (online obchod potravin přímo od farmářů, pozn. red.).

Kolikrát ročně se u nás vlastně sklízejí brambory?

Jednou, ale v různých fázích vývoje. Není to plod, který musí na slunci dozrát, a tak se nejprve mohou sklízet rané a nové brambory. Nemají vyvinutou slupku, mají ji velmi tenkou. V podstatě se dají konzumovat i s ní. Pak jsou konzumní pozdní brambory. Ty jsou vhodnější na celozimní skladování. Nové a rané brambory na skladování vhodné nejsou. Ani v našem ZEMBAGU. Udělali jsme pokus a za měsíc jsme museli víc než polovinu vyhodit, protože byly shnilé. Slupka je totiž první bariéra proti hnilobám. Dobré je skladovat pozdní brambory, zdravé, nepoškozené a ideálně neomyté.

Jenže ty seženeme asi jen u pěstitele, že?

Někdy je mají i ve velkých baleních v supermarketu. To poznáte. Omyté jsou hezčí, ale každá voda je potenciální riziko kontaminace. Hnilobné bakterie a plísně přežívají ve vodě. Stačí drobná oděrka v bramboře, a zkazí se. Podobně když omyjete rajče nebo broskevapakjevrátítedoledničky.Zkazíse vám rychleji, než kdybyste je neomyli. Mytí je paradoxně nejhorší způsob, jak potravinu uchovávat. Nicméně ZEMBAG i ten rozdíl ve skladování omytých a neomytých brambor setřel.

V českých supermarketech jde kvalitní brambory sehnat jen stěží. Polovina je nahnilých už při nákupu.

V naší menze jsem si nedávno říkal, jak je možné, že se z brambory, jež možná původně byla chutná, může stát hmota, která nemá žádnou chuť ani vůni. Pocházím z vesnice. Babička s dědou měli odjakživa domácí zvířata a těm se vařily brambory ve velkém kotli. My děti jsme u něj postávaly, nasávaly tu vůni a čekaly, že na nás něco zbude. Nepamatuju si větší pochoutku. Tenkrát brambory ještě měly vůni a chuť.

Proč už je nemají?

Je to dané odrůdou, skladováním a zpracováním. Brambory přirozeně chtějí klíčit, jak se blíží jaro. Tím hůře se udržují ve formě. Ta se dá u většiny odrůd udržet do ledna. Pak se často musí použít chemické látky, které klíčení zpomalují. A to vyloženě není nic zdravého. Ještě než se brambory odvezou do supermarketu, omývají se, aby byly hezké. To má ale bohužel vliv na jejich rychlejší kažení. To vše může za špatné brambory v našich supermarketech.

Myslel jsem, že šlechtíme, aby byly plodiny lepší…

To ano, ale ne pro nás zákazníky. Dnes se všechny plodiny šlechtí, aby se daly jednoduše a rychle vypěstovat a aby byly vysoké výnosy. Aby produkty byly rezistentní vůči plísním a dalším chorobám a škůdcům a aby byly dobře skladovatelné. Chuť a vůně při šlechtění není bohužel priorita. To je problém i u rajčat. U nich podobně jako u jahod je důležitá i odolnost při transportu. Proto jsou dnes rajčata relativně velká a tuhá, aby se nepomačkala při sběru a převozu.

A pak chutnají jako okurky… Pokud si nekoupíte česká, když je sezona, anebo malá cherry, která ale stojí 250 korun kilo.

Jsou tak drahá, protože se jich na metr skleníku nebo hektar pole urodí polovina nebo čtvrtina než těch, co hezky vypadají, ale nechutnají dobře. Vždy je to něco za něco. To se děje u všech plodin. Nejvíc to vidíme na zelenině. Ale děje se to i u pšenice nebo kukuřice. Šlechtění má ještě jeden problém – zbavujeme rostliny jejich přirozených obranných látek. To není záležitost dnešní doby, ale řekněme 70 až 80 let. Původní odrůdy byly postupně přešlechtěné na větší výnos. Ten se znásobil. Původní odrůdy obilí měly výnos třeba tunu na hektar, a dnes máme desetkrát tolik. Ruku v ruce jsme totiž vyvinuli chemikálie, kterými to stříkáme. A dokážeme plodiny udržet zdravé tou „chemoterapií“. Kdyby se dnes ty moderní odrůdy – třeba jabloně nebo obilí – pěstovaly bez chemie, skoro všechno vám zhyne. Pravděpodobně na nějakou houbovou chorobu.

Dá se tedy v těchto podmínkách vůbec pěstovat bio ovoce a zelenina?

Ano, ale určitě bychom se tím neuživili všichni. Bio je jeden z extrémů, kam nakonec všichni chceme směřovat. Kdyby byl jeden citron bio a druhý konvenční a oba byly za stejnou cenu, pak drtivá většina konzumentů samozřejmě zvolí ten bio. Dobrá zpráva je, že k tomu extrémnímu bio režimu se stále víc přibližuje i ta konvenční produkce. Bio je důležité, protože tlačí na zlepšení ostatní produkce. Existuje mezistupeň, takzvaná integrovaná produkce – zejména ovoce a zeleniny. To je klasická chemická produkce, u které se ale víc přemýšlí.

Co si pod tím mám představit?

Když je třeba v kalendáři, že se budou dejme tomu 12. května stříkat všechna pole proti plísni, ještě předtím se jde někdo zodpovědný na ta pole podívat, jestli je to potřeba. Pak se ještě ty pesticidy dávkují tak, aby se ty nejhůře působící na zdraví člověka aplikovaly na začátku pěstování, co nejdále od sklizně.

Kde nakupujete brambory?

Brambory jsem si posledně koupil přímo u pěstitele na Litoměřicku, jeli jsme kolem, a tak jsme vzali 25 kilogramů. Ale když dojdou, taky pro ně běžím do supermarketu, byť se snažím to nedělat. Problém Česka je, že máme největší průměrnou farmu v celá Evropské unii. Asi o polovinu větší, než má druhá Velká Británie. Důvodem je historický zánik rodinných farem. Kvůli tomu se produkce zemědělských surovin odosobnila. Proto u nás skoro neexistuje přímý prodej, který je naprosto běžný ve všech západních zemích, kde neprošli kolektivizací. Kolem každého většího města tam mají desetikilometrový okruh, kde jsou drobní farmáři zásobující jeho obyvatele čerstvou zeleninou. To u nás téměř neexistuje. Jsou tady snahy – farmářské trhy a různé bedýnky s bio zeleninou, které ale ne vždy fungují…

Kde sháníte rajčata? Jíte je, jen když mají sezonu?

Snažím se jíst sezonní ovoce a zeleninu. To znamená, že teď si kupuju hlavně zelí a kapustu. Třeba růžičková kapusta je skvělá. To byl u nás tradiční zdroj vitaminů přes zimu. Rajčata teď kupuju taky, protože je dávám dětem ke svačině. Přijde mi lepší připlatit si za to voňavé a chutné cherry rajče než kupovat velké bez chuti, byť za třetinovou cenu.

Kde skladujete rajčata?

Ta máme v lednici.

Slyšel jsem, že rajčata by se měla skladovat od 9 do 13 °C. V chladničce totiž měknou a ztrácejí specifickou vůni a chuť. Proč vlastně do lednice nepatří brambory?

Když máte v lednici pod čtyři stupně, začnou sládnout, protože škrob se mění na jednoduché cukry. V teple se zase kazí, takže ideální je chladné tmavé prostředí. Sklep nebo aspoň špajz s větráním v chladné část bytu. Díky kmínové esenci v našem ZEMBAGU je můžete uchovávat v pokojové teplotě, nevyklíčí, nezezelenají. Ale nižší teplota je lepší, protože ještě víc zabraňuje rozvoji plísní a hnilob. Když se jedna brambora zkazí, může se hniloba nebo plíseň rychle rozšířit na další.

Co ještě do chladničky nepatří?

Třeba česnek. V lednici rychle hnije a proměňuje se v gumu. Má rád pokojovou teplotu. Nejlépe je nechat ho na nějakém suchém místě. Je zajímavé, že když máte vlastní výpěstek česneku, kazí se mnohem pomaleji. Je to dané zase odrůdami. A tím, co se s ním děje po sklizni – česnek by se měl co nejdřív vysušit, protože vlhkost zase přeje plísním. Pak ho uskladnit ve vhodných podmínkách. Já ho mám v mini ZEMBAGU bez té kmínové esence, ty máme na ovoce a zeleninu. Dáváme do nich třeba i jablka nebo banány. Když to dobře uzavřete, nemůžou na to létat mušky octomilky. Ty ovoci škodí hodně. Naprasklý banán jsou schopné za několik dní úplně rozežrat.

Proč se nemá dávat banán do lednice?

Tam by utrpěl chladový šok, zešedl by a byl moučný. Pro rychlejší dozrání je můžete dát do igelitového sáčku s jablkem, které při zrání produkuje více etylenu než banán. Cibule též nepatří do lednice. Ta se taky hojně vyhazuje. Proto vyvíjíme jinou než kmínovou náplň do ZEMBAGU, aby se zabránilo plesnivění, protože na to kmín funguje jen zčásti. Zkoušíme další silice z jiných rostlin. Skvěle funguje třeba tymián nebo oregano, to jsou ztracené poklady českých zahrádek. Původem jsou sice středomořské, ale u nás jdou pěstovat bez problémů. Dobře si vede i exotické koření: hřebíček nebo skořice.

Nepřemýšleli jste dát do pytle na brambory kromě kmínu taky třeba špetku skořice a tymiánu?

Už máme některé pokusy za sebou. Je třeba to ještě doladit. Hledáme, kolik čeho tam dát. Víc nebudu prozrazovat, protože to je obchodní tajemství. (usmívá se)

Jste vědec, zkoumáte vliv škodlivých látek na potravinový řetězec. Co je podle vás v současnosti největší hrozbou pro přírodu? Skleníkové plyny?

To je spíš hrozba pro člověka. Když se oteplí přes určitý bod, stanou se nevratné změny. Na některých místech nebudeme moct pěstovat potraviny, protože se promění v poušť. V tu chvíli tam nikdo nebude chtít žít, takže ruku v ruce s tím přijde ještě mnohem větší migrace, než jak ji známe dnes.

Nastane ten bod zlomu ještě za našeho života, nebo se bude týkat dalších generací?

To je otázka pro klimatology. Ale trend je jasný. Globální oteplování pokračuje. Další problém je zničená půda. Bez ní už pěstovat umíme, takzvaně hydroponicky, ale zatím to není na takové úrovni, že bychom takto uživili lidstvo. Půda je velmi zatěžovaný článek zemědělství. Nechováme se k ní dobře. Je vyčerpávaná, dochází k velké erozi, kdy nejúrodnější část odplave. Prozatím to dokážeme dohnat chemií, ale to zase na druhou stranu zatěžuje celý ekosystém. Stav půdy je vedle plýtvání potravinami podle mě další velká hrozba pro životní prostředí.

Jaké je řešení, když chemie jím není?

Jsou tradiční možnosti, které fungovaly léta. Podle mě se až 80 procentům problémů dá zabránit relativně jednoduše. Mělo by se dodržovat střídání plodin, tak jako za našich prapředků. Když se dodrží správné pořadí po sobě jdoucích plodin na poli, pak se zachová půdní úrodnost. To se dnes nedělá, protože na dva roky ze sedmi byste tam měl zařadit např. jetel a trávu, které sice půdu rekultivují, ale znamenají jen nepatrný zisk.

A další tipy, jak vylepšit formu půdy?

Třeba na svahu, kde hrozí eroze, nepěstuju rostliny v řádcích dolů po svahu, které vytvářejí pro vodu korýtka. Místo toho tam dám úzkořádkové plodiny, jež vysadím po vrstevnici jako přirozenou zábranu. Třeba obilniny. Problém je dát tam například kukuřici, která se pěstuje právě v širokých řádcích. Navíc se dnes pěstuje nejen jako potrava, ale i pro výrobu bioplynu. To je velmi dobrý nápad, ale pokud se na něj použijí odpadní produkty. Méně dobré už je kvůli němu pěstovat plodinu a zabírat půdu. Bohužel se to v dnešní době vyplatí, protože ceny bioplynu jsou velmi vysoké. Nutno také podotknout, že český stát a Evropská unie se sice snaží pozitivní opatření na ochranu půdy zavádět, mnohdy však zůstávají jen na papíře.

Od léta zkoumáte rezidua škodlivých látek v potravinách. Jak jste pokročili?

Tento projekt se jmenuje NutRisk, tvoří ho deset týmů a má 11 částí. Zjišťujeme, v jaké míře se různé škodlivé látky nebo třeba léky dostávají vinou člověka do půdy, čímž ovlivňují celý potravinový řetězec – od mikroorganismů v půdě přes rostliny a zvířata, která jimi krmíme, až po člověka. Je to velký projekt na pět let, jsme pořád ještě na začátku.

Můžete být konkrétnější?

Začneme u vody a budeme pokračovat přes půdu až k rostlině, která je centrem výzkumu. Jako modelové rostliny jsme zvolili kukuřici a pšenici, protože jde o jedny z nejpěstovanějších plodin. Některá pracoviště do projektu vstupují pokusy, které už probíhají. Mezi takové dílčí projekty patří například výzkum reziduí pesticidů v pšeničné slámě, která se používá například pro nastýlání jahodníku nebo na výrobu substrátu pro jedlé houby. Nebo výzkum, jak kukuřice reaguje na paracetamol v půdě. Účinnou látku, po níž většina lidí sáhne, když je rozbolí hlava či zuby nebo je trápí horečka, totiž čistírny odpadních vod nedokážou zcela odbourat. Zkoumáme, jak paracetamol ovlivňuje, kolik vody je kukuřice schopná přijmout. Zdá se totiž, že látka má na rostlinu podobný účinek, jako když je v půdě příliš mnoho soli, například když je dlouhodobě sucho.

Už máte nějaké výsledky?

Jen předběžné. Zatím jsme zjistili, v jakých koncentracích je paracetamol v půdě pro rostlinu toxický. Je to mnohonásobně víc, než je jeho průměrný výskyt v přírodě. Teď budeme zjišťovat, co to s tou kukuřicí, kterou se nám podařilo vypěstovat, dělá zevnitř. Jak paracetamol změnil její metabolismus, jak ho rostlina zpracovává a zda to nějak nezměnilo její benefiční látky pro lidský organismus, nebo zda tam dokonce nevznikají potenciálně škodlivé látky.

Co vás při tomto zkoumání zaujalo nejvíc?

Hodně se zkoumají těžké kovy, což jsou látky vyskytující se přirozeně v prostředí, ale člověk jejich koncentraci v přírodě značně zvýšil. V určitých místech, zejména kolem bývalých dolů a továren na zpracování kovů, je velká kontaminace, kupříkladu na Příbramsku. Některé rostliny (například třezalka tečkovaná) a třeba houby jsou schopné v sobě tyto látky akumulovat. Ale díky těm kovům také některé rostliny obsahují i vyšší množství pozitivních látek, například polyfenoly nebo další antioxidanty, neboť je to vlastně ochrana té rostliny samotné před toxickým působením kovů. Zatím máme jen dílčí poznatky…

Rýsuje se ještě nějaké další využití vašich výzkumů v praxi?

Máme velký výzkum konopí. Spolupracujeme s několika firmami, mimo jiné se se švýcarskou firmou Paw-Treats na vývoji krmných doplňků pro psy a kočky proti artróze látce obsažené v konopí, takzvané CBD, a osteoporóze. První testování dopadlo nad očekávání dobře. Funguje to na lepší pohyb i proti bolesti. Je to díky té nepsychoaktivní, která má navíc ještě silný protizánětlivý účinek. Zatím je to určené jen zvířatům, ale v budoucnosti to možná pomůže i lidem. Ovšem to samozřejmě musí projít dost složitým schvalovacím procesem. Mnohem složitějším než u zvířat.

„Tymián, oregano... Ztracené poklady českých zahrádek.“

Doc. Ing. Pavel Klouček, Ph.D., vede Katedru kvality zemědělských produktů na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze, kde od loňského léta v rámci projektu NutRisk zkoumají, v jaké míře se různé škodlivé látky či léky dostávají vinou člověka do půdy a ovlivňují potravinový řetězec. „Je to velký projekt na pět let, jsme na začátku.“

„Brambory se snažím nekupovat v supermarketu.“

Odborně se tomu říká hydroponie a jde o pěstování rostlin bez půdy v živném roztoku. „Bez půdy už pěstovat umíme, takzvaně hydroponicky, ale zatím to není na takové úrovni, že bychom takto uživili lidstvo,“ vysvětluje docent Klouček a varuje: „Půda je velmi zatěžovaný článek zemědělství.“

▲ Současný výzkum Kloučkova týmu se snaží mj. zjistit, jak a nakolik léky v půdě kazí kukuřici. „Zkoumáme, jak paracetamol ovlivňuje, kolik vody je kukuřice schopná přijmout. Zdá se totiž, že látka má na rostlinu podobný účinek, jako když je v půdě příliš mnoho soli, například když je dlouhodobě sucho.“

„Dnes se plodiny šlechtí hlavně pro vysoké výnosy.“

V Česku se každý rok zbytečně vyhodí 100 tisíc tun brambor. Hlavním problémem je jejich špatné skladování. Tým Pavla Kloučka z České zemědělské univerzity to hodlá změnit a vyvinul ZEMBAG – vícevrstvý pytel, v němž je sáček s kmínovou silicí. Ta chrání před klíčením. Vnější vrstvy pytle pak před zelenáním, kvůli němuž brambory vyhazujeme nejvíc.

▼ V Evropě funguje systém RASFF pro včasné varování před škodlivými potravinami. V minulém roce bylo Česko po Číně na druhém místě v počtu zachycených závadných potravin (Čína 27, Česká republika 21, Polsko 20). O které potraviny jde nejčastěji? Ovoce, zelenina, doplňky stravy, obilniny a pekařské výrobky, ořechy, maso, ryby... ,

„Pro uchovávání potravin je nejhorší mytí.“

Můžeme jíst i prošlé potraviny? „Pokud je na výrobku datum minimální trvanlivosti, dá se většinou zkonzumovat i po této době. Je třeba zapojit zdravý selský rozum – podívat se, přivonět. Není výrobek plesnivý? Tak ho asi můžu sníst.“

„Brambory loupejte uvařené, vyhodíte méně biomasy.“

▼ Plýtvání potravinami je velký nešvar. Vyhazuje se hlavně ovoce a zelenina, nejvíc pak brambory. „Ta brambora musela někde vyrůst, zabrala na poli plochu, aplikovala se na ni hnojiva, pesticidy, projezdila se kvůli ní nafta. To vše se s tou bramborou vyhodí do koše,“ upozorňuje Klouček.

„Žijeme v místě, kde se potravin nemusíme bát.“

Jak často se Češi otráví potravinami? „Podle statistik se každý z nás jednou za tři roky nakazí mikroorganismy z potravin, ale většinou se jedná o mírné příznaky – průjmy nebo zvracení,“ říká docent Pavel Klouček, „nejčastěji se otrávíme zkaženými mořskými plody, například ústřicemi.“

Zdroj: Týdeník Téma

Autor: Milan Eisenhammer