Vyrůstali jste v podobné kuchyni? V Letohradu vám připomenou mnohem víc

Muzeum řemesel v Letohradu je největší svého druhu ve střední Evropě. Otevřené je celoročně a vydat se v něm můžete po několika prohlídkových trasách. Podle toho, co vás zajímá a taky hlavně podle vašich časových možností. Pokud si totiž muzeum chcete prohlédnout opravdu důkladně, strávit tam můžete klidně celý den. V zimním období je otevřená hlavní expozice, další po předchozí dohodě.

Muzeum řemesel sídlí v areálu Nového dvora v centru města. Hlavní expozice je umístěna ve třech patrech barokní sýpky. Ta kdysi nadchla podnikatele a sběratele Pavla Tacla. Muzeum řemesel tu otevřel v roce 2000.

8 fotografií

Součástí muzea jsou také výstavní prostory v přilehlých budovách, kde si můžete prohlédnout starou zemědělskou techniku, automobilové veterány, historickou školní třídu a také, z pohledu moderní medicíny, dnes už tak trochu děsuplnou ordinaci zubaře a gynekolga. Jednou z nejmladších expozic je výstavní prostor s názvem Retro.

Na návštěvě nejen u Taclů

K otevření retro - expozice inspirovala Pavla Tacla rodinná fotografie. „V muzeu jsme chtěli vytvořit vzpomínku na dobu, ve které jsme vyrůstali. Nechtěl jsem dělat něco anonymního, napadlo mě dát dohromady expozici z předmětů, které se zachovaly z našeho bytu z padesátých let. Bydleli jsme v Petříkově mlýně v Letohradu. Tu dobu, kdy mě bylo tak pět let, zachycuje černobílá rodinná fotografie, na které jsme celá rodina pohromadě. Fotka je ve výstavě a věci, které na snímku, návštěvníci uvidí i v originále,“ vysvětluje Pavel Tacl.

Mladý svět s titulní fotografií Miloše Zemana, ještě jako pracovníka Prognostického ústavu|foto: Tereza Brázdová

Další částí expozice je pokoj ze sedmdesátých. „Tehdejší obývací pokoje byly vlastně takovou přehlídkou toho, co ta rodina dostávala ke svatbě, k Vánocům, narozeninám. Ale také ukázkou domácí práce. Kupovaly se chemlony, dělaly se z toho přehozy, polštářky, z překližky zase třeba hodiny. Takže kromě předmětů a doplňků s typickým designem osmdesátých let tu máme také ukázky toho, jak si tenkrát lidi zdobili ty svoje bytečky,“ dodává zakladatel muzea.      

Připravují dílnu hřebenáře

Výstavní plocha Muzea řemesel má přes dva tisíce čtverečních metrů. Neustále v něm přibývají nové sbírkové předměty a celé soubory. Naposledy restaurátorskými dílnami prošly dřevěné venkovské stroje. „Jsou sto let staré a pocházejí z jedné vesnice u Chotěboře. Jde například o vrtačku, která má nohy ponechané v podobě pařezu. Dál je to třeba bruska a všechny tyto stroje, které jsou na šlapací pohon, vystavíme je v expozici mechanických dílen,“ uvádí Pavel Tacl.

Posledním přírůstkem do sbírek Muzea řemesel je dílna hřebenáře. „Jde o celý soubor zařízení a předmětů, pozůstalost po hřebenáři Papouškovi z Ivančic. Restaurátoři už pracují na renovaci, zatímco hledáme místo, kam dílu hřebenáře umístíme, ale nejspíš to bude v naší hlavní expozici. Jde totiž o velmi nezvyklou a hlavně kompletní záležitost,“ zdůrazňuje Pavel Tacl.

Betlém a prohlídka hrou  

Do muzea řemesel míří školní třídy z celého Česka. „Znalosti dětí a povědomí o starých řemeslech se různí,“ vysvětluje průvodce muzea Jaroslav Čada. „Jednotlivá řemesla jim na začátku prohlídky obvykle přestavujeme přímo u našeho pohyblivého betlému. A protože děti v našem muzeu rádi plní zábavnou formou úkoly, nějaké informace nebo předměty, které s konkrétními řemesly souvisejí, si musejí sami vyhledat přímo v expozici. A pak mají radost z odměny.“

Prohlídka Muzea řemesel je vlastně škola hrou|foto: Tereza Brázdová

Děti baví také prohlídka staré školní třídy. Nejen že se mohou nasoukat do historických školních škamen, ale také vyzkoušet si i některé školní tresty. Třeba sedět v oslovské lavici s maskou hanby na obličeji. Ve třídě si děti mohou prohlédnout i celou řadu starých školních pomůcek, originální jsou samozřejmě i lavice. Ty pocházejí ze školy v Hrušové u Vysokého Mýta, stará katedra je ze školy v Kunčicích.