V globalizovaném světě jsou možné věci, které by ještě před pár lety byly skoro nepředstavitelné. Platí to ve fotbalovém prostředí.
Známe to i z české kotliny. Řada talentovaných fotbalistů odchází v dorosteneckém věku do zahraničí a v době, kdy by už mohli pravidelně nastupovat v nejvyšší tuzemské seniorské soutěži, nemají na kontě ani jeden start. Je to třeba případ příbramského odchovance Václava Černého, který byl hráčem Ajaxu Amsterdam a nyní bude obléka dres Wolfsburgu.
Takových borců, kteří nikdy nehráli elitní ligu ve své domovině, bychom našli po celé Evropě hodně. Z těch nejlepších by se dal poskládat parádní mančaft. Hrál by v rozestavení 4-1-3-2 a najdete ho post po postu rozpitvaný v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 12
Brankář: Kasper Schmeichel (Dánsko) – OGC Nice
Nosí slavné jméno, ale svou vlastní slávu si musel tvrdě vybojovat. Řeč je o brankáři Kasperovi Schmeichelovi. Jeho otec Peter je legendou dánského fotbalu a Manchesteru United, ve sbírce úspěchů má kromě titulu mistra Evropy z roku 1992 také pět vítězství v Premier League, výhru v Lize mistrů a nespočet individuálních ocenění. Jeho syn Kasper má ale také na kontě velký úspěch – v sezoně 2015/16 výrazně pomohl Leicesteru k překvapivému titulu v anglické lize.
Schmeichel junior byl už od 16 let hráčem Manchesteru City, za první tým ale odchytal jen osm ligových zápasů, jinak až do roku 2009 putoval z hostování na hostování v nižších soutěžích. Jeho kvality možná úplně dobře neodhadli v Notts County a posléze ani v Leedsu United, odkud v roce 2011 zamířil do Leicesteru. Od loňska je hráčem francouzského Nice. Ačkoli v dánské reprezentaci odchytal už 93 utkání, v tamní lize nemá zapsán jediný start.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 3 / 12
Pravý obránce: Jason Denayer (Belgie) – Shabab Al-Ahli
I když je osmadvacetiletý belgický reprezentant Jason Denayer především stoperem nebo defenzivním záložníkem, díky své univerzálnosti může hrát bez větších problémů i na obou krajích defenzívy. Rodák z Bruselu prošel mládežnickými výběry své země a nyní má na kontě 35 startů v seniorském národním týmu.
Denayer byl už od 12 let členem fotbalové akademie Anderlechtu Brusel, v osmnácti podepsal první profesionální smlouvu s Manchesterem City. V dresu Citizens však neodehrál jediné utkání. Klub ho od roku 2014 posílal z jednoho hostování na druhé – zahrál si v Celtiku Glasgow, Galatasaray Istanbul a v Sunderlandu. V roce 2018 přestoupil za šest a půl milionu eur do francouzského Lyonu, kde podepsal čtyřletý kontrakt. Od loňska je hráčem dubajského klubu Al-Ahli.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 12
Stoper: Pepe (Brazílie) – FC Porto
Teď jistě mnozí namítají, že řízný stoper Pepe reprezentuje Portugalsko, což je sice pravda, ale nic to nemění na faktu, že se narodil v Brazílii a ve své vlasti neodehrál jediný ligový zápas v profesionální soutěži. Už v 17 letech se vypravil přes Atlantik a tři roky strávil v portugalském Maritimu, odkud se pak přes Porto dostal do svého osudového působiště na Santiago Bernabeu v Madridu.
Brzy po tomto přestupu získal portugalské občanství a od té doby odehrál už 134 reprezentačních zápasů, v nichž se osmkrát zapsal mezi střelce. Daleko víc se ale vepsal do povědomí nepochopitelnými blikanci. Svoji psychickou labilitu předvedl například na mistrovství světa v Brazílii, kde se nechal hloupě vyloučit v utkání s Německem za ťuknutí hlavou do Thomase Müllera.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 5 / 12
Stoper: Ibrahima Konaté (Francie) - Liverpool
Čtyřiadvacetiletý francouzský zadák Ibrahima Konaté, který od roku 2017 působil čtyři sezony v Lipsku, je velkým talentem a prošel všemi mládežnickými reprezentačními výběry galského kohouta. 194 centimetrů vysoký borec byl v Bundeslize nesmírně platný ve vzdušných soubojích a na vlastní polovině hřiště téměř bezchybný, což mu zajistilo pozornost mnoha bohatých evropských klubů. Velký zájem o jeho podpis projevoval Arsenal, ale Konaté nakonec v roce 2021 zamířil ke konkurenci do Liverpoolu.
V mládežnickém věku prošel kluby FC Paříž a Sochaux. V druhém jmenovaném se poprvé objevil na hřišti v soutěži dospělých, ale bylo to pouze v druhé lize. Následně odešel do Německa, takže v Ligue 1 se nikdy neobjevil. Ve francouzském národním celku dosud odehrál jedenáct utkání.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 6 / 12
Levý obránce: David Alaba (Rakousko) – Real Madrid
Rakouský reprezentant David Alaba je v jednatřiceti letech jednou ze zářivých hvězd světového fotbalu. Levý obránce, který může bez problémů hrát i ve středu obrany nebo jako záložník, patří k nejkreativnějším zadákům, kteří momentálně pobíhají po evropských trávnících.
Rodák z Vídně se učil hrát fotbal v místní Austrii, ale v šestnácti letech zamířil na západ a od té doby byl až do letošního léta v Bayernu. Od roku 2009 zvládl v barvách bavorského velkoklubu odehrát 431 utkání ve všech soutěžích a nastřílel v nich 33 branek. Nyní předvádí své umění v dresu Realu Madrid a na návrat do vlasti se zcela určitě ještě nechystá.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 7 / 12
Defenzivní záložník: Nemanja Matič (Srbsko) – AS Řím
Vynikající záložník Nemanja Matič začínal hrát mezi dospělými už ve věku teenagera. Klub Kolubara, jehož byl hráčem, však působil jen ve třetí srbské lize. V roce 2007 se Matič vydal na svou první zahraniční štaci - do Košic - a od té doby se ještě do vlasti nevrátil.
Po dvou sezonách na východním Slovensku odešel za necelé dva miliony eur do Chelsea, kde zažil nejpovedenější část kariéry. V londýnském velkoklubu vyhrál dvakrát anglický titul a jednou pomohl k vítězství v FA Cupu. Angažmá na Stamford Bridge přerušil na tři roky, kdy působil v Benfice, s níž triumfoval v portugalské lize. Zatímco do Lisabonu přestupoval za pouhých pět milionů eur, do Anglie se v roce 2014 vracel za pětinásobek této ceny. O tři roky později zamířil za téměř 45 milionů eur do Manchesteru United, kde strávil pět let a před rokem se jako volný hráč upsal AS Řím.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 8 / 12
Záložník: Ivan Rakitič (Chorvatsko) - FC Sevilla
Záložník Ivan Rakitič se sice narodil ve Švýcarsku a dokonce hrával v mládežnických reprezentačních výběrech této země, ale jeho skutečnou domovinou je - soudě počtu startů v seniorské reprezentaci - Chorvatsko. Za národní celek odehrál přes sto utkání a nastřílel 15 branek.
Klubovou kariéru odstartoval v Basileji, odkud v roce 2007 zamířil do německého Schalke 04. Uprostřed sezony 2010/11 přestoupil do Sevilly, kde si udělal skvělé jméno ve španělské La Lize. Od roku 2014 pak byl neodmyslitelnou součástí Barcelony a na Camp Nou strávil šest povedených let, během nichž čtyřikrát vyhrál Primera Division i pohár pro vítěze Copa del Rey, a jednou se radoval z triumfu v Lize mistrů. Od ročníku 2020/21 opět válí v Seville a v chorvatské lize se jistě ještě nějaký čas neobjeví.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 12
Záložník: Paul Pogba (Francie) – Manchester United
V pouhých čtrnácti letech vyměnil záložník Paul Pogba francouzský klub Le Havre za Manchester United, kde měl vyrůst ve velkou hvězdu. V prvním týmu však odehrál jen tři ligové zápasy a větší šance se nedočkal. V létě roku 2012 proto zamířil do Juventusu Turín, kde se záhy jeho talent rozzářil naplno.
Pogba se Starou dámou vyhrál čtyřikrát italský titul a dvakrát domácí Pohár, v roce 2015 přivedl mužstvo až do finále Ligy mistrů, kde podlehlo Barceloně. Ve fantastické formě se představil na mistrovství Evropy před sedmi lety, kde byl oporou francouzské reprezentace, která došla až do finále. Po šampionátu přestoupil za částku 105 milionů eur do Manchesteru United, odkud pár let předtím odcházel jako nechtěný hráč. V dresu s galským kohoutem odehrál 91 zápasů a dal 11 branek. Loni se vrátil do Juventusu, ale kvůli zranění a operaci odehrál jen deset utkání.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 10 / 12
Záložník: Theo Hernandez (Francie) – AC Milán
Jistěže, Theo Hernandez je hlavně levým obráncem, ale když je třeba, může klidně zaskočit i na postu záložníka. A když na to přijde, nevede si tam vůbec špatně.
Rychlý hráč fotbalově vyrůstal v Atlétiku Madrid a natolik zaujal městskou konkurenci, že v roce 2017 přestoupil do Realu, kde podepsal šestiletý kontrakt. Na San Bernabeu se ale neprosadil, krátce si zahrál v Realu Sociedad a v roce 2019 se připojil k AC Milán. V italském klubu působí dodnes. V národním celku dosud odehrál 17 utkání a vstřelil dvě branky.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 12
Pravé křídlo: Lionel Messi (Argentina) – Inter Miami
Nikdo jiný nemůže v této sestavě borců, kteří si nikdy nezahráli v nejvyšší soutěži ve své domovině, figurovat na postu pravého křídla. Lionel Messi se dostal do fotbalové akademie La Masia v Barceloně když mu bylo 13 let. Od té doby byl až do chvíle, než zamířil v roce 2021 do Paris Saint-Germain, hráčem katalánského velkoklubu a stal jeho největší hvězdou v historii i živoucí legendou.
Nyní je mu 36 let a na klubové úrovni už vyhrál všechno, co vyhrát mohl - desetkrát se stal šampionem španělské La Ligy, sedmtkrát triumfoval v poháru Copa del Rey a čtyřikrát zvedl nad hlavu pohár pro vítěze Ligy mistrů. Třikrát se radoval z vítězství na mistrovství světa klubů.
Výčet individuálních ocenění, které získal, nemá téměř konce, a za všechny stačí zmínit sedm Zlatých míčů pro nejlepšího fotbalistu světa. Řadu rekordů, které ustanovil, už zřejmě nikdy nikdo nepřekoná. Jediný cenný úspěch, který mu ve sbírce dlouho chyběl, byl titul mistra světa, který však s Argentinou vybojoval před pár měsíci na šampionátu v Kataru. Podle většiny fotbalových expertů je Messi nejlepším fotbalistou, jaký kdy spatřil světlo světa.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 12
Levé křídlo: Antoine Griezmann (Francie) – Atlético Madrid
Útočník Antoine Griezmann už ve 14 letech opustil Francii a zamířil do španělského Realu Sociedad, kde vyrostl v jednoho z nejtalentovanějších hráčů současnosti. V devatenácti letech poprvé nakoukl do La Ligy a během čtyř sezon se vypracoval v žádané zboží na přestupním trhu.
Poté, co v ročníku 2013/14 nastřílel v dresu Realu Sociedad ve 34 ligových zápasech 16 branek, přišla nabídka z Atlétika Madrid, kam v létě roku 2014 zamířil za 30 milionů eur. Ve francouzské reprezentaci dosud odehrál 117 utkání, ve kterých nastřílel 42 gólů. Na mistrovství Evropy ve Francii byl jednou z největších hvězd a o jeho služby se ucházely nejbohatší velkokluby, ale až v roce 2019 ale změnil adresu a přestěhoval se za 120 milionů eur do Barcelony. Moc dlouho tam však nepobyl - od sezony 2021/22 už je opět v Atlétiku.
Foto: Profimedia.cz