Míra zadlužení veřejného sektoru je v Česku nejnižší od roku 2009 a dosahuje úrovně 32 procent hrubého domácího produktu. Je skutečnost, že patříme mezi nejlépe hospodařící země v Evropské unii a těch málo zemí, kterým se už podařilo snížit úroveň dluhu vyjádřeného v procentech HDP na úroveň před propuknutím světové hospodářské krize, zásluhou i zodpovědného počínání politiků?
Když to dáte takhle do porovnání s dalšími zeměmi Evropské unie – s výjimkou Německa, to v posledních letech hospodaří mnohem líp – tak to vypadá impozantně. Ale když si rozklíčujete, jak a proč se dluh vyvíjel, tak už to taková hitparáda není. Jsme jednookým králem mezi slepými. Ten pokles poměru dluh ku HDP byl způsobem spíš tím, že rychle rostlo HDP, a dál tím, že máme v Evropě – u nás i v eurozóně – extrémně nízké úrokové sazby, které umožňují výhodné refinancování starého dluhu. Ani jedno není zásluhou vlády, která naopak opět zvýšila daňovou kvótu a která opět hospodaří s dluhem, ačkoliv ekonomika roste. Spíš by se dalo říct, že díky příznivým vnějším faktorům poměr dluh ku HDP klesl vládě navzdory.
Ač ještě nedávno ministryně práce Jana Maláčová tvrdila, že nám netřeba důchodové reformy, nyní představila dokonce tři její varianty. Princip má spočívat v zavedení „nultého“ pilíře, tedy takzvaně „solidárního“ důchodu pro všechny, jehož preferovanou variantou je, že půjde o 30 procent průměrné mzdy, což by nyní odpovídalo výši 10.500 korun. Druhou složkou důchodu by byla zásluhová část. Smyslem reformy prý je nejen finanční udržitelnost, ale i cosi jako důchodová spravedlnost. Lze za spravedlivé považovat, že se ve výši důchodu ještě více setřou rozdíly mezi těmi, kdo celý život přispívali hodně a kdo málo, a že tedy budou penzisté pobírat skoro „rovný“ důchod?
Spravedlivé by bylo, kdyby každý dostával podle toho, kolik do systému vložil, přičemž za „vklad do systému“ lze považovat i počet vychovaných dětí, protože tím došlo k navýšení počtu těch, kteří jsou schopni systém financovat. To se dá zařídit takzvanou daňovou asignací, tedy systémem, kdy dítě část svých odvodů platí přímo svým rodičům namísto státu.
Cokoliv jiného je jenom maskování faktu, že stát na důchody nemá. Osobně si myslím, že jednoho dne všichni skončíme s rovným důchodem, tedy stát bude všem platit nějaké stejné životní důchodové minimum. A co budeme mít navrch, budeme mít jen proto, že jsme si to sami našetřili. Proto je rozumné na stát vůbec nespoléhat a sám si šetřit!
Psali jsme:
Domácí média v uplynulých dnech řešila především kauzu poslankyně Heleny Válkové, která kvůli ní odmítla nominaci na veřejného ochránce práv. Předseda Senátu Jaroslav Kubera řekl, že nejlepší by bylo úřad ombudsmana zrušit. Považujete ho také za zbytečný, nebo naopak za prospěšný i za cenu velkých nákladů na provoz a platy jeho 154 zaměstnanců?
Podle mého soudu je Úřad veřejného ochránce práv, tzv. ombudsman, zbytečnou institucí, kterou si platíme z našich daní. Úřad supluje soudy. Navíc s jeho posledním obsazením v podobě paní Šabatové došlo k jeho zpolitizování, ideologizaci a nemístné aktivizaci. Nechvalně známý byl například podporou provokací tzv. romských figurantů, kteří se snažili nachytat realitní kanceláře na „diskriminaci“. Jde o instituci zřízenou zákonem se sídlem v Brně, s celkovým rozpočtem 1,037 miliardy korun. To je podle mne neuvěřitelně velké číslo. Instituci lze zrušit zákonem, a já bych takové zrušení ihned podpořila. Je to sice úřad zřízený státem, ale ve své podstatě se chová podobně jako politická neziskovka.
Jaroslav Kubera
Při zasedání Evropského parlamentu už nebudou z nařízení jeho předsedy Itala Davida Sassoliho na stolech europoslanců národní vlaječky. Tvůrce brexitu Nigel Farage to okomentoval: „Právě jsme byli přinuceni odstranit vlajku Spojeného království. Národní symboly jsou nyní v EU zakázány, co bude dál?“ Zatímco Jan Zahradil z ODS se proti tomu chystá protestovat, Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL mu doporučil, ať si dá tedy vlaječku do klopy. Sám prý má rád čistý stůl a kauzu považuje za malichernost. Další krůček na cestě k potlačení národních států, nebo maličkost, která nestojí za řeč?
Tak je veřejným tajemstvím, že konečným cílem evropské integrace je zrušení národních států. To není žádná konspirace, to je velmi pragmatický překlad, protože soustátí, které má společné tolik jako země Evropské unie, nebo dokonce eurozóna, ale současně je tvořeno oddělenými národními státy, prostě historicky není a nemůže být stabilní, takové se buď musí rozpadnout – viz brexit, nebo integrovat ještě víc až do podoby jednoho státu. Vývoj tam bude směřovat. Osobně myslím, že po cestě ještě odpadají některé země, které se takové integrace nebudou chtít zúčastnit, a budou následovat Británii. A ty, co zůstanou, se spojí do jediného celku.
Tomáš Zdechovský
Fotogalerie: - Pro zemi, která vítězí
Od čtvrtka 16. ledna snížil obchodní řetězec Lidl i sesterský Kaufland dlouhodobě ceny vybraných potravin. Týká se to rohlíků, másla, mouky, slunečnicového oleje, bílého jogurtu a dalších. Je zlevnění položek, které v myslích zákazníků fungují jako takzvané cenové kotvy, díky kterým si utvářejí názor na celkovou cenovou úroveň obchodníka, marketingovým tahem, který má sílu odlákat část kupujících konkurenci?
Je to jistě poměrně dobrý marketingový tah. A to právě kvůli oněm cenovým kotvám, které zmiňujete. A Češi jsou velmi citliví na cenu. Nejspíš i proto si Kaufland i Lidl vybudovali v Česku tak silné postavení.
Jana Maláčová
Ministerstvo financí se hodlá zaměřit na zlepšení finanční gramotnosti nejen u dětí a dospívajících, ale nově také u seniorů, lidí čerpajících pomoc v hmotné nouzi a nezaměstnaných. Společně s manželem jste v roce 2015 napsali knížku pohádek Zlatý poklad, v níž jste nenásilně a poutavou formou začali učit malé čtenáře finanční gramotnosti. Dá se zlepšit finanční gramotnost i u druhé skupiny, na níž se chce resort zaměřit, když o ni ti lidé po většinu života zřejmě nestáli?
To máte těžké, když někdo nemá zájem, tak mu to násilím do hlavy nevtlučete. Ale pak musí dotyčný taky počítat s následky třeba v podobě exekuce. Holt každý svého štěstí strůjcem. U dětí je to trochu o něčem jiném, děti ještě nemají tak docela rozum z toho, že tyhle věci jsou důležité. A žádná jiná kniha pro děti v takové pohádkové formě neexistovala, takže to byla silná motivace. Dnes je to tak, že kdo si chce jako dospělý informace zjistit, zjistit si je může. Spíš jde o to, že mnoho lidí neví, že „by se mohlo hodit“ být finančně gramotný.
Dám vám příklad ze života. Když jsme třeba dělali besedu ve škole s dětmi nad naší knížkou, několikrát (!) nám paní učitelka s povzdechem řekla: „Sama si budu potřebovat ty pohádky přečíst, jak tak koukám. Jó, kdybych tehdy věděla to, co tady říkáte, nikdy bych tu smlouvu nepodepsala…“ Jinými slovy, mnoho dospělých si vlastně ani svou finanční negramotnost neuvědomuje.
Psali jsme:
|
ZLATÝ POKLAD aneb Pohádky o penězích, které vaši rodiče nesměli znát Bohatě ilustrovaná kniha pohádek finanční gramotnosti ekonomů Šichtařové a Pikory. Pro děti ve věku přibližně 6 až 13 let.
* OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
