Co mohou dělat jezdci, kdy ukončí svou kariéru v MS? Mohou se vrhnout na jiné motoristické disciplíny jako jsou třeba rallyraidy a jak to udělal třeba Mikko Hirvonen či Yazeed Al-Rajhi nebo plejáda dřívějších soukromníků z Holandska. Nebo se třeba věnovat provozu svého vlastního soutěžního týmu jako to pojali například Tommi Mäkinen či Petter Solberg. Nebo si sednout na pravou sedačku jako třeba Juho Häninnen. No a nebo zůstat třeba aktivní v jiné roli a tou rolí může být špionování a když se dnes objevil seznam jmen, kdo komu dělá na Rallye Monte Carlo špiona, tak se jedná o velmi zajímavý přehled a seznam úspěchů. Ostatně posuďte sami.

M-Sport

Teemu Suninen – Juusa Pykälistö, tedy vítěz řady národních finských soutěží, někdejší chráněnec Markuse Gronholma, který se stal nešťastným aktérem havárie ve Švédsku 2003, kdy do jeho 206 WRC vracející se na trať narazil Harri Rovänpera. V MS mu jinak pšenka moc nekvetla, většinu startů musel zakončit dřív, než viděl šachovnicový praporek a tak je Pykälistövým nejlepším výsledkem 8. místo ze Sardinie, což byla jeho derniéra v MS.

Esapekka Lappi – Mikko Heikkila je na mezinárodní scéně zatím neznámým jezdcem, starty si připsal zejména doma s Civikem Type-R, letos dojel 18. v Laponsku na tamní Artic Rally.

Gus Greensmith – Antoine L´Estage, tedy nikdo jiný, než jedna z kanadských soutěžáckých legend, držitel deseti domácích mistrovských titulů, z nichž hned osm udělal ve šňůře 2010 – 2017. Od posledního titulu startuje jen sporadicky, avšak dva kanadské starty přetavil ve dvě výhry a v roce 2018 se také ukázal v Evropě, když s Fiestou NRC odjel Rally Liepaja. Perličkou u tohoto jezdce je, že v roce 2013 zničil při prvním startu Lancer WRC 05, se kterým u nás startovali Jaro Melichárek a později Tonda Tlusťák.

Deividas Jocius – Modestas Jakas je stějně velkou neznámou jako je pro většinu fanoušků i pilot Jocius. Jakas již nějakou dobu aktivně nezávodí, poslední starty si připsal s Adamem v roce 2013, předtím odjel něco s Lancerem a Samarou.

Toyota

Sébastien Ogier - Simon Jean-Joseph aneb rodáka z exotického Martiniku asi není potřeba příliš představovat, jezdec byl na přelomu tisíciletí aktivní v MS v týmech Fordu a Subaru, po změně pravidel pro třetí jezdce se postupně přesunul do tehdy protěžované kategorie S1600 a za volantem Clia s podporou výrobce cigaret Gauloises vyhrál francouzské S1600 v roce 2003 a o rok později vyválčil i titul mistra Evropy. Dvakrát byl na startu i ve Zlíně, poprvé dojel pátý, napodruhé havaroval na druhém Trojáku. V roce 2010 se do Zlína vrátil ještě jednou, ale nastupujícím S2000 nemohl konkurovat. Ze zdravotních důvodů se na čas ztratil zpoza volantu a nyní startuje pouze sporadicky.

Takamoto Katsuta -Juho Hänninen, v tomto případě už opravdu představovat není třeba, všichni si jistě pamatují "Haničku" v tovární Fabii S2000, která Fina dovezla s titulům v ME, SWRC i IRC. Od té doby Fin prošel továrním Hyundai, v roce 2017 jel za Toyotu a letos jej čekají starty na pravé sedačce vedle J-M Latvaly.

Kalle Rovanperrä – Mikko Hirvonen, byť v úvodu píšeme, že přešel na rallyraidy, tak ty už opět opustil a nyní špionuje u Toytoty. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jde o jednoho z jezdců "ztracené generace", která jezdila v době kralování Seba I. a Seba II. a tak se Hirvonenovým maximem staly hned čtyři tituly vícemistra světa. Že ale Mikko závodit nezapomněl ukázal loni na Kypru, kdy s Fiestou R5 bral v konkurenci jezdců ERC a MERC třetí místo.

Elfyn Evans – Gwyndalf Evans, tady to máme v rodině, když Elfynovi i u Toyoty nadále špionuje táta, který je sám mimochodem úspěšným jezdcem éry velkých kitů na Britských ostrovech. V roce 1996 bral za volantem Fordu Escort RS 2000 titul, v letech 1998 a 1999 byl s Ibizou Kit Car vícemistrem. Díky španělské značce si připsal pár startu s Cordobou WRC ve světě, 2002 startoval s nepříliš povedeným MG ZR S1600 (fanoušci legendárního RBR si jistě jednou defaultní dvoukolku vybaví) a dnes už jezdí pouze sporadicky a věnuje se svému podnikání, když má dealerství Fordy a Suzuki, které vyměnil za dřívější kariéru řidiče autobusu, jíž se věnoval na začátku 90. let.

Hyundai

Ott Tänak – Martin Kangur, na mezinárodní scéně na sebe nejprve upozornil starty s Civikem Type-R R3 (mimochodem v roce 2011 a 2012 byl i na Barumce) a v roce 2014 se pokusil o úspěchy ve WRC2 s Fiestou S2000. Jeho zatím posledním startem byla Rally estonia s Fiestou R5 v roce 2015, kdy skončil mimo trať.

Sébastien Loeb - Patrick Magaud je někdejším továrním jezdcem Citroenu z poloviny 90. let, kdy dvakrát bral konečné stupně vítězů ve francouzském mistráku, kdys s kitovým Saxem nestačil jen na Panizziho s 306 Maxi a o rok později s novou Xsarou Kit Car bral třetí místo za týmovým kolegou Bugalskim a Jean-Josephem. V roce 2001 se ukázal v JWRC s Pumo S1600 v barvách Fordu a od té doby startuje již jen sporadicky.

Thierry Neuville – Bruno Thiry, je dalším starým známým českým fanouškům, protože Belgičan v roce 2001 startoval s tovární Octavií WRC. Jezdec však první úspěchy sbíral na začátku 90. let s Opelem, kdy mu v roce 1991 unikl domácí titul, ale v rámci ME vyhrál na Bohemii v Mladé Boleslavi. Ve druhé polovině 90. let staroval s Escorty v rozličných šampionátech, aby v roce 2000 nestačil s Xsarou Kit Car v ME na Lungaarda s Corollou WRC. Po odchodu od Škodovky se pokusil s červených Peugeotem 206 WRC v barvách Bastos o další útok na evropský titul a v roce 2003 se to povedlo. Poslední větší sezónou byl rok 2004 kdy jezdil s novou C2 S1600. Od té doby jezdi sporadicky, ale jak ukázal 5. místem na Rallye du Condroz-Huy v roce 2017 za volantem DS3 R5, rychlost mu nechybí.

"Zbytek světa"

A výčet zajímavých špionských jmen nekončí továrními týmy, tak se alespoň na pár dalších podívejme alespoň telegraficky. Mads Ostberg i Nikolay Gryazin povolali do špionské role své otce, druhý pilot Hyundai ve WRC2 O-C Veiby si za špiona vybral juniorského mistra světa P-G Anderssona. Paulu Nobremu bude tratě prověřoval italský multišampion Paulo Andreucci, Oliveru Solbergovi se bude jistě co nejvíce monackých zkušeností snažit před Bryan Bouffier.