Článek
Dnešnímu publiku jméno této herečky už nic moc neříká, ale svého času okouzlila doslova celý svět. Film Divá Bára (1949) vystřelil Vlastu Fialovou mezi hvězdy první velikosti a zajistil jí popularitu i v daleké Latinské Americe, Austrálii nebo Japonsku.
V zemi vycházejícího slunce ji dokonce vyhlásili za nejkrásnější herečku roku. A co se Austrálie týče, Divá Bára byla vůbec prvním československým filmem, který byl ve zdejších kinech uveden. Herečce prý ještě dlouho poté chodily obdivné dopisy z mnoha koutů zeměkoule.
V Divé Báře zaujala talentem i nevšední krásou, ale ona sama měla ze sebe rozporuplné pocity. „Byla jsem před kamerou úplně bezradná,“ přiznala později Vlasta Fialová, kterou musela v choulostivých scénách zastoupit dublérka – herečka totiž podle tehdejších zákonů nebyla v době natáčení plnoletá.
Umělkyně světového formátu
Filmový debut ji katapultoval do hvězdných výšin a na stříbrném plátně by se jistě prosadila, ale Vlasta Fialová dávala přednost divadlu v rodném Brně. Točila hlavně o divadelních prázdninách, a proto filmaři jejího talentu nevyužili tak, jak by zasloužila.
Víc příležitostí jí později dala televize. A na milovaném jevišti ztvárnila přes 200 rolí – připomeňme například kněžnu v Lucerně, Lízu Doolittleovou v Pygmalionu, Plajznerku v Dalskabátech, Gizelu v Kočičí hře nebo babičku v dramatu Stromy umírají vstoje.
„Vlastu Fialovou považuji za jednu z nejvýznamnějších hereček, jaké kdy české divadlo mělo. Pro výjimečné postavení, které zaujímala mezi českými herečkami své doby, ji předurčila už krása, ale také mimořádný talent," uvedl k její osobě teatrolog Bořivoj Srba. Uplatnila se také v rozhlase a v dabingu a kromě toho přednášela i na brněnské JAMU. Prosadila se rovněž jako šansoniérka.
Excelovala i ve sportu
Narodila se 20. ledna 1928, a jak sama řekla, vyrůstala na divadelních prknech. Oba její rodiče působili totiž v brněnské opeře. Svou první roli odehrála již jako čtyřletá v baletu Z pohádky do pohádky. Jako malá holčička navštěvovala také baletní školu a zpívala v dětském sboru.
Kromě hraní, zpěvu a baletu se věnovala i sportu. Úspěchy sbírala hlavně v závodním plavání a skocích do vody. Před sportovní dráhou ale dala nakonec přednost herecké kariéře. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na brněnskou konzervatoř a po jejím absolutoriu v roce 1947 zamířila do svého prvního angažmá v Opavě.
V roce 1950 zakotvila na scéně brněnské činohry Státního divadla, které zůstala věrná až do své smrti.
Hrála do poslední chvíle
Její osobní život byl prostý jakýchkoli skandálů nebo hvězdných manýrů. Z krátkého manželství s Jiřím Tomkem měla syna Jiřího a poté se stal jejím životním partnerem divadelní kolega Zdeněk Kampf (†66), po jehož boku prožila 34 let.
Není divu, že jeho smrt v roce 1987 herečkou hluboce otřásla. Do hereckého nebe se za ním odebrala o 11 let později. Zemřela náhle 13. ledna 1998 uprostřed práce – přesně týden před 70. narozeninami.
