Po konci kariéry si Bauer založil vlastní tým dálkových běžců, kde fungoval více v roli manažera než trenéra. Předloni se neúspěšně ucházel o místo sportovního ředitele u českých běžců a před rokem na jaře kývl na nabídku polského svazu.
„Na začátku jsem se trošku bál, že bude trenéřina nuda. Ale baví mě to. Tým jsem si poskládal dobře a myslím, že jsme si k sobě našli cestu,“ řekl dvaačtyřicetiletý Bauer novinářům v Novém Městě na Moravě při víkendovém Světovém poháru. Byl přitom oblečený do bundy s polskou orlicí na levém rameni a nápisem Polska na zádech. „Párkrát jsem zaslechl narážky typu, že mi ve vlajce chybí modrý klín a podobně,“ podotkl.
Na Bauera Poláci přišli přes Miroslava Petráska. Bývalý Bauerův trenér se u severních sousedů už snažil běžce pozvednout. A někdejší český reprezentant teď mívá s Petráskem hodinové hovory. „Já mu pláču a on se mi směje. Dvakrát jsem mu řekl, že nevím, co jsem mu udělal, že mě do toho umotal,“ řekl se smíchem Bauer a dodal: „Mám smlouvu na tři roky, tak bude záležet na jaře, jak si to vyhodnotím, a podle toho půjdeme dál.“
Lukáš Bauer v Novém Městě na Moravě.
„Je to práce s lidmi a nadneseně řeknu, že co čtrnáct dní, tak končím, protože řeknu: ‚Tak tohle už ne‘. Ale strašně mě to baví. A jak se mi na soustředění a závody nechce, když balím, tak jen co odjedu, tak se nezastavím,“ řekl.
Občas přemýšlí, jak dalece může být se svými svěřenci kamarád a kdy být přísný. „Kdybyste mě viděli třeba před týdnem, tak to jsem zrovna byl docela vytočený, ale pak byli dva super tréninky, něco jsme si vyříkali a jede to. Takže jsem spokojený. Myslím, že jsme udělali razantní pokrok, a to je fajn,“ uvedl Bauer.
Především se snažil zavést do polského týmu systém. Závodníkům vysvětluje, že i Johannes Hösflot Klaebo z Norska a další hvězdy jsou jen lidé. „Nesmíte z nich padnout na zadek. No a musíte makat a mít štěstí,“ doplnil Bauer. Při psaní plánů zjistil, že sám kdysi trénoval víc než Poláci nyní. „Ale šel jsem cestou, ne je první rok zničit, ale ať máme radši pocit, že jsme trochu nedotrénovaný.“
Výsledky se dostavují. Polští muži dosáhli na body ze Světového poháru po dlouhých 14 letech. „Daří se a jsem rád, že tam jsou individuality. Sice je s nima občas těžká práce, ale na druhou stranu to nejsou lidi, které někam postavíte a budou tam stát. Na trati, když je dobře namotivuju, tak půjdou do mrtva,“ řekl.
Bauer býval jako závodník perfekcionista a jako trenér si nedokáže představit situaci, že by někdo nepracoval naplno. „To neexistuje. Když to neudělají, tak chvíli doutnám, a když to překročí mez, bouchnu. Na dvou trénincích jsme měli výstup, kdy jsem je tam seřval a řekl, jestli si chtěj trénovat sami, tak zůstanu doma a já půjdu do maratonů. To pomohlo. Je to práce s lidmi, mají plusy a minusy jako já. Když se jim zahrozí, tak je vidět, že si spolupráce váží, a hned se srovnali.“
Podmínky v Polsku má prý o něco lepší než v době, kdy pomalu v české reprezentaci končil. „Mají tady zvláštnosti, takový trošku komunismus v některých věcech, ale pokud to nenabourává rozpočet, tak mě to nezajímá. Ať si to dělají, jak chtějí. To jsou jejich zvyklosti. Mám rozpočet a ten dodržují,“ řekl.
První český mužský vítěz závodu SP v historii, který vyhrál v roce 2003 právě v Novém Městě na Moravě, doufá, že časem vyroste i v Česku jeho nástupce. Zatím ale nevidí rvavost. „Musíte se narodit jako blázen, potkat ve správný čas správné lidi a hodně chtít. Moc takových bojovníků tam není. Mají lyžování rádi, ale asi jim stačí, že se dostali do mančaftu. Pro nás to byl začátek,“ konstatoval Bauer.
