InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Čarodějnické odpoledne

    Čtvrtek 25.4 15:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Na Sadech, České Budějovice

  • Tvořivý rok – gravírování

    Čtvrtek 25.4 16:00 - Jihočeská vědecká knihovna - pobočka Čtyři Dvory, Emy Destinové 46, České Budějovice

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Fotbalista si zvolil službu u Hradní stráže

Mladík z Milevska v zimním stejnokroji podle návrhu Theodora Pištěka. , Autor: Foto archiv

Mladík z Milevska v zimním stejnokroji podle návrhu Theodora Pištěka.     Autor: Foto archiv

PRAHA/MILEVSKO - Martin Zítek hrál za Milevsko fotbal a jeho snem bylo stát se profesionálním fotbalistou nebo sportovním komentátorem. Šestadvacetiletý mladík si nakonec vybral jinou málo obvyklou profesní dráhu. Vstoupil do armády a stal se příslušníkem Hradní stráže na Pražském hradě. Jedním z těch nehybných vojáků, kteří střeží vstupy do hradního areálu a které děti tak rády okukují. Jak ale prozradil, to je jen část služby.

 

Kritériem výběru je třeba výška

Martin Zítek chodil do základní školy v Chyškách, pokračoval na oboru Ekonomika a podnikání v Centru odborné přípravy v Sezimově Ústí a maturitu nakonec složil na střední odborné škole v Milevsku. Všechno v té době podřizoval fotbalu. "Nejsem moc studijní typ. Škola mě nikdy moc nebavila, vždycky jsem tíhl ke sportu a mým nejoblíbenějším předmětem byl logicky tělocvik. Začínal jsem ve fotbalové přípravce v Milevsku, v tamním klubu jsem strávil pěkných 16 let. Za největší úspěch považuji své působení v juniorské lize za FC MAS Táborsko. Fotbal ale hraju pořád, teď za Chýnov," vypráví.

Po škole hledal zaměstnání, které by ho bavilo, a protože mu fyzička nechyběla, padla volba na armádu. Už tři roky je Martin Zítek vojákem z povolání. "Nejprve mě čekaly psychické a zdravotní testy ve Vojenské nemocnici v Praze. Následovaly fyzické testy a tříměsíční vojenský výcvik ve Vyškově. Ten byl velmi náročný, ale hodně mi dal. Během výcviku jsme se učili zacházet se zbraněmi, házet granátem, jak přežít v přírodě, ale i základy zdravovědy a topografie," popisuje. Pak se přihlásil k Hradní stráži. Ta je coby součást ozbrojených sil republiky podřízena náčelníkovi Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Příslušníci Hradní stráže jsou vybíráni a doplňováni z řad armády i přímým náborem podle specifických kritérií.

"Musíte splňovat kritéria, kterými jsou výška 178 - 188 cm, vyšší úroveň výsledku psychotestů a nejvyšší zdravotní způsobilost. Jelikož jsem splňoval výborně všechna kritéria, mohl jsem si vybrat z více vojenských útvarů. Nejvíc mě lákala právě Hradní stráž, kde už tři roky působím," vypráví mladík z Milevska. Hradní stráž je vojenským útvarem brigádního typu s celkovým počtem 653 osob a člení se na na dva prapory, které mají tři strážní roty. "Já jsem desátník u prvního praporu první strážní roty. Rád bych se časem dostal na vyšší hodnost, ale kariérní postup u nás je velmi pomalý," říká Martin Zítek.

Mezi úkoly Hradní stráže patří vnější ostraha areálu Pražského hradu, zabezpečení jeho obrany a vnější ostraha a obrana objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta a jeho hostů, a to včetně letního sídla v Lánech.

Byl u vítání prezidenta Macrona

Kde je tedy možné potkat právě jihočeského fotbalistu? "Když se řekne Hradní stráž, většina lidí si myslí, že jsou to jen vojáci v budkách před hradem. Naše činnost je ale širší, do budky se naopak dostaneme jen jednou za čas. Většinu služeb působíme jako běžní vojáci strážící hrad, zahrady hradu nebo lánský zámek. Každou službu je mi přiděleno jiné stanoviště, takže sloužím i v Lánech. Směna je 27 hodinová a každý voják má na danou službu své přidělené strážní stanoviště. Celá směna se skládá ze tří částí. Buď strážím dané stanoviště nebo mám takzvanou hotovost, kdy musím být připraven zasáhnout, kdyby nastal nějaký problém. Poslední částí mého pracovního dne je odpočinek. Mezi jednotlivými službami máme tři až šest dní volna. Jednou za čas ale máme v tomto volnu celodenní výcviky, kde se například učíme lépe zacházet se zbraněmi," popisuje voják a zmiňuje i zajímavé události, kterých se zúčastnil. "Měl jsem už možnost několikrát sloužit při audienci na prvním nádvoří Pražského hradu, účastnil jsem se přivítání prezidenta Francie Emmanuela Macrona na Letišti Václava Havla v Praze, při příležitosti výročí úmrtí Tomáše Garrigue Masaryka jsem pokládal věnec na jeho hrob, účastnil jsem se také předávání státních vyznamenání prezidentem republiky," vyjmenovává.

Po roce 1989 se uniformy Hradní stráže měnily a ty současné podle návrhu výtvarníka Theodora Pištěka budily zprvu dost emocí. Jejich zdobnost přece jen nebyla u nás tradicí jako třeba v Anglii. To vše se ale odehrálo dřív, než se Martin Zítek narodil. Jak se tedy v Pištěkově uniformě cítí? "V létě nosíme světle modrou uniformu, na jaro a podzim máme tmavě modrou uniformu a na zimu máme kabát s beranicí. V těchto uniformách se ukazujeme pouze při službě v budce, slavnostním střídání nebo při slavnostních příležitostech. Při stráži na hradě, v zahradách nebo v Lánech pak nosíme stejnokroj shodný s Armádou ČR a ten je pro mě nejpohodlnější. V příštích letech je ale v plánu změna. Maskáče mají být nahrazeny novými uniformami v barvách Hradní stráže," říká.
Martin Zítek odpověděl i na otázku, jakými zbraněmi je Hradní stráž vyzbrojena, ale třeba odpovědi na úkoly členů Hradní stráže v krizových situacích zůstaly tabu. "Vyzbrojení jsme pistolí CZ 75 Phantom a samopalem CZ Scorpion EVO 3. Obě tyto zbraně jsou ráže 9 mm. Dále máme teleskopický obušek, pepřový sprej a v plánu je také paralyzér. O informace k úkolům v krizových situacích se s vámi podělit nemohu.

Prezident i klenoty zblízka

Hradní stráž se podílí na zabezpečení Dnů otevřených dveří Pražského hradu, kdy si mohou návštěvníci prohlédnout reprezentační prostory, které nejsou běžně veřejnosti přístupné. V tyto dny se stráž posiluje. "Na Dniyotevřených dveří musí být navýšená stráž, protože je na hradě větší množství lidí, což znamená samozřejmě větší riziko nebezpečí. Moje pracovní náplň se ale neliší od běžných služeb. Hlavním úkolem je hlídat, aby návštěvníci nechodili na pro ně nepřístupná místa." A zatímco třeba při výstavě českých korunovačních klenotů má návštěvník v dlouhé frontě jen pár sekund, aby je viděl zblízka, vojáci Hradní stráže jsou ve výhodě.
Služba u Hradní stráže patří přirozeně k profesím, kde se slouží svátek nesvátek. Na Martina Zítka připadla služba na posledního Silvestra. Ta ale není ničím výjimečná. "Když stojím v budce, někteří návštěvníci se mě snaží rozesmát. Hlavně děti. Ještě to ale nikdy nepřekročilo hranice. Pokud by mě někdo opravdu hodně obtěžoval, můžu ho napomenout, jinak s lidmi ale hovořit nesmím. Když mám službu v maskáčích, tak bych také neměl s návštěvníky hovořit. Pokud se ale zeptají například na cestu, můžu je navigovat," přibližuje voják.

Samozřejmě nemohla chybět otázka, jestli se už někdy osobně setkal s prezidentem. "Prezident má svou vlastní ochranku, my hlídáme hlavně objekty zvenku. S prezidentem už jsem se ale několikrát setkal, například při různých slavnostních událostech nebo jsem ho viděl, když se procházel v zahradách v Lánech. Nikdy jsem s ním ale nemluvil," uzavřel Martin Zítek vyprávění. A i když jeho rozhodnutí jít k Hradní stráži původně nevyvolalo u rodičů zrovna nadšení, protože přece jen jde o strážní službu, která může přinášet i různá rizika, teď už je všechno jinak. Mladík z Milevska nemá v plánu svou profesi měnit a naopak se chystá žádat o prodloužení závazku o dalších šest let.

 

Diskuse k článku - 12 příspěvků
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
« Novější příspěvky 1 2  | Starší příspěvky »
  • pepa 

    Reagovat

     

    stejne mamka dasa je porad kocka

    Vloženo 26.1.2020 11:40:44

  • petr 

    Reagovat

     

    Tak to oceňuju. Málo mladých lidí může dnes nastoupit do bezpečnostních sborů v zemi, chybí jim fyzická i psychická zdatnost. Časté vysedávání u počítače nebo mobilu, málo sportu, chybí smysl pro povinnost a nějaký řád, chybí vojna. Nevím, kolik z nich by šlo tu naši krásnou zemi plnou skvělých lidí, bránit ?

    Vloženo 24.1.2020 06:30:57

    • anonymní čtenář 

      Reagovat

       

      Abych šel naši(?) zemi bránit, zemi, která už defacto nepatří nám Čechům, Moravanům a Slezanům, v zemi, kde vláda v podstatě skáče podle not obdržených odjinud, to bych si tedy musel stokrát rozmyslet. A už vůbec si nejsem jitý, na kterou stranu bych nakonec střílel. :-(

      Vloženo 24.1.2020 22:19:37

      • petr 

        Reagovat

         

        To je mi vás líto. Já mám skvělou rodinu, přátele a tuhle zemi mám rád. Proti ji budu vždycky bránit.

        Vloženo 25.1.2020 07:04:23

        • anonymní čtenář 

          Reagovat

           

          Nemusíte mne litovat. Každý to máme jinak a každý to jinak vidíme.

          Vloženo 25.1.2020 13:17:40

  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    Za mne, ty uniformy, děs. Inspirace cirkus Kander a spol., nevypadají jak vojáci, ale šašci dobří.

    Vloženo 23.1.2020 13:31:03

  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    Twl tady jsou jenom zapruzený, zamimdrákovaný čížci. Ten článek je pěknej a zajimavej. Nemusím furt číst jenom černou kroniku. Za mě palec nahoru.

    Vloženo 23.1.2020 12:25:20

    • Jirka 

      Reagovat

       

      Jo připadá mi,že se z Milevska stavá ráj mrzoutů a rejpalů.Možná by si to taky mněli zkusit stát dvě hodiny bez hnutí v zimě nebo v horku třeba by je to přešlo.Vím o čem mluvím sloužil sem tam za Havla a žádnej med to nebyl i když je fakt,že jako zaměstnání to je trochu jiný než jako poviná vojna.Tak ať se daří (ve službě) ne rejpalům!

      Vloženo 23.1.2020 18:24:05

  • nick 

    Reagovat

     

    Článek úplně o h...u

    Vloženo 23.1.2020 11:40:06

« Novější příspěvky 1 2  | Starší příspěvky »
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace