Dluhová poradna: Trable se splácením řešte včas |
Spotřebitelský úvěr může být poskytován ve formě odložené platby za zboží, peněžité zápůjčky či úvěru, vždy se však jedná o poskytnutí peněžních prostředků podnikatelem (který je k této činnosti oprávněn) spotřebiteli pro jeho nepodnikatelské účely.
Tedy typicky za účelem koupě spotřebního zboží jako je například elektronika anebo k financování dovolené či bydlení. Dvěma základními typy spotřebitelského úvěru jsou spotřebitelský úvěr na bydlení a spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, kam spadají všechny ostatní druhy spotřebitelských úvěrů. Jako spotřebiteli, tedy slabší straně smluvního vztahu, vám zákon přiznává zvýšenou ochranu a není na škodu tato svá práva dobře znát a v případě potřeby je i využít.
Jen s licencí ČNB
Spotřebitelský úvěr si nejčastěji jdeme sjednat do banky nebo využijeme služeb nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nebankovním poskytovatelem může být jen právnická osoba a ke své činnosti musí mít licenci České národní banky, která na něj taktéž dohlíží. Pokud tedy chceme mít jistotu, že si peníze půjčíme od poskytovatele podléhajícího zákonné regulaci, není nic snazšího než si to ověřit v seznamech regulovaných a registrovaných subjektů vedených Českou národní bankou a přístupných na jejích webových stránkách. Aktuálně je v seznamu zapsáno celkem 87 nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru.
Velmi důležitou povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru, kterou mu zákon ukládá ještě předtím, než s vámi samotnou smlouvu vůbec uzavře, je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tedy jednoduše řečeno posoudit, zda je konkrétní osoba schopna daný spotřebitelský úvěr řádně splácet či nikoli. Smyslem daného ustanovení je ochrana jak samotného dlužníka, aby si nebral půjčky, jejichž vrácení je nad jeho finanční možnosti, tak i celé společnosti, na níž má dlužníkova případná neschopnost řádně splácet své závazky taktéž negativní dopady. A samozřejmě je i v zájmu poctivého věřitele, aby se mu poskytnuté prostředky navýšené o sjednané úroky vrátily.
Poskytovatel spotřebitelského úvěru má při tomto posuzování vycházet jak z informací poskytnutých samotným spotřebitelem, tak z informací dostupných i z jiných zdrojů, tj. zejména by měl nahlédnout do databází shromažďujících informace o již existujících úvěrových vztazích (bankovní a nebankovní databáze). Měl by tak získat objektivní obraz o finanční situaci spotřebitele a na základě všech těchto informací pak musí vyhodnotit, zda příjmy spotřebitele s přihlédnutím k jeho dosavadním výdajům budou postačovat k tomu, aby spotřebitel řádně dostál svým závazkům.
Pokud by byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu s povinností řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti smlouvy v tříleté promlčecí době, která začíná běžet uzavřením smlouvy. Pokud vás tedy někdo bude lákat, že vám půjčí peníze a nemusíte ani nic osvědčovat a dokládat, raději zbystřete. Spoléhat se na to, že soud pak prohlásí smlouvu za neplatnou, by se vám nemuselo vyplatit, a navíc to, co jste skutečně obdrželi, musíte tak jako tak vždy vrátit. Řádné posouzení úvěruschopnosti je tedy i ve vašem zájmu, nechcete-li do budoucna riskovat potíže.
Češi se dostávají z dluhových pastí. Počet skončených exekucí převyšuje ty zahájené |
Poskytovatel spotřebitelského úvěru pak má ze zákona vůči spotřebitelům i širokou informační povinnost. Samotná smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena písemně a musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti. Jedno vyhotovení smlouvy musí být neprodleně po jejím uzavření poskytnuto spotřebiteli. Smlouvy musí vždy obsahovat zákonem stanovené údaje, mimo jiné i celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, dobu trvání spotřebitelského úvěru, roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, informace o způsobu ukončení smluvního vztahu a možnosti mimosoudního řešení spotřebitelského sporu prostřednictvím finančního arbitra.
Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví i některé další specifické podmínky, například že spotřebitelský úvěr nelze zajistit směnkou nebo šekem. Zajištění úvěru pak obecně musí být přiměřené, čímž zákon sleduje to, aby například půjčka ve výši 50 000 Kč nebyla zajišťována zástavním právem k nemovitosti. Zákon taktéž spotřebiteli garantuje právo úvěr kdykoliv během doby trvání spotřebitelského úvěru zcela nebo zčásti splatit. Spotřebitel pak má zároveň s předčasným splacením i nárok na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel sice má právo na náhradu nákladů spojených s předčasným splacením, ovšem jen v zákonem regulované výši. Od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení má pak spotřebitel právo odstoupit ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření, a to bez uvedení důvodů i jakýchkoliv sankcí.
V zákoně je pak upraven i postup věřitele při prodlení spotřebitele s úhradou jeho úvěru. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru lze pro případ prodlení spotřebitele sjednat jen úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (aktuálně 10 procent p. a.), smluvní pokutu ve výši 0,1 procenta denně z částky, s níž je spotřebitel v prodlení, (nesmí však překročit polovinu poskytnutého úvěru a maximum je 200 000 Kč), a náhradu účelně vynaložených nákladů věřitelem v souvislosti s prodlením.
Podmínky poskytování spotřebitelského úvěru jsou tedy v zákoně celkem podrobně upraveny a je dobré mít alespoň ty nejdůležitější z nich při sjednávání spotřebitelského úvěru na paměti.
