Roli Viktorky ve filmové Babičce získala Geprtová kvůli svým očím

  9:24
Viktorka v televizním zpracování Babičky je nejznámější rolí Libuše Geprtové. Diváci Horáckého divadla ji ale poznali už dříve - v šedesátých letech jako Julii vedle Romea. Už nástup této herečky na Vysočinu se nesl ve velkém stylu. Její první rolí byla rovnou Antigona. To jí bylo teprve jednadvacet let.

Hned po příchodu do Jihlavy v roce 1963 si Libuše Geprtová zahrála v inscenaci Hodina Antigony vedle Jaroslava Ravy, Pavla Wuršera a dalších kolegů z Horáckého divadla. | foto: Archiv Horáckého divadla Jihlava

Libuše Geprtová se narodila za války před Vánoci v roce 1941 vedle bratra Svatopluka jako jedno z dvojčat. Měli ještě starší sestru Mirku a žili v Kutné Hoře v jednom činžovním domě. Než odešla k divadlu, byla krátce učitelkou, stejně jako její rodiče.

Začínala na karlovarském jevišti jako Manon. Pak následovalo divadlo v Českém Těšíně a poté už Jihlava. Sice měla příležitost studovat herectví na DAMU u Oty Sklenčky, jenž také prošel Horáckým divadlem, ale zvolila rovnou praxi. Podobně jako kdysi sám Sklenčka.

Když hrála v Jihlavě, měla už za sebou filmování s kolegou Karlem Högrem ve snímcích Kde alibi nestačí a Kohout plaší smrt. A to v režiích Vladimíra Čecha.

Z Jihlavy odešla Libuše Geprtová do Státního divadla v Brně. Právě v této době dostala televizní nabídku na roli Viktorky. Zajímavostí je, že v Brně tehdy působily i její kolegyně Jarmila Kurandová a Libuše Šafránková, představitelky babičky a Barunky. Společně potom kvůli tomuto filmu dojížděly z Brna autem.

Režisér Antonín Moskalyk byl spokojen s tím, jak Libuše Geprtová Viktorku zahrála. „Byla výjimečná ztotožněním se s rolí, Viktorku měla moc ráda. Nemohli jsme si vybrat lépe. Ona ji nehrála, prostě se jí v jedné chvíli skutečně stala. Měla na sebe vysoké nároky, všechno chtěla dělat na tisíc procent. Té roli se totálně oddala,“ vzpomínal Moskalyk.

Sama herečka považovala roli Viktorky za velkou příležitost, v době natáčení jí bylo necelých třicet let. „Za to, že jsem ji mohla hrát, mohly asi mé dramatické oči, které k bláznivé ženě naprosto sedí,“ řekla Zlínským novinám v jednom ze svých posledních rozhovorů.

Nedlouho po natočení Babičky začala hrát v pražském Divadle Na zábradlí, kde postupně zažila po pracovní stránce skvělá i horší léta. Zejména v devadesátých letech už ale nedostávala tolik příležitostí. Divadlo tehdy opustili její kolegové Jiří Bartoška, Karel Heřmánek a další, ona zůstala.

Sestra Libuše Geprtové Mirka zemřela v mladém věku, její bratr dvojče Svatopluk emigroval. Nějaký čas byl ve Švýcarsku, později se s profesí projektanta usídlil na farmě v Africe. Stejné jméno, Svatopluk, pak dostal syn Libuše Geprtové.

V čem hrála v Jihlavě

Vedle Antigony a Julie, kterou s ní alternovala Zdena Vasileva, ztvárnila Libuše Geprtová v Jihlavě řadu dalších rolí. Objevila se například ve hře Voskovce a Wericha Pěst na oko. V Loupežníkovi od Karla Čapka hrála Mimi.

Obsazena byla i do hry Akce H - Město má žízeň, kde hrála třeba s Evou Kaplerovou, Zdeňkem Dryšlem, Josefem Kubínem a Jaroslavem Ravou.

Režisér Petr Vosáhlo obsadil Geprtovou do Osmi žen Roberta Thomase. V roce 1965 hrála v dramatu Sestup Orfeův i v komediální Charleyově tetě.

Herečka svého bratra v Africe i navštívila. Při této cestě zažila krásné i dramatické chvíle. „Fantastické moře, úžasná příroda, nádherné černošské ženské a děti... Byli jsme taky na safari, ale z toho zavřeného auta mi to přišlo jako v bijáku. Nejradši jsem chodila pěšky, ale dalo mi to pořádně zabrat, protože je to tam samý kopec. Jednou nás s neteří přepadli na pláži! Sahali pro nože a chtěli boty a bágly. Kateřina jim to dala, ale já jsem začala strašně řvát, a tím jsem je odradila,“ popsala po návratu.

V závěru své kariéry zažila pěkné období. Začala více cvičit a méně jíst, zhubla více než dvacet kilo, což sama chtěla. Po herecky střídmějších letech dostala velkou příležitost v Divadle Bez zábradlí a to v hudebnědramatické baladě Cikáni jdou do nebe. Bylo to v roce 2004, rok a půl před její smrtí.

Tato inscenace měla u diváků velký ohlas a Libuše Geprtová se po dlouhé době cítila při práci opravdu spokojená. Bohužel to nemělo dlouhého trvání. Kvůli vážné nemoci už nemohla pokračovat dál. Po svém posledním představení se svěřila jednomu příteli, že v hledišti zahlédla svoji dávno zemřelou sestru. Brala to jako znamení. Zemřela v listopadu roku 2005 v třiašedesáti letech. Režisér Babičky Antonín Moskalyk zemřel dva měsíce poté.

Autor: