aneb kam dát své dítě?

Milý čtenáři,

v nedávné době jsem na svém blogu zveřejnil tři články o víceletých gymnáziích (zde, zde, a zde, celý článek v ucelenější a doplněné podobě vyšel zde). Články měly relativně velikou odezvu (třetí z nich se chvíli držel mezi nejdiskutovanějšími). To je znamení, že se veřejnost o téma vzdělávání zajímá, což je dobře.

Tématiku víceletých gymnázií jsem v těchto textech nahlížel z pohledu celospolečenského. Uvažoval jsem, jakou roli ve vzdělávacím systému hrají víceletá gymnázia z hlediska spravedlivosti, protože ta je podmínkou společenské důvěry a sociálního smíru, a z hlediska budoucí prosperity země. Jsem přesvědčen, že právě takovou perspektivu by měli přijmout politici, kteří mají osud naší země především ve svých rukou, a také my všichni, kterým naše budoucnost není lhostejná. Snažil jsem se ukázat, že z těchto dvou pohledů jsou víceletá gymnázia pro naše školství a náš blahobyt chybným řešením.

Je zde ale i pohled druhý, neméně důležitý. Je to osobní pohled každého z nás. Uvědomujeme si, že vzdělání má mimořádnou osobní důležitost a chceme pro své děti vybrat tu nejlepší školu. Je to právě tato perspektiva, která určuje obsah většiny veřejných debat a rétoriku v nich používanou.

Podívejme se na jednu takovouto debatu, kterou zorganizoval a moderoval 5. 10. 2017 MuDr. Ferdinad Polák, PhD, který členem zastupitelstva městské části Klánovice v Praze (viz). Hosty byli Andrea Víšková, ředitelka PORG Libeň, Václav Klaus mladší, Martin Kašpar, ředitel 6letého gymnázia Na Pražačce a Michal Černý, ředitel Masarykovy základní školy v Klánovicích. Podle Ferdinanda Poláka debata měla rodičům přítomným v publiku „dát návod, nebo možná spíš informace o tom, zda dát dítě na čtyřleté gymnázium, nebo zkoušet to na šestileté nebo i dříve na osmileté...“.

První otázka, kterou moderátor položil byla:

„Mají dnes víceletá gymnázia smysl a pokud ano, pak pro koho a jaký?“

Poslechněme si odpovědi hostů:

Andrea Víšková: „Víceletá gymnázia samozřejmě z mého pohledu mají smysl a mají své místo v naší společnosti a mají ho mít ... (víceletá gymnázia by měla být) pro určité malé procento dětí, které jsou talentované, které jsou studijně nadané, které prostě rády chodí do školy, čtou, baví je škola a tím pádem by měly mít možnost se vzdělávat trochu rychleji nebo dostávat informace v jiném měřítku než jenom na základní škole, kde když jsou děti všechny pohromadě, tak tyhle bystré, zvídavé děti mohou mít pocit, že jsou zdržovány a i to tak bývá, ony se ve škole nudí, nenaučí se pracovat, nenaučí se učit se, protože mají všechno zadarmo.“

Michal Černý: „Já si myslím také, že těch několik málo procent nejnadanějších dětí by mělo jít na víceletá gymnázia ... a stalo se mi, že jsem několikrát přemlouval rodiče, když jsem viděl ... dítě, které bylo nejlepší, druhé nejlepší ve třídě, vynikající, talentované, obrovsky nadané ... a nechtělo jít na gymnázium a hlásilo se tam spousta průměrných dětí a tak mi to bylo hrozně líto. Souhlasím s tím, že pro tyhle děti víceletá gymnázia byla vymyšlena a bohužel souhlasím i s tím, že se to vymklo z ruky co se týče počtu těch gymnázií a z toho vyplývá to, ... že specielně v Praze a ve velkých městech odchází víc jak třetina dětí na víceletá gymnázia, tak je naprosto jasné, že tam dostávají děti, která by na gymnáziích být neměly. ... To znamená, že ... klesá úroveň těchto gymnázií, protože gymnázia nemohou rozvíjet schopnosti těch opravdu nadaných.“

Martin Kašpar: „Pokud by výběr probíhal tak, že „sejděme se všichni jedničkáři, kteří se v páté třídě nudíme, tak ať z nich je vybráno těch deset procent nejlepších a ti se sejdou na osmiletém gymnáziu a tam pokračují. A druhý aspekt je výsledek toho všeho: porovnání studentů kvarty osmiletého, sekundy šestiletého gymnázia a studentů deváté třídy. Zajímavý výsledek tohoto má česká školní inspekce, kde zhruba třetina (žáků) by mohla přejít by mohla přejít úplně kamkoliv, že třetina studentů základní školy by mohla studovat osmileté nebo šestileté gymnázium a naopak třetina studentů víceletého gymnázia by bez problémů ... se zařadila a nijak by nestrádala ... v deváté třídě.“

Všichni tito debatéři podporují existenci víceletých gymnázií za podmínky, že se sníží jejich počet. Důvodem ke snížení počtu je fakt, že se na gymnázia nedostávají děti, pro které byla tato gymnázia určená, ale i děti průměrné. Svojí přítomností tyto děti snižují celkovou úroveň těchto škol (stávají se z nich lepší základky) a zároveň znemožňují těm, kteří tam patří aby se učili takovým tempem, které si zaslouží. Všichni zároveň svorně hovoří o nějakých 10 procentech žáků, pro které jsou víceletá gymnázia skutečně určena.

Pokud odmítneme, stejně jako hosté v debatě, že na víceleté gymnázium patří každý, kdo projde přijímacími zkouškami na víceleté gymnázium, staneme před problémem definice dítěte, které tam skutečně patří. Představa hostů debaty je poněkud rozptýlená. Na víceletá gymnázia patří především:

- Děti talentované a studijně nadané
- Děti, které do školy chodí rády a které se rády učí (což je, zdá se, podle Andrey Víškové indikátor studijního nadání (jistě ne jediný, nicméně paní Víšková jiné nezmiňuje)
- Děti, které se ve škole nudí.
- Děti, které jsou mezi prvními ve třídě
- Jedničkáři, protože z dvojkařů se často stávají na víceletém gymnáziu čtyřkaři nebo pětkaři.

Přesněji žáka patřícího na víceleté gymnázium v jiné debatě definoval Jiří Růžička, ředitel Gymnázia Jana Keplera: „Koncipovali jsme víceleté gymnázium v jednadevadesátém roce jako mimořádnou příležitost pro mimořádné děti, otevírali jsme jednu třídu tehdy a otevíráme ji dodnes.“

Vyhláška Ministerstva školství č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných používá pojmy nadaný žák a mimořádně nadaný žák (Část čtvrtá par. 27):

- Za nadaného žáka se ... považuje především žák, který při adekvátní podpoře vykazuje ve srovnání s vrstevníky vysokou úroveň v jedné či více oblastech rozumových schopností, v pohybových, manuálních, uměleckých nebo sociálních dovednostech.
- Za mimořádně nadaného žáka se ... považuje především žák, jehož rozložení schopností dosahuje mimořádné úrovně při vysoké tvořivosti v celém okruhu činností nebo v jednotlivých oblastech rozumových schopností, v pohybových, manuálních, uměleckých nebo sociálních dovednostech.

Máme-li se držet definice Jiřího Růžičky, na víceletá gymnázia patří žáci mimořádně nadaní (nikoliv pouze nadaní). Jak takové žáky rozeznat a kolik jich vlastně je?

Zjišťování mimořádného nadání žáka podle vyhlášky provádí školské poradenské zařízení ve spolupráci se školou, která žáka vzdělává. Pro takové dítě se vypracovává expertní posudek, který zároveň stanovuje opatření, která je třeba pro podporu nadání přijmout. V současnosti je v celé ČR diagnostikováno 894 mimořádně nadaných žáků (což je 0,1 procenta). Česká školní inspekce ale konstatuje, že oblast podpory a vzdělávání nadaných žáků je spíše v počátečním stádiu a skutečná čísla mimořádně nadaných žáků jsou násobně vyšší. Skutečný odhadovaný počet je 20000 žáků v ČR. (viz)

Abychom se vyhnuli nedorozumění, budiž na tomto místě razantně a jednoznačně konstatováno, že podpora nadaných a mimořádně nadaných žáků je a má být jednoznačnou vzdělávací prioritou.

Z výše řečeného však můžeme vyvodit následující závěry:

- 20000 mimořádně nadaných žáků, kteří se podle odhadů České školní inspekce nacházejí v současnosti ve všech českých školách, představuje 2 procenta žáků, což v žádném případě neodpovídá oněm 10 procentům, které by si přáli nejen účastníci výše zmíněné debaty.
- Diagnostiku mimořádně nadaných žáků nelze provádět na základě přijímacích zkoušek (byť sebekvalitnějších) a to ani tehdy, pokud bychom počet víceletých gymnázií snížili. Viděli jsme, že je k tomu potřeba expertní posudek školské poradny a dlouhodobé sledování ve škole.
- I kdybychom zvolili jinou metodu výběru, je velice problematické tvrdit, že víceletá gymnázia jsou tím správným řešením, které by naplnilo potřeby těchto žáků. I v rámci víceletých gymnázií je vzdělávání jednotné s počtem 25-30 žáků do třídy. Příznivci trackingového přístupu, z kterého pramení myšlenka víceletých gymnázií, počítají s tzv. peer efektem homogeních skupin. Homogenita ale jde přímo proti myšlence podpory mimořádného nadání. Mimořádně nadaní žáci jsou velmi často nadaní jednostranně a je potřeba, aby jim byla věnována individuální péče.

Existují tedy nějaké alternativy?

Vyhláška MŠMT jich nabízí hned několik:

- Pro nadané žáky může ředitel školy vytvářet skupiny, ve kterých se vzdělávají žáci stejných nebo různých ročníků školy v některých předmětech.
- Nadaným žákům lze v souladu s vývojem jejich školních dovedností rozšířit obsah vzdělávání nad rámec stanovený příslušným vzdělávacím programem nebo umožnit účast na výuce ve vyšším ročníku.
- Nadaní žáci se mohou se souhlasem ředitelů příslušných škol současně vzdělávat formou stáží v jiné škole stejného nebo jiného druhu.

Kompetentní ředitel by jistě vymyslel i další formy podpory. Slyším-li proto ředitele základní školy Michala Černého, který, když se setká s talentovaným žákem, tak jej raději odvelí na jinou školu, vnímám to jako výraz zoufalé bezradnosti a profesního selhání. Takovýto člověk zdaleka nevyužil všechny možnosti a nástroje, které mu stát dává do rukou a proto na své místo nepatří.

Rovněž stojí za pozastavení tvrzení paní Víškové, že na víceleté gymnázium patří dítě, které rádo chodí do školy a které se tam zároveň nudí (ať už to vnímáme jako protimluv, nebo ne).

Výraz „chodit rád do školy“ může mít více implikací. Může znamenat, že se dítěti líbí prostředí školy, že se mu líbí výzdoba tříd a chodeb a že se mu líbí, že jsou čisté záchody. Může znamenat, že mu tam chutnají obědy. Může znamenat, že tam s ním zacházejí přátelsky a s respektem. Může znamenat, že se cítí dobře v kolektivu, že je přijímáno a že ho nikdo nešikanuje. Může to konečně samozřejmě znamenat, že ho baví výuka a že ji vnímá jako prospěšnou.

Když jako učitel vidím žáky, které baví naše společná výuka, spatřuji v tom (možná neskromně) svůj profesní úspěch. Když se naopak setkám s žákem, který se na mých hodinách nudí, vnímám to opět jako problém své výuky: snažím se najít způsob, jak žáka zapojit a jak jej stimulovat. Ani v jednom případě to pro mě není povel k tomu, abych pro něj hledal jinou školu. Nadšený i nudící se žák je záležitost výuky, ne typu školy.

Vážený čtenáři, dovolte mi proto doporučení:

Pokud jste přesvědčeni, že máte doma mimořádně nadané dítě, nedávejte jej na víceleté gymnázium. Jak vyplývá z mnoha šetření, ale především z unikátního longitudinálního výzkumu přidané hodnoty víceletých gymnázií CLOSE z roku 2017 (viz), máte zhruba 50 procentní šanci, že víceletá gymnázia oproti základním školám vývoj vašeho dítěte spíše zbrzdí, než aby jej podpořila.

Poraďte se s učitelem a najděte si specialistu psychologa, kterému důvěřujete, a nechte si dítě diagnostikovat. Pokud se mimořádné nadání potvrdí, žádejte po řediteli školy, na které vaše dítě dochází, maximum: chtějte, aby pro něj založil skupinu s podobně nadanými žáky. Chtějte, aby mu umožnil navštěvovat výuku ve vyšších ročnících. Chtějte, aby mohl navštěvovat výuku třeba na vysoké škole, nebo na čtyřletém gymnáziu.

A vy ostatní, kteří máte prostě „jenom“ normální inteligentní dítě? Vy je také neposílejte na víceleté gymnázium. Žádejte místo toho vašeho pana ředitele a vyučující, aby zajistili všechny podmínky pro to, aby vaše dítě chodilo do školy rádo: aby se pohybovalo v čistém, kulturním a přátelském prostředí, aby bylo respektováno učiteli i spolužáky, a hlavně, aby se mu dostávalo kvalitní a efektivní výuky, kde dosáhne studijních úspěchů – když ne jedniček, tak alespoň dvojek nebo v nejhorším trojek, a která především mu umožní naplno rozvinout všechen jeho potenciál.

Vy a hlavně vaše dítě na to máte plné právo!

Vážený slušný čtenáři a čtenářko, pokud byste měli nějaký dotaz nebo chtěli některé z témat dále prodebatovat, můžete mi napsat na mail lukasbuzek28@gmail.com.