Islám ve středověku: Temno, nebo zlatá éra vědy a filozofie?

Když hovoříme o „světě islámu“, mluvíme podle Bronislava Ostřanského o zemích, kde vládly různé muslimské dynastie. Proces islamizace a arabizace však probíhal v různých prostředích odlišně. Například Írán byl poměrně rychle dobyt a velmi rychle islamizován, ale kulturně zůstal svébytný. To znamená, že nikdy nebyl arabizovaný. Na druhé straně oblast Sýrie byla poměrně velmi rychle arabizovaná, proces islamizace zde však byl velice pozvolný. Podobný případ je také Egypt, i ten byl velice rychle připojen k území „islámu“, ale k náboženské islamizaci docházelo pomalu.

Čtěte také

Hovorů o islámu se nesmí zmocnit štvavé facebookové skupiny, říká Ostřanský

Ostřanský také zároveň upozorňuje, že Arabové si sice podmanili velkou část tehdejšího Blízkého východu, ale z kulturního hlediska to bylo spíše obráceně. „Sice zvítězili vojensky, ale kulturně byli na mnohem nižší úrovni než třeba podstatná část obyvatelstva, které dobyli,“ říká arabista. To také znamenalo, že zpočátku museli respektovat předislámské danosti podrobených zemí. Ponechali si například správní a daňový systém. Zároveň se museli naučit mluvit jiným jazykem, arabština jako úřední jazyk totiž byla zavedena až mnohem později. To vše platilo hlavně v počátku, kdy se centrum islámského světa nacházelo na území dnešní Sýrie.

Bronislav Ostřanský|foto: Michaela Danelová,iROZHLAS.cz

První islámská říše trvala zhruba od poloviny sedmého století do poloviny osmého století a je spojována s vládou Umájjovců. Ti díky svému sídlu v Damašku měli blízký vztah k helénskému světu. „Arabové se snažili co nejvíce načerpat vědomosti, které neměli a potřebovali. Například filozofické otázky. V tomto směru byli nuceni vést polemiky s jinověrci. Primárními důvody, proč se muslimové zabývali filozofií a filozofickým odkazem antiky, byla snaha vyrovnat se nějakým způsobem křesťanským polemikům,“ vysvětluje zájem tehdejšího islámského světa o antickou filozofii Ostřanský. Z různých pragmatických důvodů je také zajímaly určité segmenty antické vzdělanosti, jako byla astronomie či matematika. Řecká kultura či divadlo je nechalo chladnými.

Po skončení Umájjovské říše se etabluje další celek. Abbásovská říše přesunula své sídlo z Damašku do Bagdádu, což znamenalo také odklon od antiky a helénismu více k orientu. Jde tedy o velmi důležitý moment. To se podle Ostřanského projevovalo například ve státní administrativě, kdy vzorem k nápodobě byla zejména Sásánovská říše.