Co s ním bude dál, v tuto chvíli není jasné, protože odchod z vysoké ruské politiky oznamoval už několikrát.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Libora Dvořáka

Vladislav Surkov přišel do prezidentské kanceláře v roce 1999, tedy ještě za Borise Jelcina. Dlouhá léta se věnoval vnitropolitickým otázkám, ovšem s mezinárodním přesahem: velmi brzy se totiž stal autorem koncepce takzvané řízené neboli suverénní demokracie, která předpokládá, že Rusko se nebude podřizovat velkým internacionálním centrům světové moci, a to v zájmu hledání vlastních cest.

Surkov bývá považován také za tvůrce a programového věrozvěsta „strany moci“ Jednotné Rusko. Jejím jediným politickým programem je přitom věčná podpora ruského prezidenta – rozuměj Vladimira Putina – pokud možno až do smrti.

Převzato z Plusu

Koncem roku 2011 po masových protestech proti výsledkům voleb do Státní dumy Surkov přešel do funkce vicepremiéra ruské vlády – samozřejmě v době, kdy byl šéfem ruského kabinetu Vladimir Putin.

Aparátnický souboj

Jakmile se ovšem skoro neodvolatelný Putin do Kremlu vrátil, Surkov se opět přesunul pod jeho vládcovské křídlo a stal se jeho poradcem pro kontakty se zeměmi SNS, ale také s Abcházií a Jižní Osetií. Z toho celkem logicky plyne jeho další mise: na přelomu let 2013–2014 se údajně stal neoficiálním Putinovým emisarem vytrvale putujícím z Moskvy do Kyjeva a zpět. Po začátku války v Donbasu se Ukrajinou začal zabývat i oficiálně.

A právě v případě konečného řešení „ukrajinského problému“ se nakonec s Putinem rozešel, nehledě na to, že byl zřejmě poražen i v čistě aparátnickém souboji s bývalým vlivným vicepremiérem a Putinovým člověkem Dmitrijem Kozakem, který se v Kremlu ukrajinské problematiky ujme. Jak už loni koncem léta uvedl politolog Andrej Česnakov, oba dva muži vidí budoucnost Donbasu různě.

Kozak je toho názoru (víceméně ekonomicky motivovaného), že „Donbas je třeba někomu dát, a je vlastně jedno, komu přesně“ – hlavně aby bylo zřejmé, kdo to bude všechno platit. Surkov naopak chápe finále minského i normandského procesu tak, že donbaským pseudorepublikám se dostane plnohodnotného zvláštního statusu, aby tento region mohl s Ukrajinou koexistovat zhruba jako Hongkong s Čínou.

I když Kreml popírá, že by se jeho strategie na ukrajinském směru měnila, Surkov nejspíš odchází právě kvůli této změně. Otázkou tedy v tuto chvíli je, zda a kde se Surkov v ruské politice znovu objeví.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít